Zátiší s kousky chleba - Anna Quindlen

31. srpna 2017 v 11:03 | Snílek |  knihy které milujeme (nebo nenávidíme)

Zátiší s kousky chleba je příběhem o nečekané lásce. Příběhem o ženě, která dospěla k zjištění, že život je mnohotvárnější, než si vůbec dokázala představit. Rebeca Winterová se v mládí proslavila sérií snímků, které pořídila jedno obyčejné ráno u sebe doma. Pár fotografií nepořádku na kuchyňské lince - a stala se z ní uznávaná umělkyně. Celé roky ji fascinovalo, jak ji tehdy kritici vynesli do nebe. Po letech úspěchů ale Rebeca uvízne ve smyčce stereotypu, pracovního i osobního. Když jste na vrcholu, dostává se vám pozornosti, když jste za zenitem, dostává se vám ocenění - kdysi tohle někdo prohlásil a měl pravdu. Rebeca si v šedesáti letech uvědomuje, že přichází do věku, kdy se jí onen zpropadený citát osobně týká. Opouští život na Manhattanu, který je pro ni po rozvodu příliš náročný, a hledá novou inspiraci v zapadlém venkovském městečku. Až tam, na loveckém posedu, ve společnosti pokrývače Jima Batese, zjišťuje, že skutečný život je barvitější, než jak ho viděla přes hledáček fotoaparátu.


Tahle knížka je typickým případem, kdy obálka vypadá mnohonásobně lépe, než samotná kniha. Ale záleží na tom, koho se na to ptáte. Dvacetiletá holka nebude mít stejný názor jako padesátiletá. Tak je to samozřejmě vždycky, ale zde to platí víc nej dvojnásob. Zátiší s kousky chleba je něco, co jsem nazvala "knížka pro starý", aniž by to mělo nějaký ten negativní podtón. To protože mladí (nebo skoro mladí) prostě nedokážou ocenit všechny ty krásný věci, které se nám tam autorka snažila podsouvat.
Můžu to velmi dobře posoudit, protože mě osobně se moc nelíbila, zato mojí mamče ano. A mám tu podivnou empatii, díky níž jsem schopná rozeznat, co se tam na tom těm "starým" líbí. Ale ne, sorry, hledání sama sebe jsem přestala v knížkách oceňovat zhruba před pěti lety. Rozdíl mezi ostatními rádoby ezo bláboly je ten, že tady je to takové nevinné.

Když ale pominu obsahovou stánku, u které si stejně každý musím vybrat sám, bylo tam několik věcí, které musí uznat všici - knížkou se prolínají místy nesmyslné pasáže. Je to jako když dostanete návod na sestavení auta, ale předtím než do něj vložíte motor, máte lekci řízení na kole, a pak pokračujete znovu ve skládání. Nepamatuju si to přesně, ale minimálně 3 různé kapitoly se tam takhle vyskytly. A občas to přeháněla se závorkama (a to říkám já, jako člověk, který se v nich vyžívá!).

U čeho jsem dost na rozpacích a nevím, jestli se mi to vlastně líbilo, či nikoliv, tak to je Rebečin úspěch. Jak sama tvrdila - je to prostě jen náhoda. Její typický sexistický muž přivedl nečekaně návštěvu dom a ona to neměla sílu hned po jejím odchodu to uklidit. Místo toho vzala foťák a onen bordel vyfotila (mě osobně teda už napadá jen to, jak mohl daný nepořádek vzniknout, ale... no). Jelikož se časově jednalo o nějaký osmdesátý léta 19. století, stala se díky této fotce ikonou feministického hnutí. A vuálá - úspěch byl na světě. Pak ještě v této době uspěla fotkou svého mimča (no jo, to táhne vždycky), ale jinak nic. Prostě nic. Z tohoto prvotního úspěchu, kterého dosáhla někde ve třiceti, čerpala až do důchodu. V šedesáti pak nastala už hodně velká krize, kdy příjem byl dlouhodobě menší než výdaj a ona byla nucena se přestěhovat do lesů. Kde narazila na o dvacet let mladšího muže a bílé kříže - díky kterým pak zase uspěla. Všechno byla náhoda a ne nějaké její speciální umění.

Krásná obálka, věk čtenářek 50+ a hledání sebe sama po přechodu. Asi takhle by se dala nejlépe shrnout.

Celkové hodnocení: 5 z 10.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama