Leden 2017

# 24 Assassins Creed

12. ledna 2017 v 0:29 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Ano, už je to tak. Popravdě, assasíny jsem měla ráda samo o sobě, ještě předtím než byl hitem ten film, nebo hra. Líbí se mi to jejich oblečení, schopnosti a úplně nejvíc ta vystřelovací zbraň. Vlastně jsem vůbec tak nějak ujetá na tyhle typy jako ninja, samuraj, pirát, assasín, nájemný vrah. Že bych si tím něco kompenzovala? Dost, už zase odbíhám od tématu.
Takže v pondělí jsem konečně viděla ten film. Musím říct, že super. Jelikož ale nechci úplně, aby tohle byla recenze na ten film, tak zůstanu u toho, že to bylo super, i když tam bylo několik dost viditelných berliček. Akorát mi tam ten hlavní hrdina do toho moc neseděl. Nevím, jak to říct, abyste mě pochopili, je takovej jakoby hranatej moc do toho :D A starej.
Nebudu vás trápit nějakou jejich historií, kdo se o to zajímá, tak ví, že na wiki je toho poměrně dost napsané.
Vlastně ani nevím, co přesně bych sem měla psát, jen jsem se chtěla podělit o svou znovu objevenou posednost, která bude ještě tak týden chybět.
Co mě mrzí, tak to, že jsem nikdy neměla možnost si zahrát tu hru, takže pokud byste náhodou měli zbytečné originál cd s tou hrou, nebo jen tak si potřebovali vylepšit karmu, stačí napsat, klidně se obětuju a vezmu si ji ;-)

Jinak ať to není úplně zbytečný článek (jakoby na tom někomu záleželo, stejně si to přečtou tak dva lidi a pak půjdou dělat něco užitečnějšího, navíc je to stejně můj blog), tak je tu jedno vtipné video. A navíc je to francouzsky, takže má o hvězdičku navíc jen za ten jazyk. Francouzština je sexy.





Proč si myslíte, že mám ráda oslavu silvestra?

1. ledna 2017 v 18:11 | Snílek |  každá mince má dvě strany
Jmenuje se Rie, je jí 25 let a miluje silvestra. Ne toho herce, nebo nějakou stejnojmennou osobu. Ale ten poslední den v roce, kdy probíhají oslavy na přivítání nového roku. Každoročně nám pěti domluví u tety, že nám půjčí chatu, co mají na horách. Je to strašně fajn, přestože je to celkem daleko od jakýchkoliv sousedů, je vedle takový kope, kde se dá sáňkovat a při dobré vůli i trochu lyžovat. I když ta cesta nahoru je strašná. Rozdělí role, kdo sežene jídlo, kdo pití, naplánuje tak zhruba jaký program asi budeme dělat. Většinou je to hraní her. Je fajn, že to takhle zorganizuje. Už to tak dělá pár let. Abychom se přiznali, už nás takovýhle oslava moc nebaví, raději bychom byli doma u televize, dali si šampus a šli spát. Ale nechceme jí to vymlouvat, když vidíme, jak ji to baví. Vždyť je první, kdo odpálí rachejtle! Však ono to ve výsledku není tak zlé.

Jmenuju se Rie, je mi 25 let a nesnáším silvestra a ty novoroční oslavy. Snažím se tomu vyhnout, ale není to možné. Tak aspoň vždycky přemluvím tetu, aby nám půjčila chatu, která je daleko od civilizace. Bez jídla a pití to samozřejmě nejde, ale po tom kiksu, co se stal před pěti lety, kdy se všici zlili jak dogy, jsem se raději chopila organizace. Od té doby už tam máme jen několik piv a láhev se šampaňským na přípitek. Snažím se je celý večer nějak zaměstnat, aby se moc o tom, že nastává další rok, nebavili. Nějak nechápu, co je na tom tak úžasného. A že to dá práci se tvářit, jako že se těším. Asi by to bylo jednodušší jim říct, že mě to fakt netankuje, tak ať se letos zařídí jinak, že jedu na chatu sama, ale pak by si o mě pomysleli, že jsem divná a zůstala bych sama i po zbytek roku. Tak jen každý rok předstírám, jak mě to baví. Rachejtle se vždy snažím odpálit co nejdřív a nejrychleji, ať to máme rychle za sebou. Oni si to mylně vykládají, jako nadšení. Ha-ha ha... Tak to fakt není. Ale než být za divnou, to si raději přetrpím tu oslavu.