Tramvajové setkání

23. dubna 2013 v 12:05 | Snílek |  zamilované příběhy na entou
autor: Ivana Tučková

Hlavu jsem měla zaraženou v knížce. Potřebovala jsem ji přečíst. A ještě zbývalo víc než 2/3. A té další povinné četby bylo ještě tolik. Stála jsem v tramvaji, přidržujíc se tyče a na svých sandálcích jsem se snažila vyrovnat všemožné nerovnosti, přes kterou přejela. Vedle mě stáli nějací lidi. Mladý kluk s holkou. Asi kamarádi. Uvolnilo se místo, holčina si sedla, otočila jsem stránku. Víc jsem nevnímala. V hlavě jsem měla nějaké buddhistické nesmysly. Aspoň že to bylo česky.
Hlavu jsem měla zaraženou v knížce. Zahlásili moji přestupní stanici. S trochu zastřeným pohledem jsem ji zavřela a vyšla na slunce. Stoupla si opodál a po ujištění, že mi to jede za pět minut, se opět zahloubala do četby.
Mé ucho postřehlo příjezd. Popošla jsem blíž a vrazila přitom do nějaké osoby. Mladý pěkný klučina. Omluvila jsem se mu. Mile se usmál. Až do nastoupení jsem knížku odložila.
Hlavu jsem měla zaraženou v knížce. Udržet přitom rovnováhu nebylo jednoduché, ale za ty tři semestry jsem se to už naučila. Otočila jsem stránku. Na uvolněné místo si sedla nějaká holka. V tom jsem na své ruce ucítila něco hřejivého. Dlaň. Něčí cizí dlaň. Periferním viděním jsem zaznamenala, že to byl ten pěknej klučina. Bylo mi to příjemné. V současné době jsem nikoho neměla. Ano, nevadilo mi to. Ale neustále vidět ty ocucávající páry vám moc nepřidá. Lezlo na mě jaro. Jelikož jsem nechtěla, aby ji dal pryč, tvářila jsem se, že jsem si toho nevšimla. Ovšem na četbu jsem se soustředila jen těžko.


******************************************

Hlavu měla zaraženou v knížce. Přijela tramvaj. Popošla a vrazila do mě. Omluvila se. Byla to docela sympaťačka. Usmál jsem se, že je to v pohodě. Nastoupili jsme. Ona znovu otevřela knížku a začetla se.
Povídal jsem si s kámoškou a jí si dál nevšímal. Uvolnilo se místo, Petra si sedla. Něco jsem jí ukazoval. Když jsem se opět chytil tyče, nedopatřením jsem položil ruku na její. Měla ji docela studenou. Bylo mi blbý ji dát pryč. Jako by byla prašivá. Vypadalo to, že si toho nevšimla. I když se mi zdálo, že jí lehce zrůžověly tváře. Ale to mohlo být tím teplem.
Otočila stránku. Cuknul jsem rukou. Trošku zmateně se rozhlédla kolem. Pak znovu založila hlavu do knížky. Petra na mě mrkla a stočila rozhovor na to, že jsem volný. Snažil jsem se odvést řeč, ale nedala si říct. Nezajímalo ji, že se o tu holku vůbec nestarám.

******************************************

Otočila jsem stránku. On ucuknul rukou. Rozhlédla jsem se kolem, abych zjistila jak se tváří. Nijak. No jak jinak. Přešlápla jsem, abych se neskutálela. Ani za ty roky jsem se nenaučila jezdit bez držení a číst si přitom. Jeho kamarádka stočila hovor, na to že je volný. Snažil se odvést řeč, ale moc se mu to nedařilo.
Rozhlédla jsem se kolem a zapátrala pohledem na tabuli, kolik mám času. Nejvyšší čas uklidit si čtivo.

******************************************

Zdvihla hlavu a zaklonila se, aby viděla na tabuli. Pak si uklidila knihu. Právě v té mezi chvíli, kdy si zapínala kabelu a chytala se tyče, se objevila prudká zatáčka. P5irozeně to neustála. Svalila se mi přímo do náruče. Strašně se omlouvala. Měla rudé tváře a vypadala jako ztracené koťátko, které má pán krutě potrestat. Cosi mě píchlo u srdce. Její velké modré oči.
Na další zastávce vystupovala. Nic neproběhlo. Nevěděl jsem ani, jak se jmenuje. Petra mi hned vyčinila. Že jsem si měl vzít číslo, facebook, twitter, cokoliv. Odpověděl jsem jí po pravdě, že sice nebyla ošklivá, ale že bych s ní něco chtěl mít, tak to ne. Myslel jsem si to. Ale ty oči, krásné modré oči a její studené prsty mě pronásledovali ještě pár dní. Nakonec jsem se rozhodl využít Petřiny informační sítě.
Trvalo to asi týden, což je na Petru docela dlouho. Nakonec to zjistila úplnou náhodou. Kamarád kamaráda známého přítele kamarádky jejího bratra, nebo jak, potřeboval jednu knížku. A jelikož nevypůjčená byla jen u nich doma, tak mělo dojít k předávce. Potkala ji na hlaváku. S nějakým klukem. Sledovala je, a pak se toho kluka zeptala. Tak jsem se dostal k jejímu facebooku.
Váhal jsem nad kliknutím - poslat žádost o přátelství. Určitě už si mě nepamatuje. Užíral jsem se tím. Nakonec jsem si řekl, že za zkoušku nic nedám. Nic se nedělo. Buď tam moc nechodí, nebo nepatří mezi ty hlupáky, kteří přijímají každou nabídku, i když toho člověka v životě neviděli. Zkusil jsem jí napsat zprávu. Na to by se už mohla chytnout. Nic. Byl jsem zoufalý. Ty její oči, kajícný pohled, lehce zrůžovělé tváře. Nedávalo mi to v noci spát.
Využil jsem Petřiny informace, že dělá pravidelně nějaký sport. Počkal jsem si na nástupišti.

******************************************

Vůbec se mi nechtělo. Ale musela jsem. Měla jsem předplacenou permanentku a tréninků už moc nezbývalo. Nechtěla jsem přijít o tu, ve výsledku, asi padesáti korunovém ušetření. Nakonec jsem byla ráda. Perfektně jsme se tam pobavili. Takhle skvěle už jsem se dlouho necítila.
S klukama jsme dojeli na nádro. Jen jsem vystoupila, dostavil se pocit čehosi známého. Nechala jsem to být.
Byl večer. Moc lidí tu nebylo. Všici jezdí 15ckou. Ale mou 7mičkou na sídliště ne. No jo, studenti a koleje. Taky jsem tam bývala.
Začínalo být docela chladno. Bylo nerozumné si nevzít mikinu jen proto, že už je přes den 26 stupňů. A to je prosím jaro. Před Michalem jsem to ale nemohla přiznat. Vypadal v kraťasech a tričku, že by si to nejradši sundal a skočil do ledového rybníka.
Konečně přijela. To skoro celé nástupiště se tam nahrnulo. Když už se dveře pomalu zavíraly, mladík na lavičce se probudil, rozhlédlo a rychle vběhl dovnitř. Byl pěknej. Ale to v tomhle městě byla spousta. A taky pěkně zadaní. Podívala jsem se, ale dál nic. Místo toho jsem kecala s Michalem. Málem zapomněl vystoupit.
Ten pěknej klučina se strategicky přesunul za mě. Nejspíš aby ho nestudovala nějaká individuum. Ale tak pěkně voněl. Z toho mi i po těch semestrech pořád měkla kolena.
Chvíli na to, co Michal odešel, přistoupil blíž. Asi bude na další zastávce vystupovat. Trošku jsem uhnula. Posunul se a chytil stejné tyče. A potom… Položil svoji ruku na moji.
"Zase máš studené prsty," pronesl. V hlavě mi probleskla asi tři týdny stará vzpomínka.
"No… Není nejteplejc," rozpačitě jsem se zasmála. Sundal mikinu a přehodil mi ji přes ramena.
"To nemusíš," řekla a chtěla mi ji vrátit. Zarazil jsem ji. Byla tak roztomile rozpačitá. Srdce se mi rozbušilo jako nikdy.
"Mimochodem. Ahoj, jsem David a dlouho jsem tě hledal," představil jsem se.
Vykulila oči a překvapeně vydechla: "Tys mě hledal?"
"Ano. A dalo to pořádnou fušku. Nejsi náhodou tajný agent?"
"Ne-e," stále se nevzpamatovala z překvapení.
Objal jsem ji kolem ramen a přitiskl na hruď. Konečně jsem ji našel. Jsem tak šťastný.
Objal mě a přitiskl na hruď. Hledal mě. Jsem tak šťastná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama