Co se skrývá za zrcadlem...

19. května 2014 v 14:43 | Snílek |  já NEJSEM strašpytel!

Říká se, že světlo uklidňuje. Ale někdy je i to krátké.

Bylo už hodně pozdě. Sačiko si vyčistila zuby. Omyla obličej. Pověsila mokrý ručník. Otočila se na zrcadlo. Něco zaškrundalo. Umyvadlo se začalo plnit špinavou vodou. Sačiko se nahnula blíž a zkoumala problém. Zrcadlo se zavlnilo. Sačiko se narovnala. Zrcadlo se vypnulo. Zřejmě se se to něčím ucpalo, pomyslela si. Rozhlédla se po místnosti, ale nenašla nic vhodného. Znechuceně do toho šáhla rukou. Zrcadlo se opět změnilo v hladinu moře. Vysunuly se dva šedivé prsty. Křivé, dlouhé zažloutlé nehty.
"Sačiko, co tam děláš," ozvalo se z chodby a vešla její kamarádka.
"Nic jen se to asi ucpalo. Nebo tady strááááášííííí," zavtipkovala a vytáhla cosi z umyvadla. Voda odtekla.

******************************



Seděla u zrcadla. Už dlouho se jí zdálo, že ji někdo pozoruje. Rozčesávala si dlouhé tmavé vlasy. Chtěla pryč. Nepatřila sem. Rozčileně hodila hřeben na zrcadlo. Jen se prohnulo a vrátilo jé ho k nohám. Smutně se rozhlédla po místnosti. Stěny byly holé, kamenné, studené. Maličkým okýnkem dopadal do místnosti měsíčné paprsek. Tady byla neustále tma. Zvedla se a přešla k jedinému vybavení místnosti mimo zrcadlo - kovové umyvadlo. To se začalo plnit vodou. Od jeho lesklých stěn se cosi odrazilo. Nebyla tam sama.

******************************

Sačiko posnídala, mrkla na sebe do zrcadla a utíkala do školy. Rychle. Tak rychle, že její odraz tam ještě chvíli zůstal.

******************************

Věděla, že by neměla trávit tolik času u zrcadla, ale už to bylo pět let. A to je dlouhá doba, když jste ve světě, kde je všechno jinak. Nevšímala si varovných příznaků.

*********************************


Sačiko se na sebe šklebila. Odraz ji to oplácel. Potřebovala si vyprat. Neměla však pračku, tak musela ručně. A do toho se jí nechtělo. Dělat na sebe obličeje, bylo mnohem zábavnější. Nakonec se do toho přeci jen pustila. Něco spadlo na zem, ale Sačiko si toho ani nevšimla. Když to měla hotové, vytáhla špunt. Zahučelo to. Ale dál se nic nestalo.
"Že by tam něco zůstalo?" poškrábala se na tváři a jala se hledat poklad.
Zrcadlo na ní se zavlnilo. Cestu si prorazily dva šedé prsty. Staré. Odporné. Za nimi se soukala dlaň, loket a nakonec celá paže.
Sačiko vítězně vytáhla kapesník. Voda neodtekla. Něco jí chytilo za vlasy. Vyděšeně koukla nahoru. Do zrcadla. Byla tam mladá, ale velmi naštvaná dáma. Její napůl tlející tvář zakrývaly vlasy. Dlouhé. Černé jako tma. Oči vyvalené a plné krve. Rozpraskané rty něco říkaly. Hlavu tlačila dolů. Sačiko s tím bojovala. Ale dívka v zrcadle byla silnější. Ponořila jí hlavu do vody. Nemohla dýchat. Voda se jí dostávala do uší i očí. Vší silou se snažila vymanit s Dívčina sevření. Ještě kousek. Ne. Nedokázala to. Voda je jí dostala do nosu. Nakonec se přestala hýbat. Dívka v zrcadle byla silnější. Vyhrála.
Strašidelná dívka držela Sačiko hlavu pod vodou. Když se utopila, stáhla ji pomalu k sobě. Do jejího světa za zrcadlem. Pak se protáhla ven. Oklepala se a změnila v Sačiko. Podivně se usmála a odešla.

******************************

Věděla to. Věděla, že tu není sama. Viděla to. Strachem se zachvěla. Ta dívka ji už dlouho strašila ve snech. A nyní se opět objevila. Ucouvla k zrcadlu. Otočila se. Byla tam. Nepěkně se na ní šklebila. Hodila po ní hřebem. Jen neškodně proletěl sklem. Okičas pochopila. Byl čas pomsty.
Opatrně přiblížila prsty ke sklu. Prošli. Zle se usmála. Prostrčila celou ruku a chytila ji za vlasy. Dívka poděšeně zvedla hlavu. Bojovala s ní. Ale Okičas se nedala a hlavu jí potopila do vody. Bránila se. Ale marně. Nakonec vydechla naposled. Okičas se zachechtala. Za vlasy ji vtáhla do jejího temného světa. Světa za zrcadlem. Tam kam skutečně patří. Pět let. Pět let čekala na tuhle příležitost. Prolezla zrcadlem ven. Oklepala se. Konečně byla zpátky ve svém barevném světě. A tu falešnou Sačiko vrátila zpátky

Dny pomalu ubíhaly. Nikdo si nevšiml změny, až na fakt, že teď byla Sačiko milejší. Jako před pěti lety.
Odbila půlnoc. Sačiko klidně spala. Paprsek úplňku dopadl na kovovou destičku. Objevila se tvář. Vykřikla…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 theworldisugly theworldisugly | Web | 19. května 2014 v 15:09 | Reagovat

Povedené :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama