Půlnoční svačinka aneb jak jsem se přestala bát duchů

9. ledna 2013 v 22:28 | Snílek |  já NEJSEM strašpytel!

Vždycky jsem věřila na existenci nadpřirozena, byť jsem se snažila si namluvit, že duchové neexistují. Pevně jsem v to doufala, dokud…



Byl to obyčejný den, stejně obyčejná noc. Dávno minula půlnoc. Kolem půl páté jsem se vzbudila. Nějaké šramocení mě probralo, abych byla přesnější. A strašlivá žízeň. Měla jsem strach, ale žízeň byla silnější. Úplně mě pálilo hrdlo. Pak mi došlo, že mamka jde dnes do práce. Ulevilo se mi. Nejspíš právě vstávala.
Zvedla jsem se z postele, nazula si bačkory a v polospánku se vydala ke kuchyni. Po tmě tam někdo seděl. Mávla jsem na to, o čem jsem domnívala, že je mamka. Otevřela ledničku, napila se limonády a s polozavřenýma očima si hledala cestu do pokoje.
Na druhý den dopoledne, jsem mezi dveřmi potkala mamku. Právě se vracela domů. Z práce? To bylo divné. Ale radši jsem se v tom nevrtala.
Měsíc uplynul jako voda a na noční příhodu už si ani nevzpomněla. Dokud jsem nepřetáhla sledování jednoho filmu. Bylo právě pět minut po jedné v noci. V celém bytě panovala tma. Přesvědčovala jsem se, že i kdyby duchové existovali, už minula jejich hodinka. Bylo přeci po jedné. Heh.
I tak jsem roztřeseně udělala čtyři rychlé kroky do koupelny a rozsvítila si. Trochu jsem si oddychla. Moc mě to neuklidnilo, ale alespoň už nebyla tma. Pak mě čekal další úkol. Přejít dva kroky do pokoje. Že to není daleko? Tak si to zkuste v noci, v černočerné tmě, když jste strašpytlové jako já. Kdyby alespoň na druhou stranu nevedl kousek chodby. Jako malou mě sestra strašila, že tam žije duch. Jasně, vím, vymyslela si to. Ale kdyby?
Pokaždé když opouštím koupelnu, čekám, kdy se mi zjeví bíle poloprůsvitné cosi s děsivým obličejem. Ale už na tom pracuju. V záchvatu odvahy jsem schopná se do toho koutku podívat.
Absolvovala jsem zmíněnou trasu úspěšně. Nicméně, v okamžiku kdy jsem se zachumlala do peřin, uvědomila jsem si, že nemám svoji sklenici s vodou. Tiše jsem zaúpěla. Odevzdaně jsem se vydala do kuchyně. Jaké bylo mé překvapení. Kdosi tam seděl. Neváhala jsem a rozsvítila. Nikde nikdo. To bylo divné!
Zbledla jsem. Pak jsem pokrčila rameny. Nejspíš se mi jen něco zdálo. Už začínám bláznit. Natočila jsem si vodu. Zhasla. A najednou se to zase objevilo.
"Tohle je divné," promluvila jsem si pro sebe.
Ale ať už to bylo cokoliv, nezdálo se, že mi to chce ublížit. Jenom si to tam tak sedělo. Přešla jsem k lednici a nahlídla do ní. Matná záře osvítila ducha na židli.
"Chceš něco? Máme tu cukroví. Jestli teda jíte pozemské věci," vyndala jsem pár kousků a položila je před něj. Pokývalo mi to hlavovou částí a průzračným chapadlem po jednou kousku chňaplo. Očividně mu to chutnalo.
Nepoznávala jsem se. Ještě před patnácti minutami, spíš před deseti minutami, bych s jekotem utekla. A teď si tu krmím strašidlo. Život je divnej.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nathalie P./Surynka Nathalie P./Surynka | Web | 10. ledna 2013 v 16:15 | Reagovat

Zajímavé :-)
V podstatě mě to rozesmálo, bylo to napsané takovým osobitým stylem. Mám ráda, když ve stylu "spisovatele" je něxo z něj samotného. Jenom je škoda, že je to tak krátké. S tímhle by se rozhodně dalo pracovat. U mě na blogu ses ptala, jestli by se s tím dalo pracovat...
Konkrétně tuhle povídku si ve sborníku dovedu představit, ale je tu jedna věc. Je to strašně krátké a přitom je tu tolik místa k rozpracování. Rozepsat víc pocity, děje, okolí, minulost... Konrkétně s tímhle příběhem by se dalo si tak krásně pohrát... Kdybys zkusila věnovat pozornost detailům, víc rozepsat ty pocity, víc popsat, co se děje u nich doma, jak ten duch vypadá, jak to vypadalo, když ji děsila její sestra a tak :-) Jestli se ti to povede, klidně se mi ozvi na mail (natali291@seznam.cz) a můžeme se zkusit domluvit na zařazení povídky do sborníku :-)
Víc info, termíny dodání povídek atd. se můžeš dozvědět na fóru http://sbornikpovidek.blueforum.cz

2 ZdenekO ZdenekO | E-mail | Web | 30. dubna 2017 v 19:34 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama