16. října - Pouťujeme

16. října 2015 v 20:28 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


A je to tady, přijela pouť. Přesně taková, jak jsem byla zvyklá od nás. Tady v Americe mají akorát Disneyland, kde je kupa atrakcí, ale nic podobného tomu, co je u nás. Když přátelé viděli, jak jsem nadšená, jako bych je tím nakazila. Hned chtěli vědět, co je na tom tak zvláštního. Tak jsem ji to vykreslila v kouzelných barvách. No, trošku to i přehnala. Ale zabralo to a chtěli to taky zažít.
Vyrazili jsme hned po škole, což znamenalo krátce po poledni. První co uviděli, byly stánky. Stánky a stánky s kupou oblečení, sladkostí, perníků, obrázků a dalších serepetiček. Jelikož ani jeden z nás neobědval, tak jsem je zavedla ke stánku s bramborákem. Oh, jak mi ta dobrůtka chyběla. Tady nic takového nemají. Zpočátku na to koukali trochu nedůvěřivě, ale nikdo si nestěžoval. Tak usuzuju, že asi zabodoval.
Komplet všechny nejvíc udivovalo to množství stánků a skutečnost, že atrakcí tu není zase tolik, jak jsou zvyklí a nejsou takové, na jaké jsou zvyklí. Teda, některé. Třeba na naše staré dobré labutě, na kterých se vozilo snad každé malé dítě, koukali jako u vytržení. A potom na houpačky. Pro Ameriku platí - čím extrémnější, tím lepší. To neplatilo o našich. To nejextrémnější s čím se tam podle jejich slov setkali, bylo kladivo. A pak lavice, která se točila nejen doprava a doleva, ale taky kolem vlastní osy. A když jste byli hlavou dolů, ze země vytryskla voda. Jen tak decentně. Asi dvacet centimetrů od obličeje. Příjemné.
Dokonce jsme i vyhráli cenu. Byla to atrakce, kde jste seděli v sedačkách, které vždy byly po dvou, připojené ke středu. Na středu se nacházeli dva basebalové koše. Od středu se táhla až k sedačkám plachta. A vlnovitým pohybem nahoru a dolu se to kolem středu otáčelo. Více méně o nic nešlo. Nebyla to nijak závratná rychlost, v pohodě vhodné i pro malé děti. Ale aby to nebylo tak nudné, mělo to malé vylepšení. Po plachtě se kutálely tři míče. Ty se snažila každá sedačka zachytit, když se dostal až k nim, a potom se trefit do koše uprostřed. Za ty tři jízdy, které jsme pozorovali, se strefili dvakrát. Tak jsme to samosebou museli jít vyzkoušet taky. A štěstí nám přálo. Dvakrát jsme se zabodovali. Vyhráli jsme poukaz na čtyři cukrové vaty.
Jelikož to měla být naše další zastávka hned po stánku s ledovou tříští, přišlo to docela vhod. Řeknu vám, ta naše cukrová vata je prostě jiná. Nejsem úplně schopná říct, jestli lepší, jen prostě trochu jiná. Méně sladká a méně umělá. Na druhou stranu, ta americká má výraznější chuť.
Než jsme odešli, všici jsme si nakoupili kupu jídla. Marcipánové a kokosové tyčky, pendreky, turecký med. Hlavně perník, nějak nechápali, jak to jíme. Chtěli to namáčet do čaje, nebo kafe. Tak jsem je upozornila, že to se buď nejí, nebo se to jí samotné. A nakonec náš starý dobrý frgál. Na ten koukali asi jako na největší zjevení. Nejsou schopni pochopit, že tohle je koláč. Ne to co dělají oni, ale tohle. Tohle je pravý koláč!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 17. října 2015 v 12:32 | Reagovat

Česká pouť v USA? Počkej, neber před psaním článků tolik LSD :D A nebo jsem to pochopila blbě já a neměla bych ho brát já. Ale super, tyhle deníčkové zápisky zbožňuji!

2 Snílek Snílek | E-mail | Web | 17. října 2015 v 17:45 | Reagovat

[1]: Však jsem hned v úvodu psala, že je deníček nezávislý na čase a místě :D Jen se mi to až do teď dařilo držet v nějaké té jakés takés normě :D
Což je trochu zvláštní, protože se to zároveň snažím vydávat, aby to odpovídalo deníčkové realitě :D tj. že si třeba zjistím, jaké je v Americe počasí, nebo to vydám ve čtyři ráno, jako když měla maraton LOTRa :D

3 Jana Jana | E-mail | Web | 17. října 2015 v 20:22 | Reagovat

[2]: Ahaaa :) Ale je to rozkošné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama