1. září: Co-cože? aneb maskovaný úvod

1. září 2015 v 12:00 | Snílek |  Fantastický deníček
Kdysi bylo psaní deníčků v módě, pak na dlouhou dobu přestalo a nyní mám ten dojem, že se to zase dostává celkem do podvědomí. Jenže málokdo u toho vydrží. Ani já nejsem výjimkou. Kdysi jsem si ho psala fakt poctivě, každý den, pak obden, nakonec dvakrát týdně, jen aby to skončilo u toho, že jsem na to roky nesáhla. Ale ne, fakt jsem si ho na základce vydržela psát asi rok a půl s téměř železnou pravidelností. Vážně. Bohužel, můj život není až tak zajímavý, takže si psát neustále dokola, že dneska k obědu bylo vepřo-knedlo-zelo a vanilkový pudink, nebo v televizi jsme koukali na Mumie se vrací... To fakt není žádné terno. Navíc já mám ten problém, že se se svými problémy nikomu nesvěřuju a mnohdy asi papíru. Když se mi tedy něco stalo, tutlala jsem to v sobě a krom toho, tam nebylo, co jiného napsat, až na obligátní k obědu bylo kuře s bramborem, bleh (ale vážně, jíst kuře s bramborama je hřích a mělo by se za něj upalovat! Kuře jedině s rýží, případně těstovinama, nebo ještě dělané na grilu s chlebem).
K tomuhle mě inspirovala skutečnost, kdy jsem svůj deníček opětovně našla při velkém úklidu. Je to asi rok zpátky. Samozřejmě jsem do něj s nadšením zase začala psát (cca půl roku s dvou, tří denními přestávkami). Jenže pak nebyl čas, nebo nálada, nebo jsem si nevzpomněla, nebo ho neměla u sebe, případně nebylo co psát a zajímavé události proběhly až příliš dávno (třeba před týdnem). V noci jsem pak nemohla usnout a jak je mým dobrým zvykem, přemýšlela jsem. Když tu mi došlo, že jsem na svůj deníček nesáhla celých 7! měsíců. Je mi to trochu líto. Ale i kdybych do něj teď zase začala něco psát, neměla bych co, protože za chvíli mi začíná semestr, který pojede podle hlavní osy: budíček - škola - příchod domů - chvíle za vlastní zájmy - učení - jídlo - učení - spánek - budíček - učení - škola - příchod domů - učení - chvíle na vlastní zájmy + jídlo - učení - spánek - budíček.... a tak pořád dokola a dokola a dokola. Nestěžuju si na to, vybrala jsem si to sama, jen říkám fakta.
Nicméně, když už jsem ten pisálek (o kvalitách pomlčme, protože se sem snažím vydávat jen to, co sama považuju za ucházející až dobré, kdybyste věděli kolik a hlavně co, skončí v imaginárním koši, považovali byste mě za předpubertální dvanáctku), nemůžu si nechat ujít příležitost a přesto všechno si deníček psát. Protože když mé reálné já vede nudný život, neznamená to, že i moje druhé, třetí, x-té já ten život nemá zajímavější. Proto "fantastický" jednak proto, že je ten život zajímavý, a jednak od fantastiky, tj. neskutečnosti. Jen si dovolím podotknout, že v žádném případě to nebude vycházet pravidelně. A taky deníček je odprostěn od jakéhokoliv dodržování místa a času. Chci tím říct, že ráno můžu procházet Louvre, obědvat v Číně a odpoledne surfovat poblíž Kostariky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 1. září 2015 v 22:40 | Reagovat

Také jsem nikdy nevydržela psát deník ručně. Dost mi to teď komplikuje psát pro doktora :D Kam ses hlásila a dostala? :)

2 Snílek Snílek | E-mail | Web | 3. září 2015 v 23:29 | Reagovat

[1]: Nejhorší na tom je, že mě to v zásadě i baví, jen si najít ten správný moment, abych se do toho pustila :D Ale kdybych to musela dělat povinně, to by nebylo úplně vončo :D
Kam jsem se dostala bych si raději nechala pro sebe, patří to mezi specifické obory, že kdyby si to přečetl někdo můj známej, tak hned pozná, že to jsem já :D A to bych docela nerada :-) (paranoik v akciii :D )

3 Jana Jana | E-mail | Web | 3. září 2015 v 23:33 | Reagovat

Tak do mailu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama