20. září - Žiju naplno

20. září 2015 v 21:13 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Dnešní hláškou se stalo: "Teda, ty se toho nebojíš." A vysloužila jsem si ji, jak jinak, já Smějící se Z jednoho prostého důvodu. Vlastně z několika, které dávají dohromady jeden Smějící se Ale hezky popořádku.
Ráno jsem byla v práci. Naštěstí pro mě mají zatím na pokladnách dost lidí, takže mě šoupli na krám doplňovat. Teprve se v tom pomalu začínám orientovat. Stejně jako včera jsem byla na drogérii. Kromě zeleniny snad to nejhorší oddělení. No vlastně tam pak ještě zbývají ty technické věci. To by bylo to úplně nejhorší. Zelenina proto, že mi to všechno přijde skoro stejné. Fakt nepoznám jablko gala od idaret, a tak podobně Smějící se Drogerie v tomhle ohledu byla lepší, protože jako správná holka, měla jsem o tom aspoň trochu nějaký přehled. I když zjišťuju, co všechno se vyrábí. Věděli jste, že se vyrábí silonky v prášku? Já doposud teda ne. Ale jako posilka dobrý. Co jsem dneska natahala pětikilových krabic s práškem na praní. Žel, bylo to v akci a vyvézt paletu, postavit ji na nějaké místo, kde by nepřekážela, ale zároveň byla na očích, to se prostě nesmělo. A do nemluvím o tom, že desetkilové psí granule, ale ty aspoň měly tu paletu. Jen vždycky, když to došlo v regálu, musela jsem to vzít z palety uprostřed a přendat. Každopádně, dala jsem si tam slušně do těla. Hlavně jsem tam byla dneska už sama. Potom co zjistili, že už s doplňováním mám nějaké zkušenosti, mi řekli, že to určitě už zvládnu sama.

Večer jsme pak šli na plážovou párty. Když jsem přišla z práce, měla jsem tak akorát dvě hodiny na to, abych si odpočinula, najedla a nachystala. Stihla jsem to tak akorát. Řekla bych, že v tom mi dost pomáhá skutečnost, že oblečení nevybírám hodinu a druhou hodinu se nelíčím. Anat řekla, že se nějak necítí a raději zůstane doma. Nejspíš si vzpomněla, jak to dopadlo minule a chce se tomu raději ještě chvíli vyhnout. Byla to paráda. Rozhodně bych každému doporučila, ať to aspoň jednou v životě vyzkouší. Ten písek, ještě vyhřátý od slunce, šumění moře přebíjející muzikou, barevné koktejly... Prostě paráda. Osobně jsem odešla kolem jedné, ale většina z party tam ještě zůstala. Byla bych tam s nimi, ale od osmi jsem šla do práce.

V práci jsem pokračovalo v posilování, teda doplňování, až do tří. Hned potom jsem se sebrala a dorazila na partou do laser areny. Dvakrát patnáct minut a byli jsme totálně hotoví. Ono běhat kolem těch překážek, snažit se dostihnout ostatní, ale vyhnout se tomu, aby vás trefili, není jen tak. První tým jsme dali holky vs kluci. Musím, přiznat, že zrovna dvakrát mi to nejde. Žádná únava za to nemohla, prostě jen mám malou praxi ve střílení a hlavně míření. To že jsem si to asi třikrát vystřelila z dědovi brokovnico-pušky se nedá asi při nejlepší vůli považovat za praxi. Byla jsem nejhorší člen v (ne)trefě, kterého navíc ještě nejvíckrát zabili. Ani holky na tom nebyly o moc lépe. Prostě jsme to projely. Podruhé jsem šli na náhodu. Už to nebylo tak zlé. Hlavně proto, že jsem byla v týmu s tím nejlepším střelcem, který mě minulé kolo trefil nejvícekrát. Tentokrát jsem byla ve vítězném týmu, ale bylo to jen o kousek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 21. září 2015 v 8:14 | Reagovat

Mno až do popisu písku jsem si říkala - fajn den ... A pak ... Závist :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama