23. září - PéeMeS

23. září 2015 v 16:10 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Nesnáším tohle období. Prakticky stejně jako ty první dva, tři dny. Někdy jsou i lepší, protože si když si přijdu jako dojná kráva a v případě, že si nehlídám bedra, tak mám i šílený bolesti, ale aspoň vím, co od toho čekat.
Kdežto když mám PMS, tak je to úplně šílený. Chutě jako těhule. Jednou sladké, podruhé slané, pak zase sladké, abych to dovršila třeba marmeládou na kyselý okurce.
Moje nálady se mění rychleji než aprílové počasí od protivnosti a naštvání za maličkosti, přes šílené záchvaty smíchu až po skutečnost, že mě rozpláče i roztomilá kočička, která jen sedí v košíku. Nicméně, s tímhle vším se nějakým způsobem dá bojovat.
Co mi na tom vadí nejvíce, je bolest prsou a návaly. Fakt, přijdu si jak v přechodu. Jednou se celý den klepu zimou, i když je venku čtyřicet, jindy jsem tak rozhicovaná, že i kdybych vyběhla ven v mrazu jen v minisukni, bude mi teplo. Také mám problémy s usínáním. Zkoušela jsem na to všechno.
Vždycky to přijde s železnou pravidelností týden před. První dva dny mě bolí prsa, třetí, čtvrtý a pátý den nemůžu usnout. Poslední dva jsem pak k ničemu. Unavená, letagrická, ale přesto pořád nemůžu v noci usnout. Nedělá mi problém spát ráno, jakmile usnu, je to v poho. Což je jediný způsob, jak se můžu trochu naspat. Když ale musím někam vstávat, ať je to do školy, nebo kamkoliv jinam... Přestože jsem celý den strašně unavená, když si jdu lehnout, minimálně ještě tak dvě hodiny nezaberu.
Fakt jsem na to zkoušela každý dostupný prostředek. Vyvětrat si pořádně místnost, projít se a pak zalehnout. Meditovat. Uvanit tělo na nejvyšší možnost. Teplé mléko i teplé mléko s medem. Čaj. Šíleně nudná knížka. Úbíjející činnosti. Bylinky. Počítat ovečky. Myslet na modrou barvu. Kolébat se na vlnách. Brzy vstávat. Nejít vůbec spát. I sex jsem vyzkoušela! Jednou jsem to dokonce dohnala až do krajnosti, kdy jsem byla v totálně temné místnosti, bez veškerých rušivých hluků. Jednou v úplném tichu, podruhé s tichým podtónem uklidňující hudby. Nic. Jediné, čemu se zatím vyhýbám jsou prášky. Ty nasadím jedině, když to bude fakt nutné, abych se nějak vyspala. Bohužel mi nezbývá než nějakých pět dní v měsící vždy trpět akutní nespavostí. Je úplně jedno v kolik půjdu. Platí však pravidlo, že později je lépe. I kdybych šla v osm, před půlnocí prostě nezaberu. Takže místo toho, abych se vrtěla v té posteli třeba dvě hodiny, se tam budu převalovat pět. A to mi za to fakt nestojí. Už aby tohle období bylo pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama