11. října - Deníčkové resty

11. října 2015 v 22:35 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Úplně jsem zapomněla, že jsem si ani nezapsala, jak probíhala ta návštěva arabů! Jestli nakonec spolu tu smlouvu uzavřou, to nevím, ale prý to vypadá nadějně, protože se jim u nás líbilo. To je super. Abych se přiznala, byla jsem z toho dost nervózní, protože nám o tom, řekl na poslední chvíli. Ještě štěstí, že jako zájmový kroužek jsme neměli prezentace povinné. Já se do toho přesto nechala navést a s několika přáteli vytvořila krátkou prezentaci na americké svátky. Když jsme to pak měli prezentovat, byla jsem úplně s nervama v kýblu. Normálně mi to až tolik nevadí, ale jelikož to bylo v jazyce, který neovládám a popravdě, větší části z toho, co jsem měla říkat, ani nerozuměla (jo, není nad kamaráda, který arabsky umí), tak to byl docela haluz. Skoro celou přednášku jsem se klepala a větší část četla z papíru, protože jsem se to fakt nebyla schopná naučit. V hlavě mi pak bzučelo - tak tohle byl trapas, co si o nás pomyslí, já chci domů! Naštěstí jsem zjistila, že moje obavy byla zcela zbytečné, protože jejich angličtina nebyla kdoví jak dobrá. Vlastně byly jejich přednášky z větší části horší, jak to naše blekotání. A ani se té angličtině nedalo pořádně rozumět.
Večer jsme pak šli do restaurace, kde byl dohodnutý raut. Nějak jsme se poskládali, aby bylo rozložení američani - arabové, co nejlepší. Jelikož jsem na přednášku pozvala i Anat, jako svou morální podporu a dotáhla ji pak i na večeři, byla jsem v konverzaci mnohem klidnější. Ono se fakt totiž nějak těžko dá mluvit, když máte za sebou rok, kde probíráte prakticky jen základy. Takže vám chybí gramatika, chybí vám slovíčka a nakonec i ta odvaha. A Anat si tak zase po delší době mohla pokecat ve svém rodném jazyce. Sice tam jsou prý nějaké odlišnosti, ale v zásadě je to něco jako čeština a slovenština. Taky tomu druhému rozumíme.
Po večeři se skupinka nejvěrnějších přesunula do, no, řekněme, že chlastat. Jelikož v Arábii se na alkohol nedívají zrovna kladně (je tam zakázán), o to víc si to užili tady. Možná to bylo tím, že se jednalo o mládež, kdyby to byli nějací staří páprdové, tak by to asi úplně nevyšlo. To se táhlo asi do dvou do rána, kdy jsem to pak zabalila a šla domů. Nevím, jak ostatní, ale mám dojem, že jsem Anat zaslechla tak o půl páté ráno.
V deset bylo pak další setkání s prohlídkou města. Na skupince bylo krásně vidět, že nejsou zvyklí pít a měli parádní kocovinu. Ale bylo to i plodné. Skamarádila jsem se tam s jedním sympaťákem a s jednou holčinou, se kterými můj vztah pokračuje i na facebooku. Pravda, občas mám dojem, že jeden o koze a druhý o voze, navíc já plodím zprávu deset minut až půl hodiny, zatímco oni odpoví během pár vteřin, ale řekla bych, že se pomalu zlepšuju. No a kdyby náhodou, pořád je tu Anat. Že mě to vlastně nedošlo dřív, že nějakou praxi můžu nachytat s ní.

*Pozn. autorky: arabsky neumím, a nikdy jsem se ani neučila, tak mi omluvte, pokud bude v textu nějaký nesmysl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama