Jsem krásná. Jo a jo a jo!

27. srpna 2013 v 18:06 | Snílek |  na zamyšlení
"Jsem krásná, protože si připadám krásná," odpověděla jsem na kamarádčinu nevyřčenou otázku. "Mám pěkné oblečení, které k sobě ladí. Dobře učesané vlasy, brýle jsem odložila. A i přesto, že jsem se nenamalovala, můžu vypadat dobře."


"Ale máš to... uhry. A i když jsi takhle už několikrát vypadala, teď je to jiné," argumentovala.
"Jak jsem řekla - jsem krásná, protože si krásně připadám. Hodně toho taky zvládne psychika. Víš jak to je, když si sebevědomá, ostatní to z tebe cítí. Tak je to i s krásou. Nemám míry modelek, ani bezchybnou krásnou tvářičku. Je to o tom, co vysíláš za vlny. Co cítíš tady," ukázala jsem si na srdce.
"Ale...," začala.
"To je důvod, proč má Michala tolik zájemců. Ty jsi pěkná, roztomilá a vzbuzuješ v klucích ochranný instinkt, ale podívej se na sebe. Ramena svěšená a výraz ,hlavně ať si mě nikdo nevšimne'. Neumíš to, co máš prodat. Michala viděla míry modelek maximálně tak v časáku, křivé zuby, vlasům by prospěla nějaká ta péče, a takhle můžu vyjmenovat ještě minimálně dalších 7 důvodů, proč by si o ni nikdo neměl opřít ani koště. Ale ona má to potřebné sebevědomí, tu sebejistotu že jí kluci mají obletovat a klanět se její úchvatnosti. To ona vysílá ven. Nepřipouští si, že by nebyla pěkná. A oni to cítí."
"Stejně, to úplně nechápu."
"Dobře. Podívej se na mě." Postavila jsem se shrbeně, hlavu vtáhla mezi ramena a koukala do země s výrazem ,nemluvte na mě'. "Co si o mně myslíš?"
"Stydlín, ne moc hezká, asi bych prošla dál a ani si tě nevšimla," odpověděla po chvilce přemýšlení.
"A co teď?" Narovnala jsem záda, stáhla ramena dozadu, vystrčila prsa a zpříma se na ni podívala a pousmála.
"Sebevědomá, ví, co chce, dobrá nálada, mám chuť si s tebou pokecat."
"Vidělas ten rozdíl?"
"Asi jo... Je to o postoji."
"Částečně. Je to dobrý základ. To jak jsem stála prvně, tak ty vypadáš neustále. A já z tebe udělám to druhé. Ve druháku jsme v psychologii dělali nějaký testy. 3/4 třídy mě označilo jako sebevědomou a ten zbytek za velmi sebevědomou. A to jsem trpila mindrákem a nesevědomím. Ale zároveň jsem byla strašný flegmatik, takže zatímco všici vynervovaně čekali na písemku, já byla v pohodě. Snažila jsem se chodit rovně, protože jsem zjistila, jak moc strašně ohnutá záda vypadají. Navíc jsem ukecaná. Brali to jinak než já.
Potom mě napadlo - když tak na ně působím, proč taková nejsem? V čem jsem horší než oni? V ničem. Nejsem kost? No a co, tak nevypadám jako maskot hladomoru v Africe. Mám nějaké vady na kráse? No a co. Co je komu do toho. Nejsem miss universe. Tím líp. Smířila jsem se s tím, kdo jsem a co můžu být."
Koukala na mě, jak z jara. Když se mě zeptala, jak to dělám, že jsem tak krásná, tuhle odpověď nečekala. Červíček začal hlodat. Opravdu je to tak jednoduché? Smířit se s tím, kdo je, mít sebevědomou pózu a cítit se krásně.
Řídila se mými radami. Po dvou měsících jsem si málem nepoznala. Byla klidnější, sebevědomější a hezčí. Něco v ní bylo. Něco speciálního. Zářila.
A to všechno díky mé jednoduché radě. Bohužel zapomněla na svou pravou podstatu, na svou dobrou osobnost. Změnila se k horšímu. Pozapomněla, kým byla. No, to dostane v další lekci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama