# 15 Papír

14. října 2015 v 14:31 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Jsem vyznavačem klasického papíru. Nesnáším, když materiály do školy máme jen v elektronické podobě a já se tak musím, buď učit z notebooku, nebo si to pracně tisknout, což není zadarmo. Stejně jako, když mám dlouho číst nějaký text na monitoru. To je i důvod, proč zrovna dvakrát nemusím dlouhé povídky, někde v půlce se musím zvednout a na chvíli odejít (je ale zajímavé, že s filmem tenhle problém nemám).
Hlavním důvodem proč mám papír tak ráda, je i jeho variabilita. Můžu si ho s sebou vzít kamkoliv, složit do téměř jakékoliv podoby. Mám svůj vlastní zápisník s tužkou, a je prakticky pořád u mě. Spíš mě najdete bez dokladů a peněženky, než bez mého sešítku. Jelikož je to cestovní velikost A6, udělala jsem, po několika ne zcela úspěšných pokusech, ze svého deníčku další zápisník. Jeho výhoda skví hlavně v tom, že je uzamykatelný, takže ho klidně můžu nechat doma a nebát se žádných šťouravých zvědatelů. Ne že by všici v mém okolí (spolubydlící) toužili se dívat do sešitu, kam si nějaká šiblá holka furt něco píše, s největší pravděpodobností učivo, ale paranoia je holt zlý pán. Navíc tak možná budu mít konečně svoje poznámky na jednom místě. Respektive na dvou.
Jsem v tomhle ohledu strašná a kdykolvek mě něco napadne, okamžitě to musím někam napsat, abych to raději nezapomněla. Tím se mi občas stává, že mám mezi zápiscích do školy narychlo naškrábaný obsah příběhu o šílené upírce, která se dala na breakdance, například. Nebo kupy malých papírků ještě z dob svého středoškolského života. Spoustu z nich jsem už stihla poztrácet, což je škoda, bývá na některých fakt dobrý námět a vsadím levou ploutev svého oblíbeného delfína, že na těch ztracených jsou ty nejlepší.
Když už tam jsem u toho. Uvedu názorný příklad, proč jsou moje vpisky v poznámkách zlo. Otevřela jsem starý pracovní sešit, stejný ze kterého později vyjde i povídka "proč židle nezpívají", a tu najednou čtu něco divného. "Měli tam jen dva kýble, jeden s vodou, jeden místo záchodu. Okýnka byla malá, takže vzduch se tam dostal jen když otevřeli dveře, aby naložili další lidi, popřípadě vyhodili mrtvoly." Co jsem to proboha psala? Tak jsem si to přečetla pořádně a zjistila jsem, že se jedná o referát do školy z období druhé světové války o odvážení židů nacisty do koncentráků. Jak kouzelné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 15. října 2015 v 6:49 | Reagovat

Och, jak jsem za tebe ráda a vděčná! Papírové podklady a materiály zbožňuji a stejně jako ty miliony věcí tisknu ... usím se to ale odnaučit - nová mládež jede na jiné vlně, no ... Byla bych houby učitelka, kdybych tomuhle nešla vstříci. Ale jinak - papír 4ever!

PS: Ta poslední poznámka ze sešitu je vážně cool :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama