Září 2016

Znát svou cenu

14. září 2016 v 17:41 | Snílek
Nesnáším jaro a nesnáším určitá svá období. To jsem vždy pak milá a přítulná ke všem. Navíc jsem porušila dvě z největších tabu úspěšných žen. Napsala jsem mu první, dvakrát. A dovolila jsem, aby ukončil konverzaci jako první. Muži jsou odjakživa lovci, dočtete se to úplně všude. I když už pokročila doba a dívky dávno nečekají na klukův první krok. Většinou v jejich vztahu něco chybí. Mužský první krok.
Strašně mě svrběly prsty a blikající monitor. Je to týden, co jsme se viděli naposledy. Už hodinu se přesvědčuju, abych mu nenapsala. Třikrát a dost. Třikrát a definitivně ztratím možnost jakéhokoliv bližšího vztahu. Už nebudu mít možnost vyhrabat se z té kamarádské škatulky. Třikrát...
Nesnáším jaro. Nakonec jsem mu napsala. Pokusila jsem si aspoň vylepšit skóre a tu konverzaci ukončit první. Na monitor nalepila lísteček s "už to víckrát nedělej" a odebrala se na kutě.
Nemohla jsem spát. V hlavě jsem si neustále promítala naši konverzaci a hledala v ní známky flirtování. Došla jsem k docela slušnému počtu, ale odůvodnění bylo v pravdě pofidérní. Za skutečný flirt by se tam dalo považovat tak maximálně jedna věc.
Monitor tiše svítil do tmy. Jeho zelená ikonka blikala, ale nenapsal. A to jsem mu nechala docela dobře hozenou rukavici. Prsty mě svrběly. Pohledem jsem zavadila o lísteček. Rychle jsem se přes ně plácla. Chovala jsem se uboze. Kde je má ženská hrdost? Zůstala neznámo kde.
Ne. Rozhodla jsem se. Budu se chovat mile a vstřícně. Ale rozhodně ho neoslovím první.
Jak jsem se po tom rozhodnutí cítila silná, ale překvapivě taky pěkná a žádoucí. Pousmála jsem se. Ano, to bylo něco.
Osud mi nahrál. Při muay thai jsem si podvrkla kotník. Sotva jsem na to došlápla. Ale on bydlel část cesty k mému bytu. Dostal za úkol mě dovést domů. Paráda. Tiše jsem zajásala.
Od té chvíle se choval mile, galantně a jemné náznaky flirtování taky potěšily. Ano, nakonec jsme to dali dohromady. Sama pořádně nevím, jak se to stalo. Díky jedné malé nehodě. Miloval mě a já jeho. Byli jsme krásní pár.
Jaro se přehouplo v léto. Nastalyprázdniny a my se neviděli tak často. Práce, vzdálenost, přátelé.. Utužilo to náš vztah. V září jsme si našli společné bydlení. Všechno se zdálo krásné. Se zimou přišla deprese a špatná nálada. Jen my všude zářili.
Plížilo se to zcela nenápadně. Na první pohled byste to nepoznali. Jeho státnice, nová přírůstek do oddílu, moje množství učení, otravní spolubydlící. To všechno zcela nenápadně vnášelo rozkol do našeho dřív pevného vztahu.
Pokusila jsem se to zachránit. Podbízela jsem se mu. Všechno, co chtěl, dostal i něco navíc. Zapomněla jsem na svou ženskou hrdost. Ztratila jsem svou cenu.
Takhle jsme se dostali přes druhý rok. Pak jsem víc než normálně. Potřebovala jsem se zbavit toho pocitu frustrace. A našla jsem svůj lísteček. Ten, na kterém stálo: "Už to znovu nedělej." Bylo to jako facka. Uvědomila jsem si, co dělám. Že se chovám jako husa. Rozhodla jsem se to změnit. První dny jsem se tak skutečně změnila. Do našeho vztahu se zase dostalo to dřívější vzrušení a štěstí. Ale den po dni jsem se znovu stávala starající matkou. Jemu to nevadilo. Nemusel se o nic moc starat. Měl navařeno, uklizeno, nikdo ho nerozptyloval od učení, a když byl naštvaný, měl na koho se vyřvat. Nebyla jsem rovnocennu partnerkou.
Nakonec se stalo, co se dalo čekat. Po státnicích se se mnou rozešel. Začal si s tou novou od nás. U té se musel snažit. Byla výzvou. Nepsala mu první. Nestaralo se o to, jestli má uvařeno, co dnes dělal. Byla sobec. Tak trochu. Nebyla zase tak pěkná, ale znala svou cenu. Věděla, že až ji muž získá, musí si být vědom toho, že je to něco výjimečného. Musel ji ulovit.

Proč si myslíte, že jsem pořád šťastná?

10. září 2016 v 15:42 | Snílek |  každá mince má dvě strany
Jmenuje se Mae a je jí 23 let. Celkem jí závidím. Ona je pořád tak šťastná a pozitivní. Ještě jsem jí snad neviděla, že by se mračila. Zatímco já do práce chodím, protože musím. Ona si energeticky vykračuje a zvesela všechny pozdraví. Naši šéfové nejsou zrovna spravedliví a máme tu jednu příšernou kolegyni, která skoro nic nedělá, ale prochází jí to. A ještě nasírá ostatní. Jako by se tím bavila. Prakticky všechny už nás naštvali. Jen Mae ne. Ta pořád tím svým jemným úsměvem všechno přechází. Jako by se ten případný vztek od ní jen odrazil a neprošel dál do těla. Jako každému normálnímu člověkovi. A ještě se snaží pozitivně naladit všechny okolo. Nevím, jak to dokáže, ale závidím jí, jak dokáže být neustále tak šťastná a radovat se z maličkostí.

Myšlenky nešťastně zamilované - část 2, vyrovnání se.

1. září 2016 v 21:08 | Snílek |  zamilované příběhy na entou
Říká se, že nejlepším lékem na odproštění se od nešťastné či bývalé lásky je si najít lásku novou. Osobně si to nemyslím. Spíš bych řekla, že své pochybnosti, požadavky, představy a tak leda přenese do nového vztahu. Nikdy není dobré jít s nevyřešenou minulostí do nového vztahu...

Skutečně to pomohlo. Druhý den jsem ho viděla trochu jinýma očima. Sice ano, bylo tam pořád to - "líbí se mi, jaképak by to asi bylo jít spolu na rande?" ALE! Další věc, která je pomohla, když se další týden neukázal. Dovolená? Nechtělo se mu? Měl jinou práci jinde? Tohle by mě docela zajímalo. Ani ne tak kvůli tomu, proč nedošel, jako spíš jak to všechno funguje. Přijde mi, že si tam ti inžové vůbec chodí, jak se jim zlíbí. No a třetí hřebíček do pomyslné rakvičky naděje bylo, když jsem se před ním ztrapnila. Teda znovu. Ono to tak nejspíš vůbec nevnímal, spíš jako že "ta holka neví, co to mele a plácá nesmysly." Pro mě osobně to ale bylo strašné zostuzení. Přitom ve skutečnosti o nic nešlo, sama to dobře vím, jen o to, že jsem jako záskok za holčinu, co byla na dovolené, nevěděla všechno, co tam vlastně dělá. To je pochopitelné, kdyby... No, mě se to vlastně ani nechce moc rozvádět. Přestože si sama uvědomuju, že to byla drobnost, trapností mi pořád rudnou líce. A to je to už tři týdny!