Zkus něco říct...

15. listopadu 2015 v 10:42 | Snílek |  že prý téma týdne
Koukala jsem na lavici vyhozenou z okna. Byla celá pomalovaná se spoustou nadávek. Listy roztrhané učebnice a sešitů se pomalu snášely na rozstříhané cáry sportovního úboru povalující se na zemi. Kdy to došlo tak daleko? A přitom to všechno začalo jednou jedinou nevinnou lží...

"Ahoj, jak se máš?" přisedla si ke mně Saeko a vybalila oběd.
"Dobrý. Nechceš houby? Matka zase zapomněla, že je nejím."
"V pohodě," nabídla krabičku, abych je tam mohla přesunout. "Koukej na ni. Jak se oblíká a nemožně češe." Ukázala na holku, která nedávno přistoupila do naší třídy.
"Prý kvůli ní spáchala její kamarádka sebevraždu."
"Těžko věřit, že vůbec měla nějaké kamarády."
"Prej se spolykala prášky, ale přežila to."
"Slyšela jsem, že jí přebrala kluka."
Polohlasně si špitaly holky, "nenápadně", tak aby to slyšeli všichni okolo. Hiro, o které se mluvilo, zrudla a utekla ze třídy.

Za pár dní mi přišel anonymní dopis. Stálo v něm: Všeho budeš litovat!! Nechápala jsem, čeho bych měla litovat. Nic jsem neprovedla. Nebo, že by...? Zapřemýšlela jsem. Ne, na nic jsem nepřišla. Asi nějaký omyl. Papírek se vzkazem jsem našla ve skřínce, která těsně sousedí s tou Hirinou, možná se jen někdo spletl.
"Ahoj," vstoupila jsem do třídy a pozdravila holky. Ty se jen tak ošili. "Kde je Sae?"
Manami, něco jako její zástupce v naší partě, mě sjela pohledem. "V nemocnici."
"He? Co se stalo?"
"Moc dobře to víš," vrazila do mě a spolu s holkama odešla pryč.
Celá zmatená jsem si šla sednout do lavice. Zachytila jsem kradmý pohled, kterým mě počasovala Hiro. Že by ten papírek přeci jen patřil mě? Ale co jsem komu udělala?

Když učitelka přišla do třídy, řekla, že Saeko srazilo auto a bylo by pěkné, kdybychom se jí složili na nějaký dárek a došli ji navštívit. Tím byla objasněná aspoň část záhady. Sae byla nejpopulárnější holkou ve třídě, tak to přirozeně všechny šokovalo. Hned odpoledne jsem ji navštívila. Probodávala mě očima a nemluvila se mnou. Nechápala jsem proč a ona mi to odmítla vysvětlit.
A za pár dní to začalo.

Nejdřív zcela nevinně. Nikdo se se mnou nebavil. Podražené nohy. Vyhozený oběd. Časem se šikana stupňovala. Jednou mě holky zatáhli na záchody. Tam mi vymáchaly hlavu v kýblu špinavé vody, vecpaly do pytle a svázali. Jen náhodou jsem se z toho dostala.
Další den, když jsem dorazila do třídy a posadila se do lavice, až příliš pozdě jsem zjistila, že mi židli namazali lepidlem...
Nedalo se to vydržet. Ale musela jsem. Nemohla jsem z téhle školy jen tak odejít. Matka na mě spoléhala. Teď, když její holčička byla na takové prestižní škole.
Nejhorší na tom bylo, že zbytek třídy mlčel. Stejně jako předtím, když holky šikanovaly Hiro. Teď šikanovaly pro změnu mě. A největším z nich byla Sae. To ona tomu všemu velela. Všimli si toho i ostatní. Její popularita trochu klesla. A čím víc klesla, tím víc mě šikanovala.
Nikdo nic neřekl, protože se jí bál. Její papínek byl bohatý a vlivný muž. Stačilo, aby doma řekla slovo. A báli se i toho, že by se to přeneslo na ně. Vždyť i dokázala, aby vyhodili učitelku, která jediná se to snažila nějak řešit.

Odloudila kluka, a aby to nebylo málo, ještě jsem jí strčila pod auto, když si se mnou chtěla promluvit o tom, proč jsem to udělala. Prý. Nebylo to pravda. Nic takového bych nikdy neudělala. Ale stačilo, že tohle tvrdila a ony jí to věřili.

Trvalo to půl roku, než konečně nastaly letní prázdniny. To těch se mi podařilo dokázat, že to všechno bylo úplně jinak.
Lež o přítelovi nakecala Sae Hiro, aby se konečně přestaly vybíjet na ní. A pod auto Saeko skočila sama, když se s ní Takumi rozešel. Když se to provalilo, byl z toho velký poprask.
Všici se jí smáli. Na povrch vyplavalo i několik dalších věcí, jako třeba že spala s jedním chlápkem z místní mafie, aby zmlátili Takumiho a se mnou si pohráli.
Nakonci března se třída vzepřela proti její nadvládě.

Koukala jsem na lavici vyhozenou z okna. Byla celá pomalovaná se spoustou nadávek. Listy roztrhané učebnice a sešitů se pomalu snášely na rozstříhané cáry sportovního úboru povalující se na zemi. Uprostřed toho všeho byla Saeko odklopená spolužáky. Skandovali: "Dogeza"*. Hluk přilákal žáky s ostatních tříd. Postupně se přidávali. Kdy přesně to došlo tak daleko? A přitom to všechno začalo jednou jedinou nevinnou lží. Jen jsem řekla, že ta holka v časopisu pro mladé, která se tak podobala Hiro, skutečně Hiro je.


*Kleknout si a omluvit se, v Japonsku se jedná o nejvyšší formu omluvy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 eazi eazi | Web | 15. listopadu 2015 v 16:13 | Reagovat

I přesto, že moc japonský povídky nemusím, tak jsem to dočetla do konce. Zajímavý příběh a pěkně napsaný. :-)

2 Snílek Snílek | E-mail | Web | 16. listopadu 2015 v 19:54 | Reagovat

[1]: Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama