Srpen 2017

Zátiší s kousky chleba - Anna Quindlen

31. srpna 2017 v 11:03 | Snílek |  knihy které milujeme (nebo nenávidíme)

Zátiší s kousky chleba je příběhem o nečekané lásce. Příběhem o ženě, která dospěla k zjištění, že život je mnohotvárnější, než si vůbec dokázala představit. Rebeca Winterová se v mládí proslavila sérií snímků, které pořídila jedno obyčejné ráno u sebe doma. Pár fotografií nepořádku na kuchyňské lince - a stala se z ní uznávaná umělkyně. Celé roky ji fascinovalo, jak ji tehdy kritici vynesli do nebe. Po letech úspěchů ale Rebeca uvízne ve smyčce stereotypu, pracovního i osobního. Když jste na vrcholu, dostává se vám pozornosti, když jste za zenitem, dostává se vám ocenění - kdysi tohle někdo prohlásil a měl pravdu. Rebeca si v šedesáti letech uvědomuje, že přichází do věku, kdy se jí onen zpropadený citát osobně týká. Opouští život na Manhattanu, který je pro ni po rozvodu příliš náročný, a hledá novou inspiraci v zapadlém venkovském městečku. Až tam, na loveckém posedu, ve společnosti pokrývače Jima Batese, zjišťuje, že skutečný život je barvitější, než jak ho viděla přes hledáček fotoaparátu.

# 51 Studená sprcha

29. srpna 2017 v 10:00 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Znáte něco lepšího, než když přijdete po celém tom horkém dni domů a dáte si správně studenou sprchu? Já ne. Vážně. Ani drogy, sex, čokoláda nebo návštěva knihovny zdaleka nedosahuje takového štěstí a uvolnění, jako možnost smýt ze sebe ten pot a celá se ochladit. Vždycky zažívám takovou malou extázi.
Je to ale trochu ironie byt logická, protože studená sprcha je příjemná akorát v létě. V zimě za ní rozhodně nepoděkuju. A troufnu si tvrdit, že to tak máte většina z vás. Pokud netrpíte horečkou. Pak je příjemná studená sprcha i v zimě. Ale to už je trochu jiný případ.

# 50 In-line

25. srpna 2017 v 10:00 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Chtělo by to udělat něco speciálního, když máme tu půlku do stovky (a co teprve pak až to bude 500 díl, že?)

Mám bruslení ráda. Preferuju teda spíš ty lední brusle, ale rozhodla jsem se, že zkusím i ty kolečkové. Každý kdo tvrdí, že je na kolečkových bruslích snazší se naučit, tak lže! Zlaté lední brusle. Ne že bych byla nějaká krasobruslařka, spíš jsem takový ten trochu lepší bruslař se stylu udržím se na nich, umím překládat a po hladké ploše zvládnu i rychlejší tempo. Ale brzdit neumím. Kdysi jsem se to na chvíli naučila, ale pak jsem to zase zapomněla. Ale in-liny jsou něco úplně jiného. To zdaleka tak neposlouchá, a navíc jsou těžší a větší. Všechno je sice jen o tréninku, ale ta doba mezitím se mi vůbec nelíbí :D A taky se na nich víc bojím. Je to trochu zvláštní. Ale je to skvělá alternativa v létě. V zimě klasické brusle, v létě ty kolečkové. Co je na nich ale větší plus, v případě, že na nich člověk umí, je to výborný dopravní prostředek po městě, zvláště když člověk nestíhá. Je to ekologické a ještě tak něco děláte pro sebe. No neberte to :-)

# 49 Vějíř

22. srpna 2017 v 10:00 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Dám vám teď na chvíli od mých životních songů pokoj a přejdu na něco dalšího. Teď už sice taková horka nejsou, takže se dá venku i existovat, ale v těch 35°, kdy se ani lísteček nepohne, je vějíř něco jako záchrana. Nobelovku tomu, kdo ho vymyslel (teda, já mám načteno, jak to vzniklo, ale víme jak).
Samo o sobě mi přijde vějíř jako něco fascinujícího. Je to pěkné a má mnoho využití. Když si odmyslíme ten nejčastější jeho účel, kterým se ovíváme, tak se dá využít i jako zbraň. Mám dokonce dojem, jestli přímo na tom není postavený nějaký bojový styl, nebo je to jen jeho součástí. Další příkladem je využití při tanci, to je třeba právě hodně ve Španělsku, ale jistě se najdou i další státy. A v neposlední řadě jako způsob komunikace. Ať už v současné době jako téma k hovoru, nebo v dřívějších dobách jako mimoslovní výrazy - například když ho žena měla složený v levé ruce - má zájem o tanec, v pravé ruce - nemá zájem o tanec. Za rozevřených vějířem se zase dá báječně drbat, nebo skrýt ruměnec (to jsem využila dokonce i v dnešní době).
Já jsem se k vějíři dostala ve svém temném období japanistiky. Není to zase tak dávno, tak dva tři roky, ale drtivá většina lidí na mě koukala jak... divně. Ovšem teď, o dva roky později, už není vůbec těžké někoho na ulici s vějířem potkat. S takovýmhle vývojem za dva roky se jím bude honosit každý druhý a to jen proto, že každý první je muž. A za další roku ho budou nosit už aji oni.

# 48 Ne tak úplně písnička č. 6 - Jak jsem se zbláznila

18. srpna 2017 v 10:00 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Prozatím poslední "song pro duši" není tak úplně písnička. Jedná se totiž o audioknihu. Mám poněkud svérázný přístup k audioknihám - papír je prostě papír, ale potřebovala jsem něco, co bych mohla číst, aniž bych to četla. Impulsem pro to byla taková obyčejná věc jako práce. Dělávala jsem dvanáctky ve stoje s minimem dalšího pohybu, takže vždycky když jsem se vrátila domů, jsem si lehla na postel a nohy opřela o zeď, aby se krev vrátila zpátky do těla. Je to starý trik, který se doporučuje lyžařům, zvláště těm čerstvým a nezkušeným. Pokud mi nevěříte, vyzkoušejte to, fakt to pomáhá. No, a jelikož nemám ráda ticho (možná je to trochu ironie, když si vezmu, že v práci pořád něco hučelo, jeden by totiž řekl, že si člověk od toho potřebuje odpočinout a mít chvíli klid), pustit film jsem úplně nemohla, protože jak bych se koukala na obrazovku a na písničky už jsem neměla chuť, rozhodla jsem se vyhledat nějakou audioknihu. To bylo taky docela dobrodružství, protože na to jsem neměla náladu, do tohohle se mi nechtělo, slyšet silmarilion v audioverzi, o to jsem zase nestála a i tak, jsem chtěla prostě něco odpočinkového. A tu můj zrak spočinul na ivance deváté. To je výborná autorka, vtipná a je to přesně ten typ oddechovky, o kterou jsem stála. Bod k dobru má i ten, že kapitoly jsou v průměru okolo dvanácti minut. Bylo to nějako jako odpočítávání, než se budu muset zvednout a jít něco dělat.
V práci jsem pak ale skončila, dřív než jsem se dostala do půlky knížky. A vrátila jsem se k ní asi o půlroku později, kdy jsem si jednu kapitolu pouštěla vždy, když jsem nemohla usnout. Bylo to něco jako pohádka na dobrou noc a překvapivě to fungovalo! Řádově jsem usnula o několik minut dřív.

Tak a teď už jen odkaz, abyste se i vy mohli pobavit. (který sem dodám asi později, protože jako na potvoru se mnou uložto nemluví)

# 47 Písnička č. 5 - Romantický sen

15. srpna 2017 v 10:00 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Tohle je od stejného autora jako ta předchozí. Když se mi líbí od někoho nějaká písnička, tak si pustím i jeho další. Většinou to taky končí u té jedné, maximálně dvou, ale od tohoto autora se mi jich líbilo víc. Nejvíc z těch ostatních ale právě tato. Taky "láskyplný" song. (Taky máte pocit, že je to se mnou jak na houpačce? :D)
Ale doporučuju i další písničky od něj/nich, jsou dobré.


# 46 Písnička č. 4 - Kejklíř

13. srpna 2017 v 10:00 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Aby to všechno nebylo tak láskyplně tragické, tak tu mám jinou, lepší a svým způsobem i optimistickou písničku. Ani ne tak textem, jako spíš pocity. Nějak nevím, co pořádně k tomu napsat. Jak jsem už zmínila, u tohohle je to potřeba prostě cítit. Narazila jsem na ní, když jsem byla "láskou zhrzená" (důvody jsem zmínila v předchozím příspěvku) a tohle mi zase dodalo naději, že by přecejen mohla láska existovat. A od té doby se mi prostě jen líbí a občas si jí pouštím.


# 45 Písnička č. 3 - Barová

10. srpna 2017 v 10:00 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Moje vztahy možná zářily sluníčkem na počátku, ale stejně jako slunce zapadá, upadly i moje vztahy. Vlastně krom jednoho, všechny skončily mojí větší či menší nenávistí vůči dotyčnému, protože to byli debilové (a to ještě debily urážím). Ne nadarmo se říká, že od lásky je to jen krůček k nenávisti. Ale s hrdostí můžu říct, že až v současnosti poslední vztah (nebo bych spíš měla napsat "vztah"?) se mi už podařilo se té nenávisti zbavit. Když nad tím teď ale tak přemýšlím, tak se možná nejednalo o nenávist, jako spíš o znechucení onou osobou.
Každopádně taky je song naprosto vystihující všechno. I když je psaný na ženu, dá se to vztáhnout i na chlapa.


# 44 Písnička č. 2 - Trojuholnik

7. srpna 2017 v 10:10 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Tady už začínáme "pláčem" nad vztahy. Tuto písničku jsem našla přesně ve chvíli, kdy jsem něco podobného řešila. Zrovna v tuto dobu o mě stál jeden kluk a mě to naopak táhlo k jinému, který nestál o žádnou a zároveň o všechny (je to typický týpek, co si myslí, jak není úžasný a jak na něj všechny baby letěj, i když to není pravda). Nakonec jsem neskončila ani s jedním a jsem za to jedině ráda.
Btw. ten song je dost trefný.


# 43 Písnička č. 1 - Optimista

4. srpna 2017 v 10:23 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Začneme zlehka a to písničkou, která mě vždycky naladí na lepší vlnu. Pokaždé, když mám trudomyslnou náladu, nebo pocit, že se všechno spiklo proti mně, takhle písnička mě z toho "zachrání".