Kdo vlastně jsi?

16. září 2015 v 15:45 | Snílek |  že prý téma týdne

Byla jsi tu celou dobu. Nikdo o tobě nevěděl. Pod černým pláštíkem, tiše ses schovávala ve stínech. Za anonymitou všedního dne.
Kdykoliv jsem provedla něco špatného, stála jsi za tím ty. Ty, nepojmenovatelná.


Nebyla jsi vždy špatná. Občas, někdy jsi mi i pomohla. Když jsem neměla dostatek odvahy. Když jsem se musela postavit pro, nebo proti šikaně. Já byla proti, ale chyběla mi ta odvaha, říct to nahlas. Odvaha, kterou jsi mi dodala ty. Nebo když jsi koupila ten lístek na koncert mého oblíbeného zpěváka. Když jsi mi vymyslela krycí výmluvu, abych tam mohla jet 200 kilometrů. Tehdy jsem ti byla vděčná, i když jsem se nervózně klepala snad týden. A i potom, když jsi mě donutila, jít s ostatníma fanykama za ním. Ale přesto jsi zazářila. Jen hloupě a nervózně jsi tam nestála. Naopak, pokusila ses o kontakt. Svou nerozvážností jsi plácla hlášku, díky které si tě zapamatoval. Jinak než ostatní. A přesto úplně stejně. Dal si s tebou fotku, kterou později vyvěsil na instagram.
Ale stejně tak jsi mohla i za to, že jsem nešla do práce. Že jsem zavolala, že je mi špatně. Ten den mi pak chyběl. Udály se změny. Díky tobě jsem je všechny nezjistila. Nikdo se nebude zaobírat jednou brigádnicí navíc.
I to že jsem jako malá ukradla své sestře peníze, abych si za to koupila sladkosti.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tvé zlé skutky zatím převažují, nad tím, kdy jsi mě donutila k něčemu dobrému. Vím, že ty tohle neděláš. Není tvoje práce, abys byla dobrá.
I kdybys s tím snad chtěla bojovat, nikdy se to nezlepší. Vždy budeš zlá. Vždy mě budeš postrkovat, abych dělala špatné věci.
Ani já s tebou nemůžu bojovat. I když jsem to zkoušela. Marně. Někdy prostě zvítězíš. Mou prací je, aby se to nestávalo pravidelně. Abych se nestala zlou víc, než je žádáno.
Někteří svůj boj prohráli. Většina na to šeredně doplatila. Já to ale nevzdám. Nenechám se tebou ovlivnit. Můžeš mi pomáhat, ale nesmíš dělat špatnosti. Vím, kdo jsi. Už vím. kdo jsi.
Dlouhá léta jsem po tom pátrala. Jako malá jsem to nevěděla. Neznala jsem tě, přestože jsi tu byla a formovala moje kroky. Mou povahu. To až později, mnohem později jsem si uvědomila, kdo jsi. A že se s tebou dá bojovat.
Vyrůstaly jsme hned vedle sebe. I ty jsi dřív byla slabá. Ale jak roky plynuly, sílila jsi. Ale já také.
Není fér, aby se ti dávala vždy přednost. Také si zasloužím své místečko na zemi. Dařilo se mi to. Dokud jsem byla skrytá, ta tajemná, netušila jsi, kdo jsem. Tehdy se mi to dařilo. Tehdy jsem mohla být sama sebou. Jako tehdy, když jsi ukradla své sestře peníze. Později ses omluvila. To nebylo fér. Takhle mě ztrapnit. Kdo vlastně jsi, že si tohle dovoluješ? Párkrát jsem ti ale musela i pomoct. Proti své vůli, ale jinak než spolupráce nevedla ke kýženému výsledku. Kde bys byla, kdybys neměla mě? Seděla bys někde v zavšivené kanceláři a rovnala papíry za minimální mzdu? O to nestojím! Pořád se skrýváš ve slunečních paprscích. Tak abych na tebe nemohla. Ale já to nevzdám. Budu bojovat za své místo na zemi. Zasloužím si to. Vím, kdo jsi. Už to vím. A teď, když jsem prozřela, tě můžu porazit. Jsem silnější než kdy dřív.

Ví, kdo jme.
Obě si zasloužíme své místo.
Spolu.
Navždy spolu.

Jedna dobrá, druhá špatná. Nemůžeme žít společně, ale ani nemůžeme žít bez sebe. Tak to prostě je. Dvě povahy v jednom člověku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 17. září 2015 v 10:00 | Reagovat

Tvé schizofrenní články miluji!

2 Snílek Snílek | E-mail | Web | 17. září 2015 v 19:33 | Reagovat

[1]:děkuju, to mě těší :-) jen mě trochu mrzí, že se mi nepodařilo plně zachytit tu myšlenku, kterou jsem měla :-)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 18. září 2015 v 11:52 | Reagovat

[2]: Myslíš ten vnitřní boj? Já totiž z toho článku "něco cítím" :)

4 Snílek Snílek | E-mail | Web | 18. září 2015 v 23:15 | Reagovat

[3]: to jsem ráda :-) ale mělo jít v prvé řadě o to, že je něco zlé, co nutí toho druhého konat zlo, ale to druhé (dobro) neví, co/kdo za to může, až nakonec se k tomu dopátrá, že za to vlastně může ta temná stránka, která je v každém z nás :D roli barviček jsi hádám pochopila :D

5 Jana Jana | E-mail | Web | 19. září 2015 v 12:46 | Reagovat

[4]: Jako když mi to takto napíšeš, tak možná je to ono, co jsem z toho tak nějak "čuchala" :D :D A barvičky mi k tomu řekly svoje až po komentáři, neboť co mne bolí oči tak si vše přehazuju do formátu pro mne čitelného - černobílý, nebo šedý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama