Červenec 2017

# 41 Dr. House

22. července 2017 v 10:18 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Znáte ten seriál? Měli byste. Je to jeden z těch lepších. A hlavně je to zábavné, a možná i trochu poučné. Vážně by mě zajímal pohled skutečného medika, jak on vnímá to, co si tam povídají i jak moc je to realistické.
Kromě seriálu samotného je výborná i ta postava doktora House. Možná mám zkreslené pocity, protože se mi to nikdy nepovedlo dokoukat dál než do začátku čtvrté řady, ale jeho sarkasmus, ironie a celkově to chová je mi celkem blízké. Rozdíl mezi námi je ten, že on to dává najevo, zatím co já se dost krotím na občasné sarkastické poznámky. Vlastně mu závidím, i když vím, že je to jen postava. Natož když je ještě vtipný a chytrý.
Myslím, že skvěle to dokáže vyléčit z naivity. Aspoň z větší části. Všichni totiž lžou. Lidi jsou blbí a prolhaní. Chmurné poselství tohoto seriálu. Zároveň je to ale zábava to sledovat, protože jsou tam i příběhy, které zastírají, že to tak není a ten svět ještě není tak zkažený. Takže, jen směle do toho, běžte se koukat ;-)

Můžete se online kouka tady - http://serialonline.eu/channel/dr-house/84/
nebo jistě zvládnete něco si najít sami. Věřím, že jste šikovní.

# 40 Duolingo

18. července 2017 v 10:24 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Taky máte problém s cizím jazykem? A teď nemám na mysli s tím jazykem souseda, který se vám dobývá mezi nohy, ale v tom přeneseném smyslu. Já jo a dost. Hlavně s angličtinou. Každý kdo mě trochu zná ví, že mi angličtina nejde a i když se jí učím už od první třídy na základce (což znamená víc jak 15 let - to je dost děsivé, když si to tak uvědomím, budiž mi ale omluvou to, že za ty dvě až tři povinné hodiny týdně se toho nedá moc naučit...), pořád mluvím jako mírně retardovaná opice. No, dobře, skládám věty asi jako cizinec ve filmech v dabingu (jak mluví originál, to jsem nikdy nezkoumala). Čím se od sebe já a ona postava lišíme je to, že já na rozdíl od něj jsem spíš schopná stvořit větu, ale nerozumím. Nerozumím, když na mě někdo mluví a ne, opravdu mi vůbec nepomáhá sledování filmů, vážně ne, zkoušela jsem to.
Ale nebojte, tímhle plakáním opravdu někam mířím ;-) Asi před půlrokem mi sestra ukázala duolingo a moje angličtina se od té doby zlepšila o 150 %. Pořád nemluvím, a pořád nerozumím, ale tak nějak míň. V duolingu jsou různá cvičení - jednak klasický překlad vět ajčj, slovíčka, pak poslech věty a lze tam i mluvit - to mám ale kvůli absenci mikrofonu vypnuté, takže výslovnost nepiluju. Ale poslech jo a to je to hlavní. Není to tak, že si řeknete, že chcete cvičení jen na to, ono vám to systém hází sám. Jediné, co je dost nevýhoda, tak to jsou překlepy - některé to uznává, některé zase ale ne a nelze nikdo odškrtnout, že to víte, později vám to tu větu dá znovu.
Není tam jen angličtina - je tam mnoho jazyků, takže ideální místo na to začít se učit nový jazyk. Až přijdu na to, jak rozběhnout současně dvě studia, mám v plánu si k tomu ještě jedno přibrat. Nebo až se naučím anglicky aspoň trochu, mám takový dojem, že čeština->cizí jazyk tam moc není.

Ještě mám jedno upozornění - není to vhodné pro lidi, kteří daný jazyk už ovládají - vážně, nic vám to nedá. Tohle je vhodné jen pro ty, co mají znalosti vařené brambory.


# 39 Prodej knih

10. července 2017 v 10:17 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Myslím, že v životě každého knihomola nastane chvíle, kdy bude muset své milované knížky prodat. Důvody mohou být různé od stěhování přes potřebu získat místo na nové kusy až po potřebu peněz. U mě tato potřeba nastala právě dnes...
Popravdě, nemyslela jsem si, že ta chvíle někdy nastane, jsem něco jako vášnivý sběratel - ať už vyloženě protože tu knihu chci, nebo proto že je to klasika a pro to ju chci. Je to smutný okamžik, ale jelikož můj stále ztenčující účet (jo, holt škola ani život není zadarmo a brigáda zdaleka nevynáší tolik, kolik bych potřebovala) může zachránit maximálně prodej orgánů (jako, uznávám, že to by vyřešilo spoustu věcí, ale zároveň už by mi ty peníze byly jaksi k ničemu, když bych byla mrtvá, že jo) případně nějaká ta sexuální službička (na to zase nemám koule, teda vlastně odvahu, ty koule by se dostavily brzy samy), a jsem retardované tele na ruční práce, musela jsem přejít k tomu nejdrastičtějšímu opatření - prodeji některých mým knih (když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně být společnicí na pár nocí se nezdá být tak špatné). <- Mimochodem, nemá někdo zájem? Jsem mladá žena, mám dvě prsa, vagínu... holím se... sprchuju... No, a hmm, víc asi nemám, co nabídnout. Ani to panenství, co se dřív považovalo víc než cokoliv jiného. Tak asi nic. Zůstanu u svého asi ne zrovna úspěšného prodeje knih.

Nebudu tu celý ten článek ale lamentovat nad zlým osudem, který mě dohnal k tomuto činu (haha). To že si projdete svojí knihovničku, zvlášť pokud čítá okolo stovky knih, může být i něco očistného. A zároveň zajímavého. Pokud jako já jste už před hodnou dobou odložili část knih do sklepa/na půdu, můžete i objevit netušené poklady. Já třeba už dávno stihla zapomenout, že vlastním knížku podepsanou od Věry Řeháčkové. Nebo jsem objevila knížku, ze které mi jako malé maminka četla. Je na tom něco magického, pěkného a tajuplného. Nikdy netušíte, co můžete objevit. Dá se narazit i na knížku, kterou jste jako malí nenáviděli, protože vás maminka nutila ji číst nahlas, abyste si splnili úkol do školy a teď si ji i oblíbíte (jo, mluvím z vlastní zkušenosti). A kdyby nic jiného, můžete si doplnit seznam knih na databáziknih.

Co z toho plyne? No, nemusíte nutně začít přeprodávat knížky, ale knihovničku si projděte určitě. Může to být dost zajímavé ;-)