13. listopadu - Jen tak procházka...

13. listopadu 2015 v 20:42 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Pro někoho je pátek 13. smolný den. Já osobně to tak neberu. Spíš naopak. Natruc jsem si z toho udělala den, kdy mám prostě štěstí. Ostatně, nikdy mi nepřišlo, že bych snad měla v tento den větší smůlu než v ty jiné. Kolikrát to bylo spíš naopak. V pátek 13. se mi nic nestalo a třeba v pondělí 20. toho bylo až dost. Ale to jen na okraj.
Mám strašně ráda ty procházky večerním městem. Kdy je všechno zahaleno ve svitu lamp. Připadám si jako v nějakém romantickém filmu. Občas jako v nějakém akčňáku. Někdy se jen tak seberu, koupím si kafe na ulici a procházím se. Nejlepší je to takhle na podzim a v zimě, kdy se stmívá rychle. Obzvláště v zimě, kdy je všude okolo ta vánoční atmosféra a světélka. Co je trochu smutné, nejvíc si to užiju, když jsem sama. S kamarádkou, přítelem, rodinou... Není to takové. Je to zábava, ale jak chybí ten uklidňující prvek, není to ono. Myslím, že bych to mohla srovnat se svým raním během. Při obojím si báječně odpočinu, vyčistím hlavu a zklidním. Jen ten běh je zdraví prospěšnější Smějící se Na druhou stranu, při procházce většinou narazím na zajímavější příhody, než při běhání. Jako třeba dneska.
Šla jsem jako obvykle celá zasněná, když jsem uslyšela smutné mňoukání. Nedalo mi to a zapátrala jsem po původci toho zvuku. Bylo to malé koťátko, uvězněné mezi dvěma krabicemi. Chudák tam už muselo být nějakou chvíli, protože bylo celé promočené, špinavé a třáslo se. Trošku se sice přede mnou bránilo, jak však bylo zesláblé, míjelo se to účinkem. Nakonec ani neprotestovalo, když jsem sundala bundu a zabalila ho do ní. Ihned jsem s ním vyrazila k veterináři, kde ho doktor zkontroloval a dal mu najíst a napít. Naštěstí jinak bylo v pořádku. Podle vyšetření muselo někomu patřit. Bylo mi ho chudáčka tak líto. Na policii o nikom nevěděli, tak jsem jim tam nechala údaje s tím, že pár dní ho u sebe můžu nechat. Lhala jsem se. Nesmíme mít u nás žádná zvířata. Ale obávám se, že by to v útulku dlouho nevydrželo a jinak se o něj neměl kdo, jak postarat.
Nakonec jsem nemusela řešit nějaké dlouhodobé tajné ubytování, protože asi za dvě hodiny mi volali, že se našli majitelé. Na schůzce jsem se sešla s velmi sympatickým mladým párem. Byli vážně vděční, že jsem jim ho našla. Prý se jim ztratilo asi před třemi dny a už byli zoufalí. Nakonec jsme si padli do noty a spřátelili se. Jsem za to ráda, i když jsem s tím koťátkem byla jen pár hodin, přirostlo mi k srdci. Možná i proto, že jsem musela doma těsně před odjezdem nechat uspat svojí starou Micku.
A pak že pátek 13. nosí smůlu!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 7:46 | Reagovat

Je to tak díky křesťanům a těm, co vraždili čarodějnice - to samé je s černou kočkou. Také jsem v páte 13. neměla větší smůlu než kterýkoliv jiný den :) Byl to prima nudný školní den :)

2 Snílek Snílek | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 15:38 | Reagovat

[1]: Moje primární informovanost se točí kolem zatýkání a vyvražďování templářů, ale kdybys zapátrala, určitě se najdou minimálně ještě další tři verze :D
Vtipné na tom je, že třeba v Anglii je tuším smolným dnem úterý 13. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama