Vánoční litanie

25. prosince 2015 v 18:15 | Snílek |  plky, pindy, bláboly, úvahy na druhou
Tohle už je druhý rok, kdy Vánoční svátky připomíná akorát datum v kalendáři. A to ani nemluvím o tom, že letos to ještě povýšilo...
Vlastně současným dětem docela závidím. Oni totiž neví, o co přicházejí. Zatímco já, ač nejsem ještě tak stará, však je to teprve chvíle, kdy jsem se přehoupla z -náct na -cet, si pamatuju tu starou dobu. Pamatuju si na to, kdy byly zasněžené Vánoce. Kdy na Štědrý den letmo poletovaly bílé vločky, a my se v závějích prodírali ke hřbitovu, abychom tam zapálili svíčku za zemřelé příbuzné.
Minulé Vánoce pršelo. Letos Štědrý den připomínal krásný jarní den. No tak sakra, to chci tam moc, když si přeju zasněžené Vánoce? Chci tak moc?!
Původně jsem tento článek chtěla vydat přesně 24.12., čiže včera, ale nedokázala jsem si sednou k počítači a jitřit už tak bolestné rány z toho všeho. Kde jen jsou ty dávné doby?
Když jsem byla malá, vstávala jsem už v osm hodin. Nadšeně jsme vždycky se sestřičkou usedly k televizi a koukaly na pohádky. Pak nám taťka postavil stromeček a společně jsme ho zdobili. Všechno bylo hotovo před desátou. Pak jsme zase koukali na pohádky a hráli si. Mezitím taťka udělal polívku a zabil kapra, který nám do té doby plaval ve vaně. (Tohle je asi jediná věc, která mi neschází.) Mezi třetí a čtvrtou jsme chodili na hřbitov. Po návratu se dodělali všechny nezbytnosti, jako uvařila čočka, osmažil kapr, přihřála polívka a prostřelo se. Pak nás kolem páté - mě a sestru - zavřeli do kuchyně, ze které jsme nesměly odejít a mezitím nanosili pod stromeček dárky. Jako každý jsem dlouhou dobu netušila, cože to tam za zavřenými dveřmi dělali. Po páté, kolem půl šesté jsme měli večeři, rozkrojení jablíčka, hod bačkorou a rozbalování dárků.
Letos jsem se vyhrabala v deset jen proto, že by bylo blbé vstát až v poledne. No, stromek jsme stejně zdobili až tak kolem poledne. Zatím všechno dobrý. Dokonce jsem o proti loňsku, kdy jsem byla v práci, ten stromek i zdobila. Super. I všechny věci kolem jídla byly stejné. Na hřbitov nechodíme už tři roky, kdy pokaždé mamka se z práce vrátí tak o půl čtvrté. Co mě letos ale nejvíc zamrzelo, tak že se už taťka ani ty dárky nesnažil schovávat. Sice všichni víme, že to tam dávají rodiče, ale stejně. Aspoň pro ten pocit, že to tomu tak není. No, místo toho nechal dárky "schované" v rohu obýváku. Dokud se o společný prostor dělily s dárky k babičkám, tak to bylo v pohodě. Ale když tam byly i po odevzdání do příslušných domovů... A k tomu všemu venku padaly teplotní rekordy.
Žádný sníh, žádný mráz, žádné Vánoce...
Nebýt všudy přítomné vánoční výzdoby, která se mimochodem vyskytuje v obchodech už od října, a neustálých koled v obchoďácích, tak ani člověk neví, že se nějaké vánoční svátky blíží. A nebýt data v kalendáři, a celodenních pohádek v televizi, jeden ani neví, že nastal Štědrý večer. Vždyť už ani v tom rádiu ty koledy moc nehráli!

Tak prosím všechny existující i neexistující bohy. No tak, prosím, zařiďte aspoň ten sníh. Nechci trávit Vánoce takhle. Těch si užiju, až budu definitivně dospělá a samostatná. Dokud jsem nějakým způsobem to dítě, tak prosím, chci ty staré Vánoce. Přece nechci tak moc, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ma-li Ma-li | Web | 25. prosince 2015 v 21:02 | Reagovat

Mluvíš mi z duše..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama