Sladké odpuštění - Lori Nelson Spielmanová

21. února 2017 v 17:33 | Snílek |  knihy které milujeme (nebo nenávidíme)



Moderátorka Hannah žije život, který by jí mohl leckdo závidět. Je populární, má vlastní pořad a její přítel Michael je neméně oblíbený starosta New Orleans. Málokdo však ví, že za širokým úsměvem se skrývá hluboký vnitřní smutek. Otec Hannah zemřel a matku neviděla od chvíle, kdy jejího druhého manžela jako třináctiletá obvinila ze sexuálního obtěžování. Tedy více než dvacet let. Když Hannah dostane lákavou pracovní nabídku na nový vlastní pořad, netuší, jak divoký koloběh událostí se právě spouští. V pilotním díle pořadu by totiž měla se svou matkou mluvit o odpuštění… Druhý román Lori Nelson Spielmanové je dojemným příběhem o odpuštění, dávných nedorozuměních a následcích, o vztahu matky s dcerou, ale i lásce a nelehké volbě srdce…


Přiznám se, na to abych si chtěla nějakou knížku přečíst, to chce pěknou obálku, nebo super (neobvyklý) název. Teprve až potom se začnu zajímat o obsah. A přesně takhle to bylo i u Sladkého odpuštění. Má to velmi pěknou obálku, která mě hned zaujala. Název už byl ryze průměrný.
Mé prvotní očekávání bylo, že to bude plné cukru. V jakékoliv formě. No, pokud očekáváte tohle taky, budete zklamáni. Ke sladkému měla nejblíž hlavní hrdinka, která asi třikrát pekla chlebové tyčinky. A možná ještě tak víno. Jo a slovo zmrzlina, které tak bylo zmíněno asi dvakrát. Jinak tam nic sladkého nebylo.
Od knížky jsem neměla velká očekávání, protože jsem četla i autorčinu prvotinu Seznam tajných přání. To bylo spíš zklamání, protože zněla lépe, než to nakonec bylo. Takže jsem od Sladkého odpuštění nic moc nečekala. No... Možná i mým skoro nulovým očekáváním, byla knížka lepší. Je to klasicky průměrná kniha. Ničím nepřekvapí, ale ani neurazí. Chvílema jsem teda měla chuť hlavní hrdinku praštit pánví, aby se konečně vzpamatovala a začala myslet, ale svým způsobem ji chápu. Teda, krom její velké touhy si založit rodinu i navzdor kariéře. To nepochopím asi nikdy.
Základem příběhu je to, že když dostanete kámen od někoho, znamená to, že od vás chce odpuštění za něco, co kdysi udělal. Vy byste mu ho pak měli poslat (pokud jste mu odpustili), ale zároveň vzít nějaký kámen a sami po někom odpuštění žádat. Ve stručnosti - jeden kámen dostanete, jeden byste měli poslat. Autorka tam ale ve větší části knihy pořád operuje s tím, že by Hannah (hl. postava) měla dostat odpuštění od matky. Což není pravda, protože od ní žádný kámen nedostala a měla by to být ona, kdo žádá o její odpuštění. Na začátku se s tím chvíli takhle operuje, ale pak to najednou z ničeho nic přeskočí na tu druhou vlnu (ona má matce odpustit). To je dost zmatečné a sama nějak nevím, kdy to přesně se začalo pracovat s tímhle. Proto je to pořád divné, kdy víte, jak mají ty slavné kameny fungovat a ony přitom tak nefungují. Na konci knihy je to pak vysvětlené, ale působí to trochu, no... Konečně začne dávat 3/4 knihy smysl. Myslím, že tohle měla jasně naznačit na začátku.
V zásadě má autorka dobrou myšlenku. Je lepší lidem odpouštět a tak dále. Jen to celé bylo zabalené nějak nemastně neslaně. U knížky byly sice chvíle, kdy jsem to prostě chtěla číst dál a dál, ale nedělalo mi až takový problém ji odložit. A vrátit se k ní pak bylo spíš proto, abych ji dočetla. Tam jsem se pak vrátila k tomu, že chci číst a číst ji dál, ale s klidem jsem ji odložila. Nebylo to vyloženě tak, že bych se musela nutit do pokračování, jakmile už jsem jí měla v ruce a četla, bylo to v pohodě, ale nebyla na prvních místech v žebříčku činností.
Nedá mi to, než to porovnat s Alchymistou od Coelha. I tahle knížka (román pro ženy) skýtá víc poselství a věcí k zamyšlení než tamtem blábol (moje láska k té knížce je zjevná, že?).

Celkové hodnocení: 5 z 10.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama