Znát svou cenu

14. září 2016 v 17:41 | Snílek
Nesnáším jaro a nesnáším určitá svá období. To jsem vždy pak milá a přítulná ke všem. Navíc jsem porušila dvě z největších tabu úspěšných žen. Napsala jsem mu první, dvakrát. A dovolila jsem, aby ukončil konverzaci jako první. Muži jsou odjakživa lovci, dočtete se to úplně všude. I když už pokročila doba a dívky dávno nečekají na klukův první krok. Většinou v jejich vztahu něco chybí. Mužský první krok.
Strašně mě svrběly prsty a blikající monitor. Je to týden, co jsme se viděli naposledy. Už hodinu se přesvědčuju, abych mu nenapsala. Třikrát a dost. Třikrát a definitivně ztratím možnost jakéhokoliv bližšího vztahu. Už nebudu mít možnost vyhrabat se z té kamarádské škatulky. Třikrát...
Nesnáším jaro. Nakonec jsem mu napsala. Pokusila jsem si aspoň vylepšit skóre a tu konverzaci ukončit první. Na monitor nalepila lísteček s "už to víckrát nedělej" a odebrala se na kutě.
Nemohla jsem spát. V hlavě jsem si neustále promítala naši konverzaci a hledala v ní známky flirtování. Došla jsem k docela slušnému počtu, ale odůvodnění bylo v pravdě pofidérní. Za skutečný flirt by se tam dalo považovat tak maximálně jedna věc.
Monitor tiše svítil do tmy. Jeho zelená ikonka blikala, ale nenapsal. A to jsem mu nechala docela dobře hozenou rukavici. Prsty mě svrběly. Pohledem jsem zavadila o lísteček. Rychle jsem se přes ně plácla. Chovala jsem se uboze. Kde je má ženská hrdost? Zůstala neznámo kde.
Ne. Rozhodla jsem se. Budu se chovat mile a vstřícně. Ale rozhodně ho neoslovím první.
Jak jsem se po tom rozhodnutí cítila silná, ale překvapivě taky pěkná a žádoucí. Pousmála jsem se. Ano, to bylo něco.
Osud mi nahrál. Při muay thai jsem si podvrkla kotník. Sotva jsem na to došlápla. Ale on bydlel část cesty k mému bytu. Dostal za úkol mě dovést domů. Paráda. Tiše jsem zajásala.
Od té chvíle se choval mile, galantně a jemné náznaky flirtování taky potěšily. Ano, nakonec jsme to dali dohromady. Sama pořádně nevím, jak se to stalo. Díky jedné malé nehodě. Miloval mě a já jeho. Byli jsme krásní pár.
Jaro se přehouplo v léto. Nastalyprázdniny a my se neviděli tak často. Práce, vzdálenost, přátelé.. Utužilo to náš vztah. V září jsme si našli společné bydlení. Všechno se zdálo krásné. Se zimou přišla deprese a špatná nálada. Jen my všude zářili.
Plížilo se to zcela nenápadně. Na první pohled byste to nepoznali. Jeho státnice, nová přírůstek do oddílu, moje množství učení, otravní spolubydlící. To všechno zcela nenápadně vnášelo rozkol do našeho dřív pevného vztahu.
Pokusila jsem se to zachránit. Podbízela jsem se mu. Všechno, co chtěl, dostal i něco navíc. Zapomněla jsem na svou ženskou hrdost. Ztratila jsem svou cenu.
Takhle jsme se dostali přes druhý rok. Pak jsem víc než normálně. Potřebovala jsem se zbavit toho pocitu frustrace. A našla jsem svůj lísteček. Ten, na kterém stálo: "Už to znovu nedělej." Bylo to jako facka. Uvědomila jsem si, co dělám. Že se chovám jako husa. Rozhodla jsem se to změnit. První dny jsem se tak skutečně změnila. Do našeho vztahu se zase dostalo to dřívější vzrušení a štěstí. Ale den po dni jsem se znovu stávala starající matkou. Jemu to nevadilo. Nemusel se o nic moc starat. Měl navařeno, uklizeno, nikdo ho nerozptyloval od učení, a když byl naštvaný, měl na koho se vyřvat. Nebyla jsem rovnocennu partnerkou.
Nakonec se stalo, co se dalo čekat. Po státnicích se se mnou rozešel. Začal si s tou novou od nás. U té se musel snažit. Byla výzvou. Nepsala mu první. Nestaralo se o to, jestli má uvařeno, co dnes dělal. Byla sobec. Tak trochu. Nebyla zase tak pěkná, ale znala svou cenu. Věděla, že až ji muž získá, musí si být vědom toho, že je to něco výjimečného. Musel ji ulovit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama