Červen 2017

# 37 Dobrovský a jeho Harry Potter vitrína

Včera v 13:47 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Nevím, jak to mají na jiných pobočkách, ale ta co je v Brně ve Vaňkovce pěkně reaguje na nová vydání Harryho Pottera.
Na jedné straně dveří je to jako všude jinde, ale na té levé se dostáváme do jiné dimenze. Předně je tam cedule Příčné ulice. Pak je to vítací tabule v Krucáňkách a Kaňourech. Cedule o galeonech a srpcích. Plakát hledaného Siriuse. Socha v živé velikosti Voldemorta! A taky, oni tam hledají posilu (zakazuju se komukoliv hlásit, to místo chci já! :D), kde je napsáno, že někoho hledají, ale nesmí to být mudla ani moták.

Pokud na to nezapomenu, zítra tam seběhnu znovu a pokusím se to nějak inteligentně vyfotit, protože to je prostě boží.
(No to víte, že jsem na to zapomněla, málem úplně. Bohužel lepší fotky se mi nepodařilo udělat, ono nekvapitní foťák a blbé osvětlení člověk prostě nezmění.)

Celá vitrína

Jen Voldy

Je mi třicet a jsem single - Julie Červená

Pondělí v 19:57 | Snílek |  knihy které milujeme (nebo nenávidíme)
Být single neznamená utrácet za drahé oblečení, trávit večery v barech a noci v náručích milenců. Když je vám třicet a jste single, musíte platit nájem jen z jednoho platu a jste sama na všechny starosti i radosti. O tom, co všechno musí vytrpět, než jí Vesmír konečně pošle do cesty toho Pravého, vypráví Julie Červená s lehkostí a humorem.

Sloupky Julie Červené vycházely pět let v deníku Metro. Autorka Ilona Kleníková v nich popisovala útrapy single života, když je vám třicet a všichni kolem vás jsou šťastně zadaní. Nedává návod, jak to změnit, ale na příběhu inspirovaném vlastními zážitky ukazuje, že to možné je.

# 36 Bytevní selektivní slepota

3. června 2017 v 11:10 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Ano, opravdu tam má být tvrdé y - jde o bytevní jako od bytu, ne jako od bitvy anebo óda na náš byt pokračuje. Pokud jste četli předchozí štěstíčko, tak už víte, že s úklidem to na bytě není zrovna terno. A ano, uvědomuju si, že slovíčko selektivní (=výběrové) nepoužívám úplně správně.
Za tu dobu co tu bydlím, jsem si vypěstovala ignoraci vůči bordelu, který není můj, tj selektivní slepotu. Sice ten nepořádek pořád vidím, ale snažím se ho nevnímat a tak ho taky ani neuklízím. Není to můj bordel. Já si po sobě vždycky uklízím, tak proč bych to měla dělat po ostatních?
Jsem trochu jako ty 3 buddhistické opičky - nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo. Po mém několikátém upozorňování, díky kterému se to zlepší na pár dní, ale zakrátko se vše vrátí do zajetých kolejí, už ani to zlo nemluvím. A víte, co je na tom všem nejsmutnější? Že ani když se ty holky všechny protočily a z původního osazenstva jsem tu zbyla už jen já, bordel přetrvává. Jen se teda trochu změnila jeho skladba, ale většina zůstala stejná. Podezírám je, že se to od sebe naučily.
Takže jsem si musela vypěstovat tuto selektivní slepotu, abych se nezbláznila. Má to ale i své výhody, už jsem připravená na život s chlapem :D