Čekanka od Julie Quinnové

20. srpna 2014 v 23:44 | Snílek |  knihy které milujeme (nebo nenávidíme)


Penelope Featheringtonová odjakživa tajně zbožňovala bratra své nejlepší přítelkyně. Myslela, že o něm ví všechno, jenomže pak objevila jeho velké tajemství... Colina Bridgertona už unavovalo, že ho lidé považují pouze za okouzlujícího hejska. A nejvíc mu vadilo, že všichni hltali klepy z pera lady Whistledownové, která se o něm snad v každém ze svých sloupků zmiňovala už v prvním odstavci. Po návratu z ciziny však zjistil, že se mnohé změnilo - především jeho stará dobrá kamarádka Penelope. Co může tajit floutek a co dívka, kterou už každý považuje za starou pannu? A mohou mít vůbec něco společného?


Čekanka je knížka, kterou napsala Julie Quinn (jak už jste si přečetli v nadpisu a obalu). A už od prvního přečtení se zařadila mezi mé oblíbené. Vlastně, skoro celá ta série je má oblíbená. Sice se jedná o ženský román, kterým zase tolik nefandím, a když už, tak si vybírám ty odehrávající se v minulosti. Má to pro mě z nějakého důvodu větší kouzlo než moderní doba.
Jedná se o knížku ze série osmi sourozenců Bridgertonových, vtipně pojmenovaných podle abecedy. Příběh se odehrává v roce 1824, podle úryvků z novin, v dubnu toho roku, v Londýně. Kde jinde by se taky mohl odehrávat příběh londýnské smetánky, že?
Jestli jste nikdy nečetli román podobné tématiky, tak stručné uvedení - vyšší společnost (-> od vévodů, přes hrabata a vikomty až po dostatečně majetné osoby); Děvčata jsou nuceny od svých cca 16-17 let chodit na plesy a hledat si zámožné (výše uvedené) manžely. Čím bohatší a titulovanější, tím lépe. Většinou se v tom dost angažují jejich matinky, ať už z dámské strany, nebo (jakési uspokojení) pánské strany. Ale vážně, čím lepší partie, tím lépe? Kam se podělo, budu tě milovat, až do smrti? Naštěstí je to román, takže tenhle problém je tam nejpozději ve 3/4 knihy vyřešen, i kdyby šlo o zpočátku dohodnuté manželství a oni se neměli rádi.
Jop, abych nezapomněla. Děvčata nikam nesmí samy bez gardedámy, pokud nejsou provdány (to aby se vdávaly jako panny - zajímalo by mě, jak by to dělaly v dnešní době). A jestli je vám víc jak, nejsem si přesně jistá, ale tuším víc jak 24, jste označeny za staré panny a vlastně tím vaše šance na dobrý sňatek (bohatý a titulovaný) rapidně klesá k nule.
Na druhou stranu, pominu-li skutečnost, že dívčin největší úděl je najít dobrou partii, a pak ho nezištně milovat, poslouchat a rodit děti (nejlépe syny), mají k dispozici služebnictvo, většinou i nějaké honosnější sídlo, pěkné róby, celý den lehárko, občasná návštěva, nebo vyjížďka na koni a večer ples. Pokud jste inteligentní a krásné, mňam, ideální představa. (Ano, já vím, taková cholera, a podobně, ale je to román, kdo by myslel na tu hnusnou tehdejší realitu.)


Jak se na to tak dívám, tak moc stručné nebylo... no nic, jdeme dál.

Penelope (od teď už jen Penn, má moc dlouhé jméno) už to má dávno za sebou, neboť je jí 28, což je trochu (obrovský) problém. Na druhou stranu, už je ušetřena matinčina dohazování (ne)vhodných manželů. Je sice inteligentní, bystrá a má skvělý humor. Jenže nepatří mezi krásky. A v době kdy debutovala (měla první rok plesů), o nějaké to kilo navíc. Také svůj intelekt nikdy nebyla schopná vyjádřit, protože nebyla ráda středem pozornosti a patří mezi stydlivky, tak nedokázala vyplodit nic kloudného. Sečteno podtrženo, ostatní ji viděli jako nepříliš chytrou, nevýřečnou a ošklivou. Tomu dopomáhaly i matkou nevhodně zvolené plesové šaty, dají-li se tak podle popisu nazvat.
A kromě toho trpí i neopětovanou láskou ke třetímu synovi Bridgertonových, ke Colinovi. Toho zamilovala... moc dávno. Už v roce 1812. Ten ji ale vidí, jen jako kamarádku, něco jako další sestru. No, to vlastně celá rodina Bridgertonových, protože se Penn hodně kamarádí s Elois (Bridge... nesnáším to jméno, je složité a dlouhé -.-). Elois podobně jako Penn je "stará panna". I když narozdíl od Penn, Elois měla i nějaké žádosti o ruku, jen je odmítla. To Penn nedostala jedinou (jo holka, ani netušíš, jak ti rozumím, možná proto tě mám tak ráda).

Pořád to stíháte? Paráda.

Je rok 1824, Penn je 28 letá stará panna bez jediné vyhlídky na sňatek. Tajně miluje Colina, který nemá stání a je pořád někde v čudu (=> cestuje). Nicméně, teď se vrátil na sezónu domů. Jedinečná šance, co říkáte? Ale Penn není jedna z těch hloupých husiček, která by se ho snažila uhnat za každou cenu, přestože by věkový rozdíl byl velký. V jejím případě teda ne, když je Colinovi 33, ale debutanty a mladé plesatky ano. Vždyť je to přeci Bridg... Navíc i pohledný, okouzlující, chytrý a vůbec strašně cool.
A pak je tu ještě záhada kolem lady Whistledownové (proč si pořád volí nejen nevyslovitelná, ale i nepřečtitelná jména?). Kdo to je? Vydává novinový plátek, kde píše, co se ve společnosti děje a bez cenzury jmen. Vznikne odměna za její odhalení, takže krom nenápadného flirtování, jak ráda nazývám debaty mezi Penn a Colinem, jsme svědky i hledání pravé identity lady W. To se nakonec podaří, ale nemůžu vám říct, kdo to je, už tak spoileruju hodně v ději. I když je všem jasné, že se to dozví, jinak by to nebylo ono.
A jelikož je to román a jako takový musí končit šťastně až do smrti, Penn si nakonec Colina vezme. Někde během knihy zjistí, jak je to okouzlující a bystrá dáma. Naštěstí totiž Penn je ve společnosti přátel uvolněná a tudíž se i baví a ne jen zařezaně mlčí v koutě. Takže si s ním normálně povídá a dobírá si ho. Což je super. A tehdy si ji prostě jeden den zamiluje. Sice se chvíli plácá v nejistotě, naštěstí to není typický hrdina, který by nad svými city přemýšlel dlouhé a dlouhé a dlouhé hodiny v noci a velmi dlouhou dobu. Po jednom výletu ji prostě požádá o ruku. Sice to je stylem, jakým byste se zeptali, zda chcete čaj, nebo ne, ale což.

Co si dovolím zdůraznit na tomto románu, tak jsou vtipné dialogy, celkem odsýpající děj, nenudí a klasické klišé je podáno o něco lépe. A taky skutečnost, že se autorka nerozplývá tři stránky o barvě a tvaru knoflíčkách na dívčiných rukavičkách, za což získává ode mě o to větší sympatie. Vlastně jsme ušetřeni jakýchkoliv zdlouhavých popisů. A za to ode mě získává body navíc. Nesnáším dlouhé pasáže popisující... cokoliv.

I když nejste fanoušci červené knihovny (jako já), doporučuju si to přečíst. Nebo i jen něco od této autorky, mám s ní poměrně dobrou zkušenost.

Body: 10/10

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama