Prosinec 2015

Vánoční litanie

25. prosince 2015 v 18:15 | Snílek |  plky, pindy, bláboly, úvahy na druhou
Tohle už je druhý rok, kdy Vánoční svátky připomíná akorát datum v kalendáři. A to ani nemluvím o tom, že letos to ještě povýšilo...
Vlastně současným dětem docela závidím. Oni totiž neví, o co přicházejí. Zatímco já, ač nejsem ještě tak stará, však je to teprve chvíle, kdy jsem se přehoupla z -náct na -cet, si pamatuju tu starou dobu. Pamatuju si na to, kdy byly zasněžené Vánoce. Kdy na Štědrý den letmo poletovaly bílé vločky, a my se v závějích prodírali ke hřbitovu, abychom tam zapálili svíčku za zemřelé příbuzné.
Minulé Vánoce pršelo. Letos Štědrý den připomínal krásný jarní den. No tak sakra, to chci tam moc, když si přeju zasněžené Vánoce? Chci tak moc?!
Původně jsem tento článek chtěla vydat přesně 24.12., čiže včera, ale nedokázala jsem si sednou k počítači a jitřit už tak bolestné rány z toho všeho. Kde jen jsou ty dávné doby?
Když jsem byla malá, vstávala jsem už v osm hodin. Nadšeně jsme vždycky se sestřičkou usedly k televizi a koukaly na pohádky. Pak nám taťka postavil stromeček a společně jsme ho zdobili. Všechno bylo hotovo před desátou. Pak jsme zase koukali na pohádky a hráli si. Mezitím taťka udělal polívku a zabil kapra, který nám do té doby plaval ve vaně. (Tohle je asi jediná věc, která mi neschází.) Mezi třetí a čtvrtou jsme chodili na hřbitov. Po návratu se dodělali všechny nezbytnosti, jako uvařila čočka, osmažil kapr, přihřála polívka a prostřelo se. Pak nás kolem páté - mě a sestru - zavřeli do kuchyně, ze které jsme nesměly odejít a mezitím nanosili pod stromeček dárky. Jako každý jsem dlouhou dobu netušila, cože to tam za zavřenými dveřmi dělali. Po páté, kolem půl šesté jsme měli večeři, rozkrojení jablíčka, hod bačkorou a rozbalování dárků.
Letos jsem se vyhrabala v deset jen proto, že by bylo blbé vstát až v poledne. No, stromek jsme stejně zdobili až tak kolem poledne. Zatím všechno dobrý. Dokonce jsem o proti loňsku, kdy jsem byla v práci, ten stromek i zdobila. Super. I všechny věci kolem jídla byly stejné. Na hřbitov nechodíme už tři roky, kdy pokaždé mamka se z práce vrátí tak o půl čtvrté. Co mě letos ale nejvíc zamrzelo, tak že se už taťka ani ty dárky nesnažil schovávat. Sice všichni víme, že to tam dávají rodiče, ale stejně. Aspoň pro ten pocit, že to tomu tak není. No, místo toho nechal dárky "schované" v rohu obýváku. Dokud se o společný prostor dělily s dárky k babičkám, tak to bylo v pohodě. Ale když tam byly i po odevzdání do příslušných domovů... A k tomu všemu venku padaly teplotní rekordy.
Žádný sníh, žádný mráz, žádné Vánoce...
Nebýt všudy přítomné vánoční výzdoby, která se mimochodem vyskytuje v obchodech už od října, a neustálých koled v obchoďácích, tak ani člověk neví, že se nějaké vánoční svátky blíží. A nebýt data v kalendáři, a celodenních pohádek v televizi, jeden ani neví, že nastal Štědrý večer. Vždyť už ani v tom rádiu ty koledy moc nehráli!

Tak prosím všechny existující i neexistující bohy. No tak, prosím, zařiďte aspoň ten sníh. Nechci trávit Vánoce takhle. Těch si užiju, až budu definitivně dospělá a samostatná. Dokud jsem nějakým způsobem to dítě, tak prosím, chci ty staré Vánoce. Přece nechci tak moc, ne?

Proč to mají starší sourozenci na draka?

22. prosince 2015 v 13:44 | Snílek |  plky, pindy, bláboly, úvahy na druhou
Protože věřím v rovnoprávnost, bylo by fér po článku "Proč to mají mladší sourozenci těžší", dát prostor k vyjádření i první generaci. Takže článek "proč to mají starší sourozenci lehčí" je jen správné, ne? Že ne? Ale no tak, jsou tam starší sourozenci, to nestačí? Ne? No tak tedy dobrá… Tenhle článek jsem tvořila strašně dlouho (cca celé odpoledne, což je na mě dlouho), protože mám zkušenosti jen z té jedné strany.Takže i o to je kratší.

1. Především, musíte se o něj starat, ať chcete nebo ne.

2. Musíte být zodpovědnější. Vždycky. Odjakživa. A taky moudřejší.

3. Na nikom se nedělají lepší experimenty s výchovou než na prvorozeném. Takže taky můžete skončit s malým či velkým traumatem. Zvláště, když máte ty "super-moderní-a-pokrokové-rodiče", které by většina lidí nejraději zastřelila. (Mimochodem, dcera sousedky mojí babičky vychovává dítě podle tabulek. Doslova. Takže ta chudinka teď má 7 let a je naprosto nepoužitelná pro život a chová se, jako by jí byly 3.)

4. Už od dvaceti po vás příbuzenstvo pokukuje. A od pětadvaceti se už na rovinu ptá, kdy bude svatba a kdy děťátko. To že vy to neplánujete ještě tak dalších deset let, nejsou schopni pochopit. (Ale vážně, mít dítě po třicítce je blbost! Měli byste ho mít dřív.)

5. A zvlášť aktuální to je, pokud se vaše mladší sestra už vdala. Přeci není možný, že vás v tomhle předběhla. A nikoho nezajímá, že vy svatbu nemáte v plánu nikdy. A to ani když už čtyři roky žijete s přítelem "na hromádce".
6. Musíte se o všechno dělit.

7. Dost často se stává, že mladší je rozmazlenější, takže vy odnesete všechnu tu nevděčnou práci.

8. Opičí se po vás. A to není pěkné. Zvlášť, když je v tom lepší, pěknější nebo oblíbenější.

9. Kroužky vám zaberou celé odpoledne. Zatímco ten mladší smrad se válí doma, popřípadě venku s kamarády. Rodiče ale vkládají do vás naděje, že budete druhý Mozart, či Picasso, nebo Maja Plisecká (to je baletka).

10. Nebo taky na ten kroužek musíte chodit spolu s mladším, protože se po vás buď opičí, nebo rodiče nebudou dovážet každého zvlášť a sám tam chodit přece nemůže, ještě je malý.

19. prosince - Večerní posezení

19. prosince 2015 v 23:16 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Aaa, přesně tohle jsem potřebovala. Dneska to byl zatím ten nejbáječnější den a to ještě ani neskončil (teda, pokud nepočítám tu předpremiéru Hvězdných válek) Smějící se Po týdnu a půl, kdy jsem strávila spánkem tak tři až čtyři hodiny denně, jsem se konečně pořádně vyspala. Takže jsem dneska vstávala kolem druhé hodiny. Pak jsme byli domluveni s přáteli, že se sejdeme a pořádně si to užijeme, než se na svátky každý rozjedeme domů.
Sešli jsme se asi kolem páté, u kamaráda který má dostatek místa a taky všechno potřebné vybavení. Teda krom vařiče na fondue, ale to donesla Hanah Smějící se Ještě štěstí, že jeho rodiče odjeli na víkend pryč, jinak by to tak snadné nebylo Smějící se
Jako první jsme si zahráli na lovce pokladů. Já a Peter jsme tu hru připravovali a užili to snad ještě víc, než ti co to skutečně hráli. Po hodině a půl jsme měli vítěze Smějící se Čekali jsme sice, že to potrvá trochu déle, ale to nevadí Smějící se Pak jsme si nalili vínko a sešli se u stolu v obýváku. K večeři jsme měli něco jako sýrové fondue, ale nebyl to čistý sýr. Bylo to něco lepšího Smějící se Šlo o směs bramborové kaše a sýru Smějící se Popravdě řečeno, chutnalo to líp než čistý sýr i líp než čistá kaše. U toho jsme si povídali a bylo to moc pěkné. Skvělou atmosféru doplňovalo i mírné přítmí tvořené ztlumenými světly, svíčkama a vánoční výzdobou za oknem Usmívající se
Potom jsme donesli chuťovky vlastní výroby, jako zeleninové chipsy, hranolky ze sladkých brambor, nachos s různými dipy, syrové a salámové talíře a samosebou i sladké věci jako koláčky, cookies ovoce a mnoho dalšího. Co ti budu vyprávět Smějící se Pak jsme zapojili DDR desku a dali si taneční duely. Pyšně můžu prohlásit, že jsem skončila na druhém místě, což jsem tak trochu čekala Smějící se Ale za to můžu poděkovat té své polofunkční, že jsem tak dobrá Smějící se Jednu dobu to byl poměrně hit, takže jsem si jednu taky domů pořídila. Bohužel byl někde problém v nastavení, takže když projížděli šipky nahoru a dolu, mě se označila jen jedna. Tak jsem si musela vytvořit vlastní způsob, který spočíval ve velmi rychlém zašlápnutí nejdřív horní a potom dolní šipky, v podstatě zároveň, ale po několik málo sekund později. A teď jsem své dřívější zkušenosti využila. S přehledem jsem vyhrála, dokud nepřišla tajná zbraň. Zoe. Proti té se jen těžko bojuje, když skončila na třetím místě v tanečním turnaji v Kalifornii Smějící se V zásadě jsem to vyhrála, ale dohodli jsme se, že Zoe nevyřadíme, jen proto, že účastnila soutěže profíků. Ale půjde až ve finále, aby měli šanci i ostatní a aby si to taky i ostatní užili Smějící se
Momentálně se dohadujeme na filmu, na který se podíváme. Zatím se nemůžeme dohodnout, takže to asi skončí náhodným taháním z hromady Smějící se

18. prosince - Předpremiéra Star Wars!

18. prosince 2015 v 23:33 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Teda řeknu vám, sehnat lístky na tu premiéru bylo fakt obtížné. Zlaté přihlašování na předměty a zkoušky ve škole. Tohle byl úplně jiný level. O půlnoci jsme všici byli nastartovaní. Dokonce jsme se uplatili jednoho IT borce a přestěhovali na tu chvíli k němu. Měl ten nejrychlejší internet v okolí. No, stejně se nám to nakonec nepovedlo koupit… Nerozhodný A to ani na dalších pět představení! Co to jako je todlecto :D No, nakonec to dopadlo úplně jinak. A lépe! Smějící se Nějakým způsobem se nám podařilo dostat na předpremiéru, jen pro vybrané Smějící se
Vlastně za to mohl ten páreček, jak jsem jim našla to koťátko. Ukázalo se, že nějaký jejich příbuzný je doktor slavných hvězd. A když se Hvězdné války natáčeli, zachránil Harrisonu Fordovi život. Doslova. Bohužel bližší pozadí nevím, jen něco ve smyslu, že snad šlo o přetížení? Aspoň to byla verze, která se ke mně donesla. Navíc to je celkem dobrý přítel Georgeho Lucase. Takže když jsem pak smutnila koťátku, že se nám nepovedlo dostat na premiéru. Zavolali mu, jestli by to nějak nedokázal zařídit a dostat nás tam. Ten to asi nějak špatně pochopil a dostal nás rovnou na předpremiéru. No chápeš to? Na takovou tu věc, kde jsou všechny slavné hvězdy a lidi, kteří za to fakt stojí. A pak je tam malá partička nadšenců, která by tam správně vůbec neměla co dělat.
No a jaké to bylo? Naprosto bombastické! Rozhodně nejlepší věc, co se kdy mohla stát. Koukat na film, se všema těma slavnýma celebritama. Páni. To do smrti nezapomenu. Rozhodně ne. A to nemluvím o tom, že jsme se ještě propašovali na after párty. Ale to jen na chvilku. Pak ochranka přišla s tím, že je to trochu nevhodné a my se tiše a nenápadně vytratili. Ale bylo to super ^^

Proč jsem nesnědl svého taťku?

12. prosince 2015 v 19:03 | Snílek |  plky, pindy, bláboly, úvahy na druhou
Jestli očekáváte nějaký příběh, nebo inteligentní článek, tak okamžitě přestaňte číst. Budete totiž jen zklamaní :D Ne, skutečně jsem na to příběh nenapsala (i když možná by to mohlo být zajímavé a pokud budu mít nápad, vrátím se k tomu ;-))
Ale ne :-) Jde o to, že připravuju, dá se říct, že druhý díl na to, proč to mají mladší sourozenci těžší. A tentokrát proberu i druhou stranu rovnice - a to starší sourozence (ne, ani o nich dnešní článek není, to bude trochu jindy).
Jelikož ale já jsem mladší a tudíž mám trochu problém se vcítit do opačné role, dokázala jsem dát dohromady jen osm bodů. To mi přišlo trochu málo, tak jsem se rozhodla, že využiju strýčka Google, aby mi poradil. No a když jsem do vyhledávače napsala "proč" než jsem se dostala kamkoliv dál, vyjely mi možnosti nejčastějšího vyhledávání (je to tak že jo? nezná snad google moje tajné úchylky, že ne? :D). No a jako první tam byla "proč jsem nesnědl svého taťku". Mimochodem, jako druhá možnost byla "proč jsem se neoběsila", ty lidi mají fakt divné úchylky. Můj výraz by něco jako what??? O_o
Naštěstí jsem zjistila (ano, jsem zvědavý tvor, takže jsem na to samozřejmě musela kliknout :D), že se vlastně jedná o něco zcela nevinného :D Podle všeho jde totiž jen o nějaký francouzský film. A tohle je jeho anotace sebraná ze čsfd:

"Napínavý příběh Edwarda, staršího syna krále Simianů (pralidí), který se narodil příliš maličký a byl proto zatracen svým kmenem. Vyrostl v izolaci pod ochrannou svého přítele Iana. Neuvěřitelně geniální Edward objeví tajemství ohně, lovu, moderního způsobu bydlení, lásky a dokonce naděje. A protože je od přírody velkorysý, chce se o vše podělit. Zvrátí veškeré zavedené pořádky a dovede svůj druh s drzostí a humorem jemu vlastním vstříc skutečné lidské existenci - kde sníst něčího otce prostě není v pořádku."

Jelikož je to animované a jelikož to má na čsfd 50%, myslím, že to bude celkem pěkný film :D Ne, vážně. S jejich hodnocením mám dost často problém. Filmy, které oni tam hodnotí průměrně až podprůměrně, mně se většinou líbí. A naopak filmy, které mají i 75% jsou pro mě odpad. Jenže ono je to těžké, když půlka z nich ten film odsoudí už ze zvyku.

7. prosince - Chvalte gorilu

7. prosince 2015 v 16:45 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Teda to bylo něco. Rozhodně úplně nejvíc ujetý a vůbec nejlepší víkend ever!
Potom, co jsme se v sobotu odpo nějak dali do kupy, což z větší části obsahovalo studenou sprchu a vyprošťovák, se pokračovalo v jízdě. Ale jen s pozvolným nástupem. Nejdřív jsme šli vyřádit na brusle. Stejně pořád nevím, jaký je rozdíl mezi in-liny a kolečkovými bruslemi, podle mě je to úplně to samé! Smějící se Ale oni tvrdí, že prý ne. No, hádat se s nimi nehodlám Smějící se Potom, co jsme asi tři hodiny strávili ve skate parku, se pokračovalo do moře. Kluci si dokonce vypůjčili prkna a šli surfovat Smějící se
Potom jsme se stavili u stánku na jídlo. Obvykle se o jídlu ze stánku moc pěkně nemluví, ale tohle bylo prostě fantastické! Jako by se tou kuchyní prohnali Jamie Oliver s Gordonem Smějící se A pak jsme potkali tu Gorilu Smějící se Ta bylo úplně bestovní Smějící se A šílená. Celé to bylo strašně šílené Smějící se Jen se tak procházela po ulici a lákala lidi na večírek k nim do klubu. Rozhodně jsme nesměli chybět. Kdo by si nechal ujít pohled na tančící gorilu. Fakt. Striptýz Brada Pitta hadr Smějící se V klubu byla nejdřív zábava, kdy všici tancovali, pilo se a tak, pak ale kolem půlnoci vylezla na pódium ta gorila Smějící se V klobouku, sáčku a s hůlkou. A pustila se do tance. To byla fakt paráda. Slova na to ani nestačí. To se prostě musí zažít Smějící se A celá ta show trvala kolem hodiny. A ani hollywoodští producenti by se neměli za co stydět, kdyby tohle natočili Smějící se Řeknu ti, nikdy jsem neviděla tolik lidí skandovat a vyvolávat jakékoliv zvíře Smějící se
V neděli už to bylo o dost poklidnější. Oproti pátko-sobotní jízdě. I proto, že jsme museli zpátky. I tak jsme si to tam celkem užívali, než jsme se vydali domů. Protože jsme si dali hodinku v JumpParku. To je taková velká místnost, kde je spousta trampolín. Teda, nikdy jsem snad nebyla vyšťavenější Smějící se Ale byla to úplně mega zábava! Smějící se

5. prosince - Nesnáším alkohol

5. prosince 2015 v 14:01 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Eee, je mi strašně zle... Nedávno začala sezóna maturitních zábav. Chtěla jsem říct plesů, ale to není úplně vystihující slovo. Když řeknu ples, představím si něco, jako je u nás. Plesové šaty, kapela na pódiu, která střídavě hraje klasické rytmy jako polka/valčík a to na co se dá normálně tancovat. U stolečků okolo sedí rodičové a prarodičové, kteří si občas trsnou. Holky s tombolou. Nástup, půlnoční překvapení a tak. To se tady fakt nepěstuje. Zatímco plesy se snaží aspoň tvářit, že tam nejde o pití, tady se ani nesnaží předstírat, že jsem o něco jiného než chlastačku.
Jelikož Peterova mladší sestra právě jeden takový pořádala, a údajně to mělo být legendární, no tak jsme tam nesměli chybět. A že to bylo Smějící se A vůbec nevadí, že je to až v Miami Smějící se
Pronajala místní bar, který je hned u pláže, takže spousta místa na tancování. Navíc domluvila 50% slevu na všechno pití. A jelikož se to tam lilo fakt ve velkým, rozhodně neprodělali. Dokonce se jí podařilo přemluvit Compass West, aby nám tam zahráli. A to je současná nejoblíbenější kapela pro náctileté! Překvapený Takže si jistě dokážeš představit, jaký to byl masakr.
Já zpočátku moc nepila. Nechtěla jsem přesně takhle dopadnout. Ale potkala jsem tam několik svým starých známých, a jak se nejlépe utužuje přátelství? No při panáčku přece Smějící se Takže stačil jeden panáček na pozdrav, druhý na staré časy a když jsem takhle potkala už čtvrtého, bylo hotovo Smějící se Ale rozhodně toho nelituju, protože to bylo vážně super. Jen nám k ránu trochu sprchlo.
Akorát teda nevím, jak to bude s návratem Smějící se Původní plán byl, že bychom mohli tak kolem druhé se vrátit, ale vzhledem k tomu, že většina party vypadá v posledním tažení a druhá půlka ještě stále chrní, tak nevím, nevím Smějící se Hádám, že to dopadne tak, že si dáme vyprošťováka a když už jsme tady, tak si to tu pořádně užijeme se vším všudy Smějící se Jen v tom pondělí to asi bude dost krušné Smějící se

Proč to mají mladší sourozenci těžší?

4. prosince 2015 v 19:02 | Snílek |  plky, pindy, bláboly, úvahy na druhou
1. Především vás šikanují. Víc, asi k tomu dodávat nemusím.

2. Dědíte oblečení, ať chcete nebo ne a ne vždy je to výhra. Zvláště, když máte rozdílnou velikost s tím, že vy jste vyšší, tlustší nebo oboje.

3. Nic nefunguje tak dobře, jako hláška "já jsem starší". Takže oni si budou hrát s tím, co byste chtěli vy, nebo budete muset uklízet za ně, protože oni mají oduklízeno víc let. Argumentace, že vy budete uklízet, až oni odejdou, z nějakého záhadného důvodu nefunguje. (Ale klidně to zkuste.)

4. Uklízet budete, jakmile udržíte utěrku, koště, nebo vysavač. Nevadí, že váš sourozenec to neměl stejně a uklízet začal až mnohem později.

5. Nemají vás rádi zvláště, když rodič řekne, ať vás vezme sebou a taky vám to dá patřičně najevo.

6. Dárky - nevadí, že vy máte jiný vkus, nebo to nemáte rádi. Má to rád váš sourozenec, tak co by byli příbuzní kreativní, nebo brali v potaz, že vy to máte jinak. Máte rádi mléčnou čokoládu, ale sourozenec hořkou? Je mi líto. Nesnášíte růžovou, ale sestra ano? Je mi líto. Čtete fantasy, zatímco on má rád detektivní thriller? Co si nekoupíte, co nedostanete. (Výjimku tvoří rodiče.)

7. Starší sourozenec sice byl vychováván metodou pokus omyl, ale to neznamená, že ta vaše bude uvolněnější. Ba naopak. U něj bylo i něco dobrého, vy budete mít jen spartskou výchovu, protože co se u něj pokazilo, u vás už nesmí. A nejvíc to bolí, když vidíte, jak nad ním už zlomili hůl, nechají ho si dělat relativně, co chce, kdežto vy nemůžete v patnácti ani přespat u kamarádky. (A ano, mluvím z vlastní zkušenosti. Jo a mimochodem, argument "už je mi osmnáct"… Ne, fakt to nefunguje, ale některým to prostě nevysvětlíte. Především pokud oni mají uvolněnější výchovu.)

8. Brigáda - čím větší je věkový rozdíl, tím hůř. V patnácti vás budou rodiče nutit si najít nějakou brigádu. Na tom, jak moc to budete mít na talíři záleží, kolik je vašemu sourozenci. Nevadí, že on si svojí první našel až v 18. Pokud je ale starší třeba pět let a brigádu měl už v 15, tím hůř pro vás. Budete mít svoji lenost takřka každý den na talíři a skutečnost, že už je trochu jiná doba a že když už někdo někoho hledá, tak jedině od 18 vůbec ničemu nevadí.

9. Práce. Dokud má jen brigádu, tak je to okej, ale jakmile si najde práci, je konec. Chvíli to sice bude ještě okej. Ale pokud je věkový rozdíl tři a výš, a ještě k tomu nešel na vysokou a vy jo. Budou po vás rodiče koukat stylem "studuješ-příliš-dlouho-koukej-si-už-najít-práci".

10. Peníze. Pokud nemáte bohaté rodiče, dost často tu bude konflikt čí koníček má přednost. A vy to nebudete. Bude to sourozenec, který tu byl dřív. Jestli ho už nějakou dobu pěstuje nebo začne ve stejný rok… Ale no tak, snad nejste pořád tak naivní, abyste si mysleli, že vy máte přednost.

11. Nenaplněná očekávání. Tohle je zlo, zvláště když máte ambiciózní rodiče. Protože pokud on nenaplnil očekávání, vy budete muset.

12. Pokud si oblíbíte nějakou věc z domácnosti, která se příliš nepoužívá, či je tam navíc… No, raději si nic neoblibujte, stejně to dostane sourozenec, až se odstěhuje do vlastního. Takže na vás zase nic nezbyde. Vlastně jo, zbude, oči pro pláč.

13. Srovnávání. Tohle je mor a vždycky byl. Když už jsou natolik pokrokový, že vás nesrovnávají s tou hodnou sousedovic Aničkou, pořád tu je to srovnání se starším sourozencem. Věta "podívej se, co dokázal Petříček" je asi na stejné úrovni, jako ta věta o uklízení. Stejně tak jako nic nezvýší sebevědomí víc než věta ve stylu "proč nemůžeš být tak zodpovědná/nosit samé jedničky/cokolik jiného jako tvůj sourozenec." Možná proto, že nejsem svůj sourozenec? To tě nikdy nenapadlo?

14. Rodiče ho mají radši. No dobře, tohle je dost individuální. Ale u nás to tak třeba je. Vždycky všici měli radši ji, než mě. Všichni. Možná akorát děda má raději mě. Ale jinak všechny babičky, tetičky a další příbuzenstvo... Víme, jak ne?


Dodatek: Předpokládám, že moji čtenáři jsou inteligentní (pokud ne, tak se dotyčnému omlouvám), takže jistě nemusím dodávat, že se to netýká každé rodiny. Nebo že by to snad jiná rodina nemohla mít jinak. Plně si uvedomuju, že existují rodiny, kde je mladší brán jako svatý a starší to všechno odse-nese. Stejně jako existují rodiny, kde se sourozenci mají rádi, že to až zdravé není. Pouze jsem popsala tak, jak to z větší části fungovalo u nás a snažím se starším sourozencům rozšířit obzory, protože být mladším, je někdy fakt peklo.

# 22 Adventní kalendář

2. prosince 2015 v 21:46 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Někdo by mohl namítat, že jsem na adventní kalendář už moc stará. No já si to nemyslím. Však je mi teprve něco málo přes dvacet. A mám v plánu si ho kupovat snad ještě i ve čtyřiceti. To se asi nezmění. Jediné, co by mohlo, je kvalita kalendáře. Protože co si budeme namlouvat, jako chudá studentka si můžu tak maximálně dovolit ten za dvacku z lidlu. Teda, ne že bych si nemohla dovolit i ten "kvalitnější", který tu prodává Kinder Chololate, ale je mi líto na to utratit mé těžce našetřené peníze. Aby bylo jasno, mně to nevadí. Bohatě mi ta levná napodobenina stačí. Však ono se o kvalitě čokolády nemá ani moc mluvit i u těch dražších variant. Kdo se v tom trochu orientuje, ví, že to prostě čokoláda není, byť se tak tváří. V zásadě se tam platí akorát za značku. I když uznávám, že různé čokoládky by mohli být vítaným osvěžením od klasické mašinky, hvězdičky a káčátka, nebo co to vlastně je :D
Co bylo mým letošním překvapivým zjištěním o kalendářích, tak existuje i varianta pro kočky a psy. Osobně si nedovedu představit, jak to má fungovat a co tam asi tak mohli dát. Jelikož ani jedno z oněch zvířat nevlastním, nemám s tímhle žádné zkušenosti. Jestli tam za těmi okýnky mají granule, paštičky, konzervy, nebo všechno dohromady.
Musím přiznat, že tak úplně nevím, proč si ho vlastně kupuju. Teda vím, chci ho. Ale proč ho tak moc chci, to je otázka, na kterou nedokážu odpovědět, i když bych strašně ráda. Fakt mi mě ta odpověď zajímala. Snad pro ten obrázek, který často bývá moc pěkný. Nebo pro tu naivitu, že třeba tentokrát to pořadí a tvary čokoládek změnili. Kvůli odpočítávání dnů ke Štědrému večeru to není, i když dost to pomáhá a v zásadě je prosinec jediný den, kdy skutečně vím, kolikátého je! To se hodí i pro lidi, kteří jako já mají nějaké zkoušky už v prosinci. Takže proč? Na tohle byste mi snad mohli odpovědět vy, čtenáři (a náhodnivší zabloudilí).
Kupujete si adventní kalendář? A proč ano, případně proč ne? :-)