Syntax eror

5. května 2013 v 23:02 | Snílek |  že prý téma týdne
Na obrazovce se objevily tři tečky. To byl problém. Velký problém.
"Co to znamená?" zeptal se mladší ze dvojice.
"Problém. Velký problém. Přebírá to nad sebou kontrolu."
"Cože? A to jde?"
"Ano, obsahuje to části vysoce vyvinuté technologie."
"Co budeme dělat?"
"Nevím. Musíme získat kontrolu zpět," odpověděl starší muž a zkusmo zmáčkl několik knoflíků. "Sakra, nic nefunguje. Budu se muset podívat do hlavního jádra a zkusit to odtamtud." Vytrhl sekeru z držáku na stěně, rozmáchl se a rozbil sklo. "Na, tohle si vezmi."
"A na co nám ty skafandry budou?"
"Něco ovládá loď, pokud to ucpe čistič vzduchu, budeme mít kyslík na 16. Pak tu bude nedýchatelno. Tohle nás udrží naživu."
Ozvalo se zasyčení. Hlavní dveře se zablokovaly. "Na 2 hodiny," opravil se.
Vzali nářadí, které jim poskytla "bedýnka poslední záchrany" a jali se otevřít dveře. Po půl hodině namáhavé práce se jim to podařilo na 40 cm. Rychle dveře, které se vzpíraly, jako by měli duši, zajistili silnou železnou trubkou.
"Ty počkej tady a pokus se spojit s velitelstvím. Řekni jim, že Něco ovládá loď. Já se to mezitím pokusím nějak... Spravit."
Starší muž se protáhl škvírou a vydal se do středu lodi.


Mladší mezitím sedl k telefonu.
"Houste máme problém. U telefonu nižší důstojník Terebi z lodě XP012. Haló, slyšíte mě? Volá nižší důstojník Terebi z lodě XP012. Slyšíte mě? Naši loď Něco ovládlo..." Snažil se, ale marně. Ve sluchátku to jen divně praskalo.
Starší dosáhl středu. "Tak se na to podívejme," zamnul rukama. Byl tam velký nepořádek. Jakoby to nestihli dostavit. Na zemi ležela spousta drátů a z různých dvířek sem tam taky koukali. Až na sloup uprostřed. Nejdůležitější věc na lodi. Starší překročil změť na zemi a došel ke sloupu. Když se pokusil otevřít kovová dvířka, pustilo To do něj elektrický proud.
"No tak to teda ne!" Rozmáchl se sekyrou a ostří mírně zarazil do železa. Dostal se ke středu. Vytáhl nůžky, šroubovák a několik dalších nástrojů. Tu něco přepojil, tam něco odmontoval, zde to zase přestřihl, ale k ničemu to nevedlo. Po dvou hodinách zbytečného snažení a občasného odběhnutí k jiným drátům se ozvala vysílačka.
"Kapitáne, něco se k vám blíží."
"Poznáš co to je? Nikdo další tu není a žádného androida nevlastníme."
"Nepoznám, ale je to středně velké a ne moc rychlé."
Starší se schoval za sloup, sekeru pevně svírajíc v rukách. Naslouchal. Ticho přerušovalo je bzučení reaktoru.
Droid vjel dovnitř, zastavil se a skřípivě rozhlížel se okolo. Nikde nezaznamenal známku života. Odeslalo to Něčemu. To mu přikázalo, ať to prohledá pořádně. Droid To poslechl. Pokračoval v cestě a pomalu se blížil ke sloupu, za kterým se schovával Kapitán. Ten sevřel sekeru ještě pevněji. Připravil se k úderu. Ve chvíli, kdy ho droid míjel, spustil ruce dolů a rozsekl ho napůl.
Vykročil a protřepával si ruce. Náraz sekyry do kovu nebylo nic příjemného. Noha se mu zamotala do drátů. Aspoň si to myslel. Svou chybu si uvědomil, když ho nekrytý konec jednoho popálil na ruce. Plazili se mu po těle. Něco už plně ovládalo loď. Popadl sekeru a zuřivě jí máchal okolo. Neměl jedinou šanci. Nechtěně udeřil do potrubí odvádějícího přebytečné teplo z reaktoru. Horká pára ho popálila v obličeji. Nic neviděl, pekelně ho to bolelo. Jeho trápení ukončil jeden drát sunoucí se z vrchu. Něco ho oběsilo. Ještě chvíli marně vzdoroval.
"Kapitáne, jste tam?" ozvalo se z vysílačky na zemi. "Kapitáne...?"
Z vysílačky se nic neozývalo. Mladší si v hlavní kabině složil hlavu do dlaní. To Něco zřejmě dostalo kapitána. Zaskřípalo to. Dveře, které bojovali s železnou tyčí. Jiskry poskočili na zem. Pak To napadlo dveře pootevřít. Zábrana vypadla a s kovovým zaduněním se odkutálela o kus dál. S tichým lupnutím se zaklaply.
"Ale ne, co budu dělat?"
"...," se ukázalo i na ostatních monitorech. Z přístrojové desky vyletělo několik jisker.
"Přívod vzduchu zastaven," ozvalo se mu plechovým hlasem nad hlavou. "Chlazení selhalo." "Ochranný štít přestává fungovat."
"Safra, safra, safra!" Terebi zuřivě pomačkal několik knoflíků. "Ochranný štít obnoven."
"Uf," částečně si oddychl. Rychle zatáhl za nějakou páčku. Loď se naklonila a začala klesat.
Pomalu mu docházel vzduch. Rychle si nasadil helmu. Ale ani ochranný oblek ho nechránil před horkem, které se každým okamžikem stávalo nesnesitelnějším.
"Halo. Slyšíte mě někdo? Tady niž-nižší důstojník Tere-bi z XP012. Něco ovládlo loď. Pro-prosím pomoc. Haló, haló...," jeho hlas se pomalu vytrácel. Nakonec zemřel na dehydrataci.
"...?"
"Generále, oba zemřeli. Náš program funguje dokonale. Ale řekněte mi prosím, proč jsme tam poslali dva naše nejlepší lidi, a pak je nezachránili?"
"Bylo to nutné. Kdybychom tam neposlali našeho nejlepšího člověka a amatéra, co se dokáže dostat z každého problému, jak bychom mohli vědět s určitostí, že se přes to nikdo nedostane?" odpověděl velitel řídícímu pracovníkovi.
"Ah-hah."
Generál sebral několik papírů a odcházel. Za sebou zaslechl zašeptání: "Je to sice skvělý velitel, ale některé jeho metody mi přijdou až moc drastické." "No jo."
Generál vyšel ven. Za ním se zavřeli dveře s nápisem: Výzkumný ústav NASA. Prošel několika střeženými bránami. Podíval se do zapadajícího slunce. Okolí barvilo krvavou září. Zle se pousmál. Zmáčkl tlačítko.
Na obrazovkách v řídící místnosti se objevil nápis.
"..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Argonna Argonna | Web | 12. května 2013 v 12:24 | Reagovat

Ta myslienka sa mi paci, a aj napisane je to pekne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama