Duben 2016

19. dubna - Nemluvím! A ne a ne a ne! Safra! Zázvor!

19. dubna 2016 v 17:42 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.

Jak by byl život nádherný, kdyby neexistovaly nemoci. No dobře, možná by pak přišlo pár tisícovek lidí o práci, kdyby se nerozvíjel farmaceutický průmysl. Ale to je v tu chvíli bezpředmětné. Vlastně by jich bylo miliony, když se nad tím člověk zamyslí z všeobsahujícího hlediska. Bylo by tak o půlku méně vědců, zdravotního personálu a lékáren... No, ale to se zase dostávám, kam jsem úplně nechtěla Smějící se
Moji kamarádi mají konečně na chvíli pokoj od mého neustálého brebentění. Už dva dny se tomu snažím nějak vyhýbat, ale nakonec se to projevilo ve skoro plné síle. Zkrátka přišla jsem o hlas. A ne svou vlastní vinou, kdy bych v klubech vyřvávala do mikrofonu, nebo jen tak se snažila něco sdělit kamarádce v té hlasité hudbě. Ještě štěstí, že krom škrábání v krku s následným kašlem, ztraceného hlasu a lehce zvýšené únavy v tom nic dalšího není Smějící se Takže se nijak neomezuju, krom cucání pastilek, šátku na krku a večerních studených obkladů. Ale v tomhle teple je to fakt paráda. A taky piju o několik hektolitrů vody víc než obvykle.
Kamarádka mi doporučila zázvor. Ano, o tom jaký je zázvor zázračný lék, to všichni už dávno víme, ovšem musel by mi taky chutnat a ne že se mi natahuje kdykoliv, jen si na tu chuť vzpomenu. Jelikož se ale odmítám dobrovolně podílet na pití čaje z toho blivajzu, přišla s jiným vylepšovákem. Prý ho trochu nastrouhat, smíchat s pomerančovou či citronovou šťávou a tahle si dát lžičku denně. No, nějak se nemůžu přinutit Smějící se Ale asi tomu dám tak den, dva a začnu ho hezky papkat. Jen abych se zbavila toho škrábání. Momentálně si totiž tak trochu nemůžu jakoukoliv formu nemoci dovolit. Za týden je Animefest a tam by to akorát tak přidalo problémy. Hlavně i proto, že jsem nahlášená jako výpomoc Smějící se A jak se těším :-3 Už aby to bylo Smějící se

# 23 Ten náhodný kluk z autobusu, co se na vás usměje

12. dubna 2016 v 13:44 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Ne že bych byla nějaká ošklivka, vlastně to by i byla občas docela dobrá charakteristika, ale kluci si mě zkrátka nevšímají. Tak to prostě je a já to do svého života přijala jako samozřejmou věc. Občas se ale přihodí i výjimečná situace, jako právě před pár dny.
Na zastávce jsem byla jen já a onen klučina, dá se to pochopit, protože to není hlavní tah a byl už večer. Přijela šalina, každý si nastoupil vlastními dveřmi. Tu by mohlo všechno skončit. Já však mívám potřebu se rozhlížet okolo. A když jsem tak vyslala pohled směrem k onomu klučinovi, ona se na mě usmál. Jen tak. Přes třetinu šaliny. A pak taky ještě když jsem na další zastávce vystoupila a míjela ho, se znovu usmál a mávnul. V tu chvíli jsem litovala, že jsem nejela dál, protože bychom mohli zapříst řeč a bla bla bla, moje fantazie se rozjela na plné obrátky, byť by se ve skutečnosti nic z toho nestalo. Možná, opravdu jen možná, když bychom vystupovali na stejné zastávce a šli stejným směrem domů. Pak by se možná prohodilo pár slov.
Zlepšil mi náladu na celý večer. Zrovna často se na mě neznámí kluci neusmívají. A už vůbec ne ti sympatičtí. Mimochodem, taky máte občas pocit, že se o vás zajímají jen ehm, osoby, kterých byste se nedotkli ani dvoumetrovou tyčí zakončenou ostrým bodákem? Ale to jsem trochu odběhla...
Každá obyčejná holka to nejspíš zná. A tahle situace. Kdy se na vás jen tak usměje sympatický neznámý kluk. Rozhodně zlepší náladu. A taky zvýší sebevědomí Rozpačitý

9. dubna - Řáděníčko řádění

9. dubna 2016 v 20:22 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.

Jak jsem převčírem neměla den, tak ten následující se to bylo úplně naopak Smějící se Měla jsem dvakrát tolik energie, co obvykle Smějící se Ráno jsem vstala v šest. Šla si na hodinku zaběhat a hned vzápětí se skočila "umýt" do moře Smějící seJelikož jsem dneska nemusela ani na brigádu, ani do školy, tak jsme si udělali výlet do skate parku. To parta zírala! Ou jéé Smějící se Jelikož jsem od září tajně trénovala, tak jsem taky teď dost válela. Nikdo nechápal, jak se totok možné?! No, chvíli jsem zapírala, ale pak se přiznala. Všici se jen smáli a šťouchali do mě, že jsem měla něco říct Smějící se Obdivovali, co všechno jsem se byla schopná sama naučit.
Odpoledne jsme se vrátili domů, tak na kafíčko k Jimmy a následně po lehké večeři a krátkém odpočinku vyrazili směr pláž, kde se konal legendární dubnový večírek. Surfařský večírek abych byla přesná. Jelikož se dny prodlužují a noci krátí, včerejším dnem bylo zahájeno "surfování při měsíčku". Ono se to sice praktikuje spíš přes červenec až srpen kdy je sezona navrcholu, ale oficiální začátek je už takhle brzy. Kvůli šílencům jako Peter! Smějící se Proběhne první noční sjíždění, za zvuků hudby, tance a spousty alkoholu a zábavy Smějící se Já byla prostě k neutahání a ještě ve tři ráno jsem měla tolik energie, že bych dokázala zaběhnout maraton Smějící se
Když jsme se ve čtyři ráno dokopali, ve veselé náladě k Andrej domů, nenapadlo nás nic lepšího, než se si uvaříme jídlo. Jak vypadala druhý den kuchyň ti ani raději nebudu popisovat Smějící se Ještě štěstí, že jsme to stihli uklidit, než se její rodiče vrátili. Jinak by z toho byl parádní průšvih Smějící se

Dneska jsem asi čerpala ještě ze včerejších zásob, protože hned potom co jsme dali kuchyň dopořádku, jsem navrhla, že bychom mohli jít na tenis. Ostatní na mě koukali, jak kdyby mi narostla třetí hlava. Po zhodnocení situace jsem raději zavolala Anat, jestli by nešla ona. No, nakonec jsme šli i s jejím přítelem na squash. Bylo to parádní. I když Anatin přítel řekl, že s námi už nikdy nepůjde. To protože nevyhrál ani jednou Smějící se
Teď už mě čeká jen nějaký filmeček, nebo dobrá knížka a šálek čaje. Co bych si měla vybrat? Knížku, nebo film? Škoda, že jsi z papíru a neporadíš mi Smějící se

7. dubna - Dneska prostě nemám den...

7. dubna 2016 v 21:03 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.

Už od rána jsem to cítila, že to dneska není ono. Ne, že bych vstala úplně levou nohou. Dokonce jsem vstala i relativně v pohodě, jak jen v pět ráno lze. Ale tak nějak bez nadšení. I když jindy se do práce těším. Mám totiž super kolegy Usmívající se Takž e pracovat s nimi je radost. A hlavně taky sranda Smějící se
Snad pro to úmorné teplo. Snad jsem prostě potřebovala načerpat nějaké síly svojí ztřeštěnosti. Nevím. Ani nějaké erupce na Slunci Smějící se Což se taky i v práci projevilo. Krom toho, že jsem tam tak trochu byla jako tělo bez duše a navíc ještě v polospánku, jsem měla levou ruku. Podařilo se mi tam zlomit něco, o čem by mě nenapadlo, že by to vůbec šlo, protože to byl kus kovu. Navíc mi tam popadalo pár věcí. Ještěže jsem v super týmu, tudíž se to nedoneslo šéfové a nebyl z toho žádný průšvih. A i když se mě snažili rozveselit, mojí melancholickou náladu prostě nemohli překonat.
Doma jsem pak raději zalezla do postele s šálkem čaje a pustila si film.
Původně jsem měla jít s Hanah bruslit, ale přitom jak jsem si dneska vedla, bych buď zranila sebe, nebo hůř - někoho jiného. Tak jsem se jí omluvila. Stejně tak i z večerního potlachu. Vzaly to dobře, bez většího přemlouvání, nebo snahy se mě dotáhnout do společnosti a rozveselit. Už ví, že když prostě nemám den, je lepší mě nechat na pokoji.
Jo, a tentokrát ani ta malá terapie psaním nezabírá. Nejlepší prostě bude zalehnout. I proto, že zítra to bude zase ve svých starých dobrých kolejích Usmívající se

5. dubna - Medeia

5. dubna 2016 v 21:41 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Dneska jsem byla s přáteli na divadelním představení Médeia. A rozhodně to bylo zajímavé.
Médeia byla dcera kolchické krále, mocná léčitelka, která pomohla Iásonovi získat zlaté rouno. Bláznivě se do sebe zamilovali. Ona pak odplula s ním do Řecka, čímž zradila svou vlast a porodila dva syny. Dokonce zabila jeho strýce. Když pak jako vyhnanci našli útočiště v Korintě, král Kreont Iásonovi nabídl svou dceru Glauké. Ten samozřejmě nijak výrazně nezaváhal a Médeiu i své syny pro moc a vládu opustil. Což nebylo zrovna moudré, protože v Médeie proudí divoká krev a přichystá pomstu, ze které zrovna moc šťastný nebude.
A právě v téhle době se představení odehrávalo. Když Iáson zradil Medeiu. Na divadelních stránkách se krom výše zmíněného píše i toto (protože to představení se skutečně hraje):

"Médein příběh je dramatem oklamané a zrazené ženy, která obětovala vše pro svého muže ("jako by jevištěm dramatu byla Médeina duše", píše Jaroslav Král), ale i drama střetu cizinky, "barbarky", která "má svoji hlavu a chce ji mít" s takzvanou "civilizovanou" společností s jejím pragmatismem a touhou po majetku a moci."

Myslím, že je to naprosto vystihující. Začátek sice byl tak trochu eee-e. Pak se to ale rozjelo. Bylo to drama na jevišti a herci to skutečně dobře ztvárnili. Chvíli sice trvalo, než se člověk zorientoval v postavách, kdo představuje koho. Hlavně i proto, že jsem měla jen hrubou představu, o čem to vlastně má být. A skutečnost, že asi prvních dvacet minut nikoho přímo nepojmenovali, tomu nepřidávala. Jakmile se to ale překlenulo, člověk místy až zapomínal dýchat, jaké to bylo napětí. Upřímně, příjemně mě to překvapilo, protože jsem od toho očekávala něco průměrného. Ale ono to bylo lepší Usmívající se