# 49 Vějíř

22. srpna 2017 v 10:00 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Dám vám teď na chvíli od mých životních songů pokoj a přejdu na něco dalšího. Teď už sice taková horka nejsou, takže se dá venku i existovat, ale v těch 35°, kdy se ani lísteček nepohne, je vějíř něco jako záchrana. Nobelovku tomu, kdo ho vymyslel (teda, já mám načteno, jak to vzniklo, ale víme jak).
Samo o sobě mi přijde vějíř jako něco fascinujícího. Je to pěkné a má mnoho využití. Když si odmyslíme ten nejčastější jeho účel, kterým se ovíváme, tak se dá využít i jako zbraň. Mám dokonce dojem, jestli přímo na tom není postavený nějaký bojový styl, nebo je to jen jeho součástí. Další příkladem je využití při tanci, to je třeba právě hodně ve Španělsku, ale jistě se najdou i další státy. A v neposlední řadě jako způsob komunikace. Ať už v současné době jako téma k hovoru, nebo v dřívějších dobách jako mimoslovní výrazy - například když ho žena měla složený v levé ruce - má zájem o tanec, v pravé ruce - nemá zájem o tanec. Za rozevřených vějířem se zase dá báječně drbat, nebo skrýt ruměnec (to jsem využila dokonce i v dnešní době).
Já jsem se k vějíři dostala ve svém temném období japanistiky. Není to zase tak dávno, tak dva tři roky, ale drtivá většina lidí na mě koukala jak... divně. Ovšem teď, o dva roky později, už není vůbec těžké někoho na ulici s vějířem potkat. S takovýmhle vývojem za dva roky se jím bude honosit každý druhý a to jen proto, že každý první je muž. A za další roku ho budou nosit už aji oni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama