Halloweenský večírek

29. června 2016 v 22:24 | Snílek |  napsáno životem
Chtěla jsem se bavit, chtěla jsem řádit. Škola mě tak vyčerpávala. Od rána do večera - buď ve škole, nebo v učebnicích. Okolí to nechápalo. Neustále držkovalo, že nemám na nic čas. Ale když jsem ho výjimečně měla, tak najednou měli něco důležitého oni. Najednou nemohli, protože to či ono. Byly to jen výmluvy. Svoje plány mohli klidně trochu upravit. Nikdy to nebyl problém. Hlavně proto, že většinou, vlastně málo kdy něco plánovali. Ale najednou to nešlo. Protože bagr! Ale jindy - "neuč se to furt." "Jednou tě to nezabije..." To že většinou mívám další, případně den potom test, to je jim fuk. Jich se to netýká.
Ale tentokrát mě fakt už naštvali. Jednalo se o halloweenskou párty. Kostým měl vstup zdarma, jinak za 50. Vědělo se o tom už měsíc. Domluvili jsme se, že půjdeme. Určitě půjdeme. Jen se pak domluvíme na podrobnostech.
Týden před akcí mi miláček oznámí, že jedou na týden k příbuzným, takže nemůže. Kecal. Mohl by. Stačilo by, kdyby řekl, že chce jet o 2 - 3 hodiny dřív. Druhý den ráno totiž jel do školy. Takže klidně mohl přijet už večer předtím.
Tak že teda půjdeme jen s kámoškou. Ještě tři dny před jsme se domlouvaly, že si ještě řekneme přesněji. V téhle chvíli totiž nebyl čas. Den předtím jí píšu. Nic. Žádná odpověď. Tak se s ní snažím nějak kontaktovat ten den. Nakonec se mi z ní podaří dostat, že nejde. Prý je jí zle a taky se musí učit. Najednou! Nemohla si to rozvrhnout a učit se třeba dřív. Jako já. Dva týdny jsem spala 5 hodin, abych mohla jít. Pěkně kecala, jak jsem později zjistila. Jen to chtěla zase strávit s přítelem. Je u něj pečená vařená. 6 dní v týdnu. A to nepřeháním. Vážně. Každý má sice svoje vlastní bydlení, ale to neva. Je u něj skoro pořád. 6 dní je to lepší. Nechodit do školy, tak jsou spolu 24/7. Je padlá na hlavu a jeho taky nechápu. Občas si mi postěžoval, že by ocenil trochu volnosti. Ale to je mi fuk. Jeho boj, když jí to nedokáže říct.
Chtěla jsem se bavit. Jenže jsem neměla s kým jít. Co teď? Nepatřím mezi ty, kteří se snadno seznamují. Jsem hodně stydlivá. Když mě vypekla poprvé a místo do kina, šla k němu, tak to nebylo tak zlé. Sama do kina klidně půjdu. Ale párty je úplně něco jiného. Tancovat sama v koutě, sedět sama u stolu... To je prostě divné. Celý den - respektivě skoro celé odpoledne - jsem nad tím přemýšlela. Nakonec jsem se rozhodla. Je to halloweenská párty. Masky povoleny. Plánovala jsem masku upíra. Upírské aristokratky nebo té rádoby školačky. Co z toho by bylo lepší? Školačka. Kluci mají rádi školačky. Na obličej jsem si plánovala nasadit masku a na zuby si vyrobila špičáky. Umělé nehty a lepidlo na protézu. Jak snadné. Nalíčila jsem se, i když to obvykle nedělám. Právě proto, že to obvykle nedělám. Zvýraznila jsem si své dvě chlouby. Myslím tím oči a pusu. A šla se bavit.
Zahrát dobrý roleplay není snadné, ale jako by mě dneska něco pohánělo. Zářila jsem. 20 minut po vstupu mě pozval nějaký borec na panáka. Nebyl jediný. Můj kostým upíří školačky vyhrál soutěž v maskách. 3 pozvání na rande, několik flirtování, zábava až do ranních hodin. A jako správná upírka jsem odešla před svítáním.
Tohle celé mě změnilo. Získala jsem sebevědomí. Vykašlala jsem se na ty "kamarády a přítele". Užívala jsem si život, když jsem na to měla čas, ne kdy to chtěli oni. Jak ráda bych tohle napsala. Ale se sundáním masky a kostýmu jsem se zněmila opět v to stydlivé, trochu uťáplé děvče. Ale něco se přece změnilo. Věděla jsem, se dokážu bavit i sama. Nepotřebuju k tomu vždycky své "super spolehlivé kamarády". A taky jsem se rozešla s přítelem. Nebylo to náhle, všechno tohle proběhlo tak v následujících dvou měsících. Ale dokázala jsem to. A pevně věřím tomu, že to bude jen pokračovat k lepšímu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama