Září 2015

14. září - Návrat na zem

14. září 2015 v 17:12 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Promiň deníčku, ale včera jsem byla až příliš unavená, abych do tebe něco znovu psala.
Vzbudili mě hned, jak jsem ulehla. No, ve skutečnosti to bylo asi o čtyři, pět hodin později, ale mně přišlo, jako bych ani nespala. Taky jsem večer šla spát už v osm a chrněla, dokud mě nezbudila ta protivná znělka z Bob a Bobka. Říká se, že pokud chceš nějakou písničku nenávidět, dej si ji jako budík. Mě se to úplně netýká, ale kdybykoliv ji pak z večerníčku ulyším, bude mě jímat tichá hrůza. Bob a Bobek = 6:00 - běh.

Anat z LOTRa nebylo zrovna odvařená, rozhodně ne jako my ostatní. Možná kdybychom začali nejdřív tou zkrácenou verzí. Pozdě bycha honit. Jenže je to těžké, protože ona ho ani nečetla. Na parodii nakonec došlo, takže má práce nebyla marná a několik lidí potom označili Pána Prstenů jako nepovedenou napodobeninu Pár pařmenů Smějící se To mě zahřálo u srdíčka, přestože s Bandou Trotlů nemám žádné vztahy, skutečnost že američani ocenili český výrobek, je k nezaplacení. Původně jsme zamýšleli, že bychom po LOTRovi pustili i Hobita, ale nakonec jsme usoudili, že toho by bylo už moc a uděláme to jindy.
Skoro celý večer a následně i den se Anat až nepříjemně lísala s Jimmymu. Je evidentní, že se jí líbí. Jestli je to vzájemné, to nemůžu říct. Faktem ale zůstává, že zpočátku se tvářil odmítavě, jak noc pokračovala, tak spíš už smířeně a odevzdaně. Druhý den jsem už moc nezkoumala, co na Anat říká.

Jo, abych nezapomněla, tak zítra jdeme skejtovat. Mám takové podezření, že mě tam berou jen proto, aby se měli komu zasmát, fňuk Smějící se Ale pozvala jsem i Anat, snad na tom bude podobně. Je přece z Egypta. Tam by nemuseli zrovna dvakrát provozovat tuto činnost, ne jo? Usmívající se

12. - 13. září - Den, večer, noc plná LOTRA

13. září 2015 v 4:00 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Fuj, jsem unavená. Uznávám, že zkouknout nezkrácenou verzi všech tří dílů najednou nebyl až tak dobrý nápad, jak se na první pohled zdálo. Na "behind the scenes"nedošlo. Na to se asi podíváme, až po několika hodinovém spánku. Momentálně jsem dost na vážkách, protože bych na svůj ranní běh musela vstávat asi za dvě hodiny. Ale zase ho nechci přerušit, protože pravidelnost je v začátcích velmi důležitá. A nevěřím tomu, že bych se dokázala vykopat večer. To se pravděpodobně zase slastně položím do postele. Momentálně jsem totiž vzhůru skoro 24 hodin. Na druhou stranu, přijdu si až překvapivě čilá. Myslím, že si dneska odbydu svůj běh sice v kratší verzi, ale zato už teď. Vlastně nemyslím, vím to. Raději na to jdu hned...

Tak jsem zpátky. Půlhodinka pro můj unavený mozek je tak akorát.
Začali jsme promítat krátce před polednem. Nejdřív jsme se najedli. Pak pustili film. První jsme zvládli na jeden zátah. Přestávka. Druhý film. Během toho už musela být jedna kratší přestávka. A během toho posledního se udělaly tři. No jo, skoro pět hodin na jeden film je zkrátka příliš. Hanah s Peterem odpadli v půlce třetího a nevzbudilo je ani náš hlahol během poslední pauzičky. A to jsem původně chtěla se ještě vytasit s parodií Pár pařmenů, ke které jsem jim dělala do noci titulky! Možná odpoledne. Jestli se teda dokážou vyhrabat v devět ze spaní.
Jo, co se týče toho s nezapamatovatelným názvem začínající na G, tak to je výborné. Akorát mám dojem, že nás trochu oklamala, protože jsem si dohledala, že to má být tradiční ŘECKÝ! dezert. Ale z Egypta do Řecka je to, co by kamenem dohodil, tak asi cajk. Jimmy, který nakonec přišel i se svým výtečným čajem (vážně, jestli někdy neživé věci obživnou a ovládnou svět, musíš ochutnat jeho ovocný čaj!), si vzal na to dokonce recept. Tvrdí, že se to určitě bude dobře prodávat. Musel si jeden kousek schovat, aby ho dal ochutnat šéfové, pak totiž zaručeně neodmítne. Když to říkal, tak jsem si tak uvědomila, že je to fakt, že ta kavárna asi musí mít někoho, kdo to tam vede. I když přiznám se, doposud mě to tak nějak nenapadlo přisuzovat někomu jinému, než jemu. Tudíž role hlavního pobočníka zástupce šéfa byla pro mě značně překvapivá. Ale už dost řečí, jdu spát. Jestli budu mít, co pak ještě říct, tak to do tebe napíšu. Ale až večer. Takže zatím dobrou.

Protože píšu, hubnu...

12. září 2015 v 12:23 | Snílek |  plky, pindy, bláboly, úvahy na druhou
Tohle není tak úplně článek, na který jste ode mě zvyklí. A paradoxně jsem asi dva články před, ve svém fiktivním deníčku, napsala, že jsem přibrala. Ve skutečnosti je to ale tak, že jsem za poslední dva týdny o kilo lehčí a skutečně se nejedná o svalovou hmotu, to mám podchycené ranní rozcvičkou. A ani to není proto, že bych začala nějak aktivně cvičit.
Jsem člověk, který absolutně zbožňuje sladké. A mám takový zlozvyk po večerech mlsat. Přes den mě to tolik netáhne, ale hlavně po večerech, kdy tak nějak jako nemám moc, co dělat, neustále něco ukusuju. Hlavně při učení. To mě naštěstí čeká až za dva týdny a i s tím jsem ke konci semestru docela slušně bojovala. Ono to ve skutečnosti totiž strašně zdržuje.
Tím že jsem mnohem aktivnější v psaní sem na blog, mě nějaké myšlenky na sladké napadnou až před spaním. A to už si ho nedávám.
Ve Vlastě (to je časopis) zrovna na to mají krásný příhodný článek. On se teda týká něčeho trochu jiného a to, že muži opouští své partnerky, když ztloustne. Ve zkratce. Dovolím si z toho ocitovat dvě věci. Snad jim to nebude vadit, když už jim tu vlastně dávám malou reklamu zadarmo.

"Neztloustnete z toho, že budete v poledne chodit na obědy o třech chodech, ale protože si v deset večer rozbalíte tatranku." nějaká lékařka.

"Jakmile se většina vašich myšlenek začne točit okolo jídla - pindy, pindy... Pak máte problém. Ačkoliv by vás to nikdy předtím nenapadlo, takové myšlenky ve skutečnosti značí, že nežijete radostný život - další pindy."

To co bych měla zdůraznit je značí, že nežijete radostný život. No, a jelikož mě blogování neskutečně baví. Neskutečně, protože tomu sama nemůžu uvěřit, když jsem si vzala tařka roční dovolenou. A to nemluvím o svém druhém blogu zaměřeném na anime a "tamto východní tentonoc", kde jsem vydala jako poslední věc nějaké obrázky loni v červnu. Ale tam je problém trochu jiný. Mimochodem, jukněte, doporučuju sekci téma týdne ;-) No a jelikož mě blogování neskutečně baví, je jen přirozené, že zapomínám na svůj (ne)oblíbený hříšek :-) Nabíjí mě to pomalu stejně jako čokoláda. Navíc blogování má několik výhod, jako krom internetu je to zadarmo, nemá to žádné kalorie, naopak, dokonce spalujete 0,12 KJ/min (mimochodem, za přemýšlení je to 0,10 KJ/min :D). Rozvíjíte svou slovní zásobu, učíte se, máte možnost poznat nové lidi a bla bla bla, spousta další důvodů, na které jistě přijdete i vy sami ;-) Má to jen nevýhodu - je to strašný žrout času. Ale upřímně, kolik z nás by ten čas strávilo smysluplněji? Za sebe můžu říct, že já určitě ne.

11. září - Nečekaný dárek

11. září 2015 v 22:01 | Snílek
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Nenáším ranní běh! Přesněji, nesnáším ranní vstávání!! Křičící Je to už druhý den. Ale jsem dobrá, zatím jsem to neporušila. I když včera byla moje první myšlenka, po zazvonění budíku, že to možná nebyl tak dobrý nápad a že bych si měla najít jinou činnost. Ale nakonec jsem to nějak překousla, hlavně asi i díky tomu, že venku bylo pěkně a slunce vycházelo krátce po vyběhnutí Usmívající se Nakonec to nebylo tak zlé. Přestože běhání nemám ráda, neumím do něj dýchat, bylo to tak osvobozující. Jen mě napadá, co budu dělat, až začne pršet. Původně jsem chtěla napsat sněžit, ale tady jsme v Kalifornii, tady nesněží jako u nás. Je to vidět už jen na rozdílných teplotách. Tady je kolem 30 stupnů a krásně svítí slunko, zatímco v česku podle nejnovějších zpráv prší už týden a teploty nepřekračují 15 stupňů. Nezávidím.

Zítra máme v plánu maraton Pána prstenů. Domlouvali jsme na podrobnostech v naší kavárně. A Jimmy je fakt zlatíčko! Když jsem zasmutněla, že je škoda, že nemáme prodlouženou verzi, Jimmy, který nám zrovna přinesl objednávku, prohlásil, že nám to klidně daruje. Prý to původně kupoval pro bejvalku, která LOTRa zbožňovala a nakonec to nějak nedopadlo. Jedná se o prodlouženou verzi doplněnou několika "behind the scenes". Kamarádi se mi smáli, když jsem nadšeně vyskočila, objala ho a pozvala ho tam taky. Nebyl to úplně ten nejlepší nápad, protože měl pořád ještě část naší objednávky na táce a jen díky jeho zkušenostem to neskončilo pod stolem Smějící se
Rozdělili jsme se do několika týmů:
Hanah a její tým - pití
Peter a jeho tým - plátno, projektor a tyhle další nezbytné technické vychytávky
Já a můj tým - jídlo

Teď když se na to tak dívám, tak to vypadá strašně cool. Jako bychom byly nějaká ta cateringová služba a filmový štáb v jednom Smějící se

Anat, která je v mém týmu, slíbila, že připraví Atajíf, Baklavu a Galako... Galake... Galaktoboureko. Nemám tucha, co by to mělo být, ale podle informací z internetu se podle všeho jedná o nějaký druh zákusku. Asi.

9. září - Něco musí z kola ven

9. září 2015 v 20:18 | Snílek
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Sakra, jsem tu asi týden a už jsem stihla přibrat kilo. Musím zase začít cvičit! Vedle campusu máme takový hezký parčík a hned za ním kousek pláže a moře, to bude ideální. Nebo bych pro změnu mohla začít surfovat. Peter se stejně nabízel, že mě to naučí. Prý to jako správná američanka u moře musím umět. Má to jen dva háčky. Nejsem američanka. No, je vlastně jenom jeden, hehe. To že naší krajinu moře neomývá ničemu nevadí. Což mi připomíná, že se musím ještě přihlásit na nějaký sportovní kroužek. Letos bych mohla vyzkoušet capoeiru...
Ptala jsem se Anat jestli by se mnou nechtěla chodit běhat. Když zjistila, že by musela vstávat před šestou, tak po mě jen hodila polštář se slovy "ne abys mě ráno probudila!" Smějící se Hádám, že to bude stejná sova jako já. Nesnáším raní vstávání, ale tohle je nejlepší volba. Večer mívám obvykle jiné zájmy, navíc je jednodušší se podřídit ranímu vstávání, než měňavý odpolední program.
Normálně věřil bys tomu Deníčku? Anat ještě neviděla Pána prstenů! Jak mohla nevidět takovou klasiku?! Podařilo se mi ji přesvědčit, že se na to o víkendu podíváme. Pozvu partičku, koupíme nějaký jídlo a pití, nealkoholický pití, jak hned vzápětí mírně zelená dodala. Tvrdí, že nechce vodku vidět do konce života, a vždy když pomyslí na alkohol, začíná se jí dělat zle. Asi ještě úplně nestrávila tu uvítací párty Smějící se
Jo a ještě abych nezapomněla, dneska se mi konečně podařilo vyhrát nad "Velkým Géčkem". To si vymyslel sám, jako gamer - hráč, ale ten nejhlepší Smějící se Je to jeden maník z koleje. Prakticky přeborník na jakékoliv videohry. Vítězství bylo sice těsné a díky velké štěstěně, protože si těsně před koncem sám vyplýtval jeden život, ale moji radost to nezmenšilo Smějící se Byla to sázka a měla jsem jen tři pokusy. Tři možnosti to vyzvat. Mohla jsem si mezitím trénovat jsem jsem chtěla, ale pokud bych po třetí výzvě prohrála. Brr, prohrála bych i sázku.
Hra se jmenuje Bomb it a v té jediné bych se dala považovat za nějakéž takéž profík. Byla to jediná hra, kterou jsme měli dostupnou a svého času jsme ji s bratránkama pařili, co to šlo. Jediný rozdíl byl, že jsme to hráli na počítači a ne s ovladačem. Chvíli mi trvalo, než jsem se do toho dostala. Ale pak to šlo. Velký Géčko měl výhodu v počtu nahraných hodin a já jsem to nehrála kolem deseti let. Ale měla jsem velkou motivaci. Géčko do své svatyně holky pouští jen výjimečně, šovinista jeden. Tak jsem hrála za to, aby jsem tam měla povolení na doživotní vstup s tím, že si se sebou můžu pokaždé přivést kámošku. Když by vyhrál on, tak bych musela strávit noc v jeho brlohu a splnit co by chtěl, a nedělám si iluze, o co by šlo. Vyspat se s ním by byla ta lepší možnost, obávám se však, že by spíš chtěl uklidit. Kromě místnosti s telkou a ovladači je všude tak neuvěřitelný smetiště, že by se to vyřešilo jedině dynamitem. Možná si říkáš, proč by tam teda vůbec nějaká holka chtěla chodit, ale tos ještě neviděl jeho sbírku her!! On tam má snad všechno, od Naruta přes Assassina až do nejnovějšího Witchera. Občas máme s holkama chuť si něco zahrát, jen nám chybí to ostatní. No a teď už klidně můžeme, juhuu. Za odměnu jsem dostala od holek velký zmrzlinový sheak s čokoládovýma křupinkama. Mňam! Usmívající se

Pláčeš na špatném hrobě, Miluno!

8. září 2015 v 10:00 | Snílek |  že prý téma týdne

Říkal si Lucifer a tvrdil, že to není fér, když s ním nechci jít. Na to se v pekle tvářej vztekle.


7. září - Návrat z grilovačky

7. září 2015 v 17:34 | Snílek
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Grilovačka probíhala na chatě u babči Hanah. Je to jediné místo, kde mají ten klasický venkovní krb a to je jiná, než na grilu. A jelo se hezky už od rána. Příjezd byl cca kolem desáté, tak akorát aby se stihla udělat kopa špízů, která se pak dala do krbu a kolem dvanácté už byla první várka hotová. Druhá se dodělala o hodinu později. Večer, kolem sedmé se pak grilovaly steaky. A to byl jen začátek. Krom tohoto tu byla hora zákusků, buchet, jednohubky, chlebíčky, talíře sýrů, zeleniny, ovoce a salámů Překvapený Jestli něco chybělo, jídlo to rozhodně nebylo. Vedle stál střední soudek piva a pro ženský tu bylo pár flašek vína. Když Hanah viděla můj mírně zděšený obličej, který jsem se snažila neúspěšně zamaskovat, prohlásila, že to není tak zlé. Dřív se ještě točilo sele a to teprve byl problém spořádat. Je fakt, že tam bylo přes dvacet pět lidí, i tak mi přišlo, že se tohle bude jíst týden. Druhý den zbylo jen pár buchet na snídani a na oběd se dodělaly plátky masa, které včera se schovaly.
Přes den jsem si tak různě povídala, bohužel nejčastější otázkou bylo, jesli jsem Hanina přítelkyně. Asi je pro ně neuvěřitelné, že by byla hetero a přesto bez kluka. Odpoledne jsme se pak s několika "mlaďoši" (jak nás familiérně nazývali rodiče) zabrali do hry zvané Dobble. Jde o to, že na jedné kartičce je několik obrázků a cílem je najít společný obrázek na jiné kartičce. Jsem v tom fakt dobrá. Na to že jsem byla jediná, která to hrála prvně, jsem prohrála jen asi čtyřikrát Usmívající se Což bylo dobře Smějící se Kdo prohrál, musel si dát panáka Usmívající se Pro nezasvěcené to znělo strašně vtipně, když jsme vykřikovali: "ruka s okem, iglů, drak, slunce, nebo papoušek" Smějící se Večer pak probíhala "diskotéka", kdy se pustila hudba a tancovalo se. Řeknu vám, nikdo to nedokáže tak rozbalit jako Hanin stejda. Až jsem čubrněla, kde se to safra mohl naučit. Kolem druhé ráno se většina sbalila a šla spát. Já tam zůstala ještě asi chvíli, koukala do ohně, čekala až dohoří a povídala si s Haniným bratránkem? Abych se přiznala, trochu jsem se v tom ztratila, kdo je čí příbuzný a jak. Je to fajn kluk, sympatický, vtipný a chytrý. Škoda, že má přítele Zamračený Celkem jsme se skamarádili. Máme podobný vkus na filmy i na kluky. Slíbil, že někdy přijde. Studuje kriminální psychologii v Ohiu, to je poměrně daleko od Kalifornie, ale určitě se nějak sejdemeUsmívající se

Realita, nebo fikce?

5. září 2015 v 12:50 | Snílek |  že prý téma týdne

"Tak co, je lepší nevědět?" zeptal se mě.
Nedokázala jsem odpovědět. Ten šok byl příliš silný.
"No... eh..."
"Chceš, abych to udělal?"
Chvíli jsem přemýšlela. Kolik to změní?
"Ano," řekla jsem rozhodným hlasem.

4. září - Kafeterioání

4. září 2015 v 19:00 | Snílek |  Fantastický deníček
Tento deníček není reálný, jedná se pouze o výplod mé fantazie, protože skutečný život je příliš nudný.


Myslím, že do té kavárny chodíme až příliš často. Jinak si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že se Jimmy chodí k našemu stolu v podstatě jen ujišťovat, že se naše objednávka nezměnila. Ne, kdepak. I když je fakt, že tam chodíme už třičtvrtě roku, pravidelně v pátek odpoledne. Ale je to vlastně fajn, protože občas dostaneme malou pozornost podniku. Třeba dneska nám na uvítanou v novém školním roce posypal šlehačku malými cukrovými písmenky. Vypadalo to roztomile. Vlastně ne, vypadalo jen pěkně, ale já mám nějakou tendenci brát věci víc roztomile Usmívající se Není to sice nic moc zvláštního, ale neměl by to dělat a bylo to milé Usmívající se
Jo a o víkendu jdu na grilovačku Úžasný Když jsem si postěžovala, že mi chybí, kterak jsme vždycky poslední víkend před školou s rodinkou grilovali, tak mě Hanah pozvala, ať přijedu k nim. Sice jsem si říkala, že se to moc nehodí, když je to rodinná záležitost, ale řekla mi, že si tam aspoň nebude připadat jako páté kolo u vozu. Vždyci z mladých mají nějakého partnera, i ten její "patnáctileý smrad", jak láskyplně nazývá bratra, si tam přivede holku, jen ona zase nic. Tak jsem souhlasila. Peter sice hned ochotně nabízel, že pokud dostane maso, bude klidně hrát i jejího otroka, ale tomu jsme se jen zasmáli. Vzhledem k jeho žárlivé přítelkyni to byly jen plané řeči Smějící se

Deníky vévodkyně - Jillian Hunter

4. září 2015 v 13:57 | Snílek |  knihy které milujeme (nebo nenávidíme)

K úkolům slečny Charlotty Boscastlové, ředitelky Akademie pro mladé dámy ve Scarfieldu, patří chránit svěřenkyně před skandálem - třebaže ona sama má hlavu plnou hříšných myšlenek. Avšak jakmile zmizí její deník, nedovede si představit nic skandálnějšího než to, že by se její nejdůvěrnější záznamy dostaly do nepovolaných rukou. Přestože deník, který vévoda z Wynfieldu nalezl, upoutal jeho pozornost, má v úmyslu řádně ho vrátit majitelce. Než k tomu dojde, deník se opět ztratí a vévoda je nucen majitelce vysvětlit trapnou situaci. Poté, co jeho setkání s Charlottou nabere nečekaně vášnivý směr, je zřejmé, že svou nerozvážnost může napravit jedině manželstvím, dříve než Charlottina tajemství způsobí pozdvižení v celém Londýně.