Nejdůležitější otázkou, kterou by si měl každý položit, je: Proč se tak strašně chceme odlišovat od ostatních? V dřívějších dobách znamenala nějaká divná odlišnost zpravidla smrt. A je vůbec v dnešní době možné se ještě nějak odlišovat? Ne. Není!
Většina s mladých se tak urputně snaží odlišovat od rodičů, spolužáků, mainstreamu..., dokonce tak moc, až se vlastně jen podobá dalším, kteří se také chtěli odlišovat.
Uvedu tu ten nejlepší příklad. Minulá anketa. Přestože tohle odlišování není zcela záměrné, je to stále dobrý příklad.
Následující výsledky ankety jsem převzala z tema-tydne.blog.cz. Snad jim to nebude vadit.
Osobně jsem hlasovala pro Dračí doupě, které podle mě bylo snad jediné normální téma, kde se dá nějak kreativně vyřádit. Jako druhý typ jsem ještě měla Online vs. realita, to ale není přesně to, o čem jsem chtěla mluvit. Lidi na blogové komunitě jsou prostě divní. Místo toho, aby si volili nějaká pěkná témata, si volí něco, jak to říct. Safra, zrovna mi to slovo vypadlo. No, taková ta mediálně populární. Jako jsou uprchlíci, jít s davem (což je v podstatě "Schopnost lišit se" v bledě modrém, takže by to správně nemělo v anketě vůbec být), nebo když tamta holka spáchala sebevraždu. A přesně v tom se od nich liším. Nechci řešit nějaká mediálně propíraná témata plná kontroverze. Pravda, u té holčiny jsem si taky přidala svou troškou do mlýna, ale to bylo spíš z frustrace, než že bych o to fakt stála.
Každopádně, odlišuju se od 125 lidí, ale jsem stejná jako 25 lidí. Takže se vlastně vůbec nijak neliším.
A v tom je ten problém. Není možné se lišit. Nebo, co vlastně znamená to "lišit se"? Když je náboženská komunita, člověk, který si obarví vlasy na zeleno a vytetuje si svastiku, tak se liší od zbytku té jedné skupiny. Ale když se na to pak podíváme v širším záběru, vždycky najdeme někoho, kdo je na tom úplně stejně. Na základce jsem se od spolužáků lišila tím, že jsem ráda četla, přesto ale bylo v mém okolí relativně dost mladých lidí, kteří četli. Byla jsem teda v něčem jiná než ostatní? Ke konci devítky jsem raději sportovala, než abych chodila chlastat a pak se spolužáky bavila, kterak jsem se támhle ožrala a támhle tamto. Lišila jsem se. Jenže ve spolku byli lidi s tím samým názorem, jako já. Nelišila jsem se.
Jak jsem zmínila na začátku. V dřívějších dobách jakákoliv odlišnost zpravidla znamenala smrt a to ještě v tom lepším případě. Dnes už jsme k odlišnostem daleko přístupnější. Přesto ale, když je někdo moc jiný, přistupujeme k němu velice konzervativně až šikanujícně.
Ostatně, ono je vůbec v dnešní době strašně "cool" být jiný. Proto si tolik lidí barví vlasy, dávají piercing nebo nechávají tetovat. Tohle je totiž tak jediná věc, která je na první pohled jiná. Oblečení je jen velmi omezené, a pokud nechodí v hipísáckých hadrech (nemyšleno zle, vlastně se mi takhle móda docela líbí), středověkých šatech nebo v kroji, nic není poznat.
Jak se říká, nic není v životě jisté až na smrt. Takže, má vůbec nějaký smysl se snažit za každou cenu se odlišit, když se stejně všici sejdeme na stejném místě? A proč se za každou cenu někteří snaží odlišovat, když na to mnohdy jen doplatí? A existuje něco jako ultimátní odlišnost, kterou nikdo jiný nemá?
Článek zakončím jedním citátem: "Být jiný neznamená být lepší."
A můj návrh jako "téma týdne" je pořád opomíjen" 
JennM | 
Také jsem volila jiné téma, vyhrálo fádní téma na mnoho filosofických diskuzí, no :) Uvidíme, co vyhraje dále :) Já se neliším, já jdu jako většina s davem - točím vlog