Září 2015

3. září - Postpartyový syndrom

3. září 2015 v 22:00 | Snílek |  Fantastický deníček
Uff, jsem tak unavená. Uznávám, že jít na kolejní párty, když musím druhý den vstávat na osmou na přednášku nebyl úplně nejlepší nápad. Tím spíš, když jdete z pařby rovnou tam. Ne že bych byla nějaká vymetačka večírků, jenže tohle byl první v semestru, místo, kde se setkávaj všici prváci s mazáky. Tam jsem nesměla chybět!
Z našeho plánu, kdy mi Anat něco uvaří od nich sešlo ve chvíli, kdy jsem dorazila kolem poledne na pokoj a ona tam ležela s parádní kocovinou. No jo, kdo neumí pít, měl by se prostě krotit Smějící se Místo toho jsem jí radši uvařila naší starou dobrou česnečku a nacpala do ní paralen. Naštěstí se teď už trochu vzpamatovala. Ale nechápu, proč se nepočkalo až na víkend. No jo, si to letos vzalo do ruky nějaký ten gama gama klub plný bloncek Nerozhodný

Před chvílí se tu zastavila Andrej. Donesla svoje vyhlášené koblížky od maminky, mňaaamy. Chvíli jsme pokecaly a domluvily se na zítra. Ještě musím napsat zbytku party. Raději to udělám hned, abych na to zase nezapomněla Smějící se

...

Tak, jsem zase tady. Vlastně za dnešek nemám moc, co bych toho napsala. Všechno se teprve začíná rozjíždět Usmívající se Raději už jdu spát, jsem fakt unavená Usmívající se

2. září - Začátek zábavy, nová spolubydlící

2. září 2015 v 18:00 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Včera mi zase začala škola. Většina studentů je z toho dost rozčarovaná. Já ale ne Usmívající se Těšila jsem se, až se zase uvidím se všemi svými kamarády, budu jim vyprávět, jak jsem procestovala evropu a naoplátku si poslechnu jejich příběhy. Určitě budou stejně vzrušující jako ty mé, nebo dokonce ještě lepší Usmívající se

Jo a taky mám NOVOU SPOLUBYDLÍCÍ! To je bájo. Je to cizinka jako já a do ameriky přijela až z dalekého Egypta. Musí to tu být pro ni všechno nové a zmatené. Asi tak nějak, jako jsem se cítila já, když jsem se prvně přijela. Ale má štěstí, oproti mým začátkům, bude tu mít poradce. MĚ! Ale je trochu jiná, než jsem si představovala, že bude. Je trochu při těle, nosí barevné kraťasy a vlasy má spletené do dvou culíků. Tady, přikládám její obrázek. Já vím nic moc, malířka ze mě nikdy nebude, ale komu to vadí, stejně jsi jen můj deníček a nikdo mi do něj nemá co koukat, no ne? Smějící se

A těším se na zítra. Slíbila, že si spolu uvaříme pravé egypské jídlo, na uvítanou. Já jí pak naoplátku uvařím to naše. Jop, málem bych zapomněla, jmenuje se Anat, podle té bohyni války, či co. Ale říká, že zdaleka není tak bojovná, aby svému jménu dělala čest Smějící se
Ale teď mě omluv (proč se ti vlastně omlouvám?) za chvíli začíná kolejní párty a já se musím připravit Úžasný

1. září: Co-cože? aneb maskovaný úvod

1. září 2015 v 12:00 | Snílek |  Fantastický deníček
Kdysi bylo psaní deníčků v módě, pak na dlouhou dobu přestalo a nyní mám ten dojem, že se to zase dostává celkem do podvědomí. Jenže málokdo u toho vydrží. Ani já nejsem výjimkou. Kdysi jsem si ho psala fakt poctivě, každý den, pak obden, nakonec dvakrát týdně, jen aby to skončilo u toho, že jsem na to roky nesáhla. Ale ne, fakt jsem si ho na základce vydržela psát asi rok a půl s téměř železnou pravidelností. Vážně. Bohužel, můj život není až tak zajímavý, takže si psát neustále dokola, že dneska k obědu bylo vepřo-knedlo-zelo a vanilkový pudink, nebo v televizi jsme koukali na Mumie se vrací... To fakt není žádné terno. Navíc já mám ten problém, že se se svými problémy nikomu nesvěřuju a mnohdy asi papíru. Když se mi tedy něco stalo, tutlala jsem to v sobě a krom toho, tam nebylo, co jiného napsat, až na obligátní k obědu bylo kuře s bramborem, bleh (ale vážně, jíst kuře s bramborama je hřích a mělo by se za něj upalovat! Kuře jedině s rýží, případně těstovinama, nebo ještě dělané na grilu s chlebem).
K tomuhle mě inspirovala skutečnost, kdy jsem svůj deníček opětovně našla při velkém úklidu. Je to asi rok zpátky. Samozřejmě jsem do něj s nadšením zase začala psát (cca půl roku s dvou, tří denními přestávkami). Jenže pak nebyl čas, nebo nálada, nebo jsem si nevzpomněla, nebo ho neměla u sebe, případně nebylo co psát a zajímavé události proběhly až příliš dávno (třeba před týdnem). V noci jsem pak nemohla usnout a jak je mým dobrým zvykem, přemýšlela jsem. Když tu mi došlo, že jsem na svůj deníček nesáhla celých 7! měsíců. Je mi to trochu líto. Ale i kdybych do něj teď zase začala něco psát, neměla bych co, protože za chvíli mi začíná semestr, který pojede podle hlavní osy: budíček - škola - příchod domů - chvíle za vlastní zájmy - učení - jídlo - učení - spánek - budíček - učení - škola - příchod domů - učení - chvíle na vlastní zájmy + jídlo - učení - spánek - budíček.... a tak pořád dokola a dokola a dokola. Nestěžuju si na to, vybrala jsem si to sama, jen říkám fakta.
Nicméně, když už jsem ten pisálek (o kvalitách pomlčme, protože se sem snažím vydávat jen to, co sama považuju za ucházející až dobré, kdybyste věděli kolik a hlavně co, skončí v imaginárním koši, považovali byste mě za předpubertální dvanáctku), nemůžu si nechat ujít příležitost a přesto všechno si deníček psát. Protože když mé reálné já vede nudný život, neznamená to, že i moje druhé, třetí, x-té já ten život nemá zajímavější. Proto "fantastický" jednak proto, že je ten život zajímavý, a jednak od fantastiky, tj. neskutečnosti. Jen si dovolím podotknout, že v žádném případě to nebude vycházet pravidelně. A taky deníček je odprostěn od jakéhokoliv dodržování místa a času. Chci tím říct, že ráno můžu procházet Louvre, obědvat v Číně a odpoledne surfovat poblíž Kostariky.