Být jako ty

29. srpna 2015 v 19:16 | Snílek |  na zamyšlení

Měla jsem dvě identity.
Obě stejně skutečné.
Jednu v reálu, jednu na internetu.
Skrývala jsem se za anonymním jménem, ale myšlenky byly skutečné.


Má anonymní osoba, Crystal, byla samostatná dýchající bytost. Pouze s tím rozdílem, že neměla skutečné tělo. Crystal představovala to, jaká bych si přála být i ve skutečnosti. Měla svůj názor, nadhled, ostrý vtip, nezajímalo ji, co si o ní ostatní myslí, byla svobodná. Buď jste ji měli rádi, nebo nenáviděli. Nicméně ji všichni respektovali, i hateři. Byla populární, oblíbená, sympatická, i přestože vystupovala za prázdným obrázkem. A to všechno stihla za méně než půl roku.
Naproti tomu já byla spíš tichá, bála jsem se projevit vlastní názor, až příliš mi záleželo na mínění okolí. Veselá a hlučná jsem byla jen před svými kamarády. Mezi cizími jsem byla nejistá a obtížně se seznamovala. Crystal taková akce trvala pět vteřin.
Také nechápete, jak mohou dvě tak rozdílné osobnosti, žít v jednom těle? Vždy jsem si přála být lepší, a vždy ve mně tiše bilo srdce rebelky. Zpočátku mi pomáhala anonymita. Když se ztrapním, nikdo neví, kdo se skrývá za přezdívkou. Pakliže bude nějaký problém, snadno ji smažu. Po čtrnácti dnech, vždy když jsem se připojila, stala se ze mě Crystal. Nějaký problém? Polibte mi zahrádku.
Vytvořila jsem si Crystal jako vzor. Jako metu, které chci dosáhnout. Uběhly tři a půl měsíce a Crystal se občas promítla i do mého skutečného života. Co se týče seznamování, probíhalo mnohem snadněji. Stačilo se zhluboka nadechnout a představit si, že jsem jako Crystal.
Nikdo nevěděl, že já jsem Crystal. Ona byla jako mytická bytost. Každý ji znal, ale nikdo ji nikdy neviděl. Nedělalo mi problémy o ní mluvit v třetí osobě, stejně tak jako ji před neznámými zahrát. Míním tím přátele, které jsem znala jen skrze internet, ale jejich pravou identitu ne.
Crystal měla ask, twiter, instagram. Na facebooku byla půlka jejích známých slavné osobnosti. Ne fan stránky tvářící se jako "real", ale opravdové skutečné star. A v klidu si s nimi povídala. Několika z nich, zejména těm mladších se stala i blízkou kamarádkou. Jen si představte, že byste se třeba jen tak stali blízkými známými třeba Tomáše Klusem, Debby Ryan nebo Orlanda Blooma. A skutečně blízkými, že se vám svěřují i největšími tajemstvími! Kdybych chtěla, i po roce pilné práce v bulváru, stále bych měla spoustu pikantností, o kterých by se dalo psát. Úžasný pocit, zvláště když si uvědomím, že ve skutečnosti bylo mých přátel poskrovnu. Abych se přiznala, i mě samotné nějak uniklo, kdy se Crystal dostala do té fáze, kde kamarádí s hollywoodskými hvězdami. Osobnostmi, které jsme ani jedna osobně nikdy neviděly. A oni jí věřili. Crystal měla prostě to potřebné charisma.
Jednu dobu jsem jí dokonce záviděla. Než jsem si uvědomila, že my dvě jsme přece jedna a táž osoba! Nakonec jsem svou skořápku rozbila. Začaly velké letní prázdniny. Na týden jsem zmizela ze scény. Té reálné. Po týdnu mě přátelé nepoznali. Stala jsem se Crystal i ve skutečnosti. Trvalo to dva roky, než jsem se dokázala stát takovou, jakou si vždy přála být. Spousta z nich mě opustila, jelikož jsem se dál nenechala zneužívat. Nevadilo mi to. Na jednu ztracenou osobu přišlo deset nových. Nikdo nevěděl, že jsem Crystal, ale seznamování bylo pro mě snadné jako pro babičku pletení. Také jsem konečně přijala pozvání od svých blízkých slavných přátel a prožila tak ty nejlepší prázdniny vůbec.

Děkuji ti Crystal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 0:17 | Reagovat

Heh, to je povídka nebo real? :D Já se v tom ztrácím, promíííííň ....

2 Snílek Snílek | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 15:47 | Reagovat

[1]: neboj, všechny mé příběhy jsou vymyšlené :D některé sice mají nějaký reálný základ, případně obsahují prvky z mého života, ale v tomhle konkrétním příběhu nic z toho není :D tedy krom klasicky omílaného "chci být lepší, než jsem" a "změň svůj život" :D což ani není tak můj případ, jako problém lidstva a jejich rádoby motivačních videí :D

3 Jana Jana | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 16:38 | Reagovat

Dobře, ale i tak se asi nepřestanu ptát :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama