Myšlenky nešťastně zamilované - část 2, vyrovnání se.

1. září 2016 v 21:08 | Snílek |  zamilované příběhy na entou
Říká se, že nejlepším lékem na odproštění se od nešťastné či bývalé lásky je si najít lásku novou. Osobně si to nemyslím. Spíš bych řekla, že své pochybnosti, požadavky, představy a tak leda přenese do nového vztahu. Nikdy není dobré jít s nevyřešenou minulostí do nového vztahu...

Skutečně to pomohlo. Druhý den jsem ho viděla trochu jinýma očima. Sice ano, bylo tam pořád to - "líbí se mi, jaképak by to asi bylo jít spolu na rande?" ALE! Další věc, která je pomohla, když se další týden neukázal. Dovolená? Nechtělo se mu? Měl jinou práci jinde? Tohle by mě docela zajímalo. Ani ne tak kvůli tomu, proč nedošel, jako spíš jak to všechno funguje. Přijde mi, že si tam ti inžové vůbec chodí, jak se jim zlíbí. No a třetí hřebíček do pomyslné rakvičky naděje bylo, když jsem se před ním ztrapnila. Teda znovu. Ono to tak nejspíš vůbec nevnímal, spíš jako že "ta holka neví, co to mele a plácá nesmysly." Pro mě osobně to ale bylo strašné zostuzení. Přitom ve skutečnosti o nic nešlo, sama to dobře vím, jen o to, že jsem jako záskok za holčinu, co byla na dovolené, nevěděla všechno, co tam vlastně dělá. To je pochopitelné, kdyby... No, mě se to vlastně ani nechce moc rozvádět. Přestože si sama uvědomuju, že to byla drobnost, trapností mi pořád rudnou líce. A to je to už tři týdny!

Vlastně je to docela zajímavé. Člověk přenese svoje myšlenky a pocity na papír, respektive do písmenech na obrazovce a jak to pomáhá. Jsem zcela vyrovnaná se situací. Sice se za ním otočím, nebo spíš pozvednu hlavu, nejde však už o to, že bych s ním chtěla společný život. Dostala jsem se už do té fáze, kdy mi to přijde značně nereálné a kdyby mě snad pozval na schůzku, možná bych dokonce váhala, zda jít! A je to jen měsíc, kdy bych ani neváhala.
Ne, kdepak. On zůstane mojí platonickou láskou a nedovolím, aby nám to snad nějaký vztah překazil. Samozřejmě mluvím o vztahu mezi námi. Když si jeden z nás najde partnera, tím líp. Aspoň nebude hrozit to potenciální nebezpečí vztahu!
Není to ironie? Dostat se z milostného poblouznění až do stavu - "jen ať mě proboha nikam nezve." No jo, to jsem prostě já. Během několik málo okamžiků se dostat na druhou stranu rovnice. Má to ale i dobrou, špatně dobrou stránku, jsem schopná sama sebe přesvědčit o zamilování do nějaké jiné osoby, která o mě projevuje zájem. Díky tomu si člověk i zažije nějakou tu pěknou chvilku. Vzhledem k mé milostné minulosti... no, to možná až někdy jindy. Ale jsem jeden z těch lidí, který má právo nevěřit na lásku. Ale chci.
Že já se prostě jem málokdy přinutím sepsat to, když to mám v hlavě a cítím. Kdybych tenhle článek psala tak týden, dva dozadu, měla bych jiné pocity. Mnohem obšírněji bych to popsala. Asi jsem se s tím už fakt vyrovnala. To je jedině dobře. Ve chvíli, kdy se s tím člověk srovná, může hledat někoho dalšího. Což mi připomíná, že další den po vydání předchozího článku, jsem šla do práce mnohem spokojeněji. Zajímavé, jak taková drobnost může pomoct.

Proto mám pro vás radu: Vždycky když se necítíte - ve vztahu, práci, škole, kdekoliv - vezměte papír a tužku, zapněte počítač, nebo klidně i obyčejná poznámka v mobilu a vypište se z toho. Nevadí, že tam jsou gramatické chyby, že věty nedávají žádný smysl a nenavazují na sebe. Jde jen o to, to ze sebe nějak dostat a tohle je asi tak ten nejbezpečnější postup. Papír můžete roztrhat a poznámku smazat. Ani to nemusíte po sobě nikdy potom už číst. Já třeba rozhodně předchozí článek, ba ani tento nemám plánu někdy v budoucnu otvírat. Zveřejnila jsem to hlavně proto, že jsem ten druhořadý pisálek a třeba někdo prožívá podobný problém. Deník Bridget Johnsové hadr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama