# 28 Dětské náplasti

Středa v 10:15 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Někomu to může přijít divné, cože dětské náplasti, co to plácá? Ale já je mám opravdu moc ráda. Trochu přijde, jako bych si tím kompenzovala svoje dětství, kdy jsem měla jen ty obyčejný a ošklivý. Jako jo, ono oboje má stejnou funkci, ale přeci jen to vypadá lépe, když je tam medvídek, než ta podivná hnědá (nebo je to tmavě béžovooranžová?). Navíc je to roztomilé a já mám roztomilé věci ráda. Ale i když se mi vždycky líbily, nikdy jsem si je nekoupila. Ani teď kdy už jsem dospělá a není to problém si po ně do té lékárny dojít. Takže mě dost potěšilo, když kamarádku napadlo mi je koupit a dát jako dárek. Nevím, co jí to tak napadlo. Ono samo o sobě, dát někomu náplast je takové divné, ale tohle bylo formou KáPéZetky, která kromě jiného, obsahovala i ony zmíněné náplasti. Stejně mi ale přijde neuvěřitelné, jaký měla odhad, ačkoliv jsme se o tom nikdy nebavily. Tohle je ta sorta drobností, které málo koho napadnou, ale když to dáte správnému člověku tak to ocení.
 

# 27 Sníh v dubnu

Neděle v 13:25 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou

Jsem jedna z mála, ale mě opravdu nevadí, že v dubnu chumelí. Mám ráda zimu, respektive, mám ráda sníh a všechny ty přidružené pocity k tomu, jako bohorový klid, když se dívám na zasněženou planinu, na které se třpytí slunce. Paprsky odrážející se od zamrzlé hladiny. Pozorování padajících sněhových vloček. Ten zimou provoněný vzduch... Tohle je to, co mám na zimě jako ročním období ráda. Pravda, tu zimu ve své podstatě, kdy se musím navlíct do deseti vrstev a stále mi je zima, už tak ráda nemám, ale aby bylo teplo a zároveň sníh se mi může splnit maximálně tak v pohádce.
Moje ideální představa narozenin je, že by na zemi byly zbytky sněhu a mezi nimi rozverně koukaly pampelišky. To se mi ale nikdy nesplní. Nebo jsem si to aspoň myslela ještě tak dva tři roky zpátky. Jsem totiž jarní dítě. V době, když já mám narozeniny, už od nejposlednějšího sněhu uplyne víc jak měsíc. Normálně všude všechno květe a je jaro jak má být. Což když zároveň si přejete, aby vám na narozeniny chumelilo, no, úplně to nejde dohromady, co myslíte?
Pak se planeta zbláznila a posouvá si roční období. Nejen to zimní, ale všechna. S takou budeme brzy na Vánoce v plavkách a v červenci v kulichu. To je ale taky moc.

Poselství z tohoto článku? Nenadávejte na to, že se počasí zbláznilo a ono sněží v dubnu. Někde mezi vámi se vyskytují i lidé s hloupým toužebným přáním, které se mi nakonec s části tímto splnilo, a mají z toho radost. A není pěkné, když se lidem jejich přání a touhy plní? :-)


# 26 Měsíc v jináči

20. dubna 2017 v 22:45 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Měsíc v jiném světě aneb familiérně Měsíc v jináči je geniální dílo. Teda, aspoň se to takhle inzeruje. Mě osobně se podařilo narazit i na blbější věci. I když asi ne v Harrym Potterovi.

Abych vás uvedla do obrazu. Měsíc v jináči je fanfikce na Harryho Pottera, respektive na Snapea. A je příšerná. Má to hrozný děj, nelogické obraty a spoustu gramatických i pravopisných chyb. Co tomu dodává to správné kouzlo, jsou glosy od dvou mozkomorek. Díky nim je vtipné a čitelné.

Objevila jsem ji díky sestře před moc dávnou dobou, tuším, že v roce 2012. Od té doby jsem si na to několikrát vzpomněla, stejně jako předevčírem. Navíc je to snad i povinný kánon, který by měl každý fanda HP a fanda FF na HP znát, protože se na to kolikrát odkazuje. Nejsem si teda jistá jako moc v téhle době, ale před pár lety moc. A myslím, že to už upadlo v zapomnění, což je škoda, protože jestli mi něco vykouzlí úsměv na rtech, pak je to tohle dílo a ty glosy.

Pokud se chcete pobavit, doporučuju. Přiznávám, že teď jsem přemýšlela, jestli vás mám nechat si to vygooglit, nebo hodit odkaz a tím ušetřit práci, ale budu hodná a dám to sem. Sice to hledání nezabere dlouhou dobu, hned první odkaz co vám to vyplivne to bude, ale lidi jsou celkem líná stvoření, a i já bych to uvítala, kdybych to nemusela hledat.

A nyní si jen užijte čtení. Kliknutí na vlastní nebezpečí.
 


# 25 Kráska a zvíře

27. března 2017 v 20:08 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Když jsem viděla tento film, byla jsem nadšená. Mě teda není až takový problém potěšit, líbí se mi spousty filmů, ale u málo kterého si řeknu jo, tak tohle se povedlo fakt dokonale. Sice tam bylo několik nejasností, třeba... aha, měla bych říct, něco jako SPOILER... třeba na začátku, když ho ta čarodějka přeměnila na zvíře, tak udělala i nějaké kouzlo a celé to vypadalo, že zámek se tam skrývá nějakých sto let, než došla Belle, no ale na konci, jak se všici radují, že to dobře dopadlo, tak to vyznělo jako spíš, že se tam schovával měsíc. To prostě nedává smysl KONEC TOHOTO SPOILERU, ALE STEJNĚ BUDOU I DÁL V TEXTU.
Další věc co byla trochu smutná, tak je plnění americké kvóty. Asi polovina všech postav byly černoši, nebo mulati. Nejsem rasista, ale tohle násilné šroubování je někam, kam nepatří, jen aby náhodou někdo neřekl, to mi prostě vadí. To neviděli předlohu?
Zvíře po přeměně teda nic moc, ale to je jen můj a kamarádčin osobní názor. To se nám jako zvíře líbil víc.
Jak se může jeden do druhého zamilovat během tří dnů, to mě už ani moc nepřekvapuje. Co ale nechápu (a začíná mě to štvát čím dál tím víc), tak ten cit přeci není vázaný na ty slovíčka, ne? Tak proč to funguje až po vyslovení oněch slov "miluji tě"?

A teď už raději klady:
Postava LeFoua byla super. Taková vlezdoprdelka a podle všeho gay, splňovala skvěle ten komediální prvek.
Skvělý bál, to o co se herci snažili, tak se podařilo. A že není nijak snadný úkol vyjádřit během tance to, že se do sebe zamilovali, zvláště, když je Zvíře vyšší asi o dvě hlavy :D
Co ale bylo úplně nejvíc top, tak jsou ty postavy. Ani nevím, jestli jsem si někdy řekla "jo, tak ty postavy fakt sedí!" Emma jako Belle, Dan jako Zvíře a Luke jako namyšlený Gaston. To bylo prostě dokonalé. Nenapadá mě nikdo jiný, kdo je mohl hrát.

Rozhodně ten film doporučuju všemi deseti. Pokud teda nemáte problém s muzikály, 2/3 filmu se tam zpívá.

Sladké odpuštění - Lori Nelson Spielmanová

21. února 2017 v 17:33 | Snílek |  knihy které milujeme (nebo nenávidíme)



Moderátorka Hannah žije život, který by jí mohl leckdo závidět. Je populární, má vlastní pořad a její přítel Michael je neméně oblíbený starosta New Orleans. Málokdo však ví, že za širokým úsměvem se skrývá hluboký vnitřní smutek. Otec Hannah zemřel a matku neviděla od chvíle, kdy jejího druhého manžela jako třináctiletá obvinila ze sexuálního obtěžování. Tedy více než dvacet let. Když Hannah dostane lákavou pracovní nabídku na nový vlastní pořad, netuší, jak divoký koloběh událostí se právě spouští. V pilotním díle pořadu by totiž měla se svou matkou mluvit o odpuštění… Druhý román Lori Nelson Spielmanové je dojemným příběhem o odpuštění, dávných nedorozuměních a následcích, o vztahu matky s dcerou, ale i lásce a nelehké volbě srdce…

Valentýnský příběh

14. února 2017 v 20:00 | Snílek |  zamilované příběhy na entou
Protože co by to bylo za Valentýna bez nějaké fádní zamilované povídky do které se může každá první i druhá single vcítit. A každá čtvrtá ve vztahu dost možná taky.


Koukala jsem na kalendář. Už zítra. Zítra je ten den D, na který jsem se těšila. Měla jsem přítele, který byl trochu studený čumák, a pevně jsem věřila tomu, že se mi podaří ho přimět k nějaké té romantice. Nebo větší romantice, než že se spolu podíváme na film, kdy já jsem k němu přitulená a pak následuje sex podle jeho představ.
Měla. Správný čas. Bylo před třemi týdny, kdy jsme se rozešli...
Když se nad tím teď tak zamyslím, nechápu, co jsem na něm viděla. Byla jsem bláznivě zamilovaná, jako nějaká patnáctka, co poznala první lásku. A přitom je mi o deset let víc. Měla bych už poznat, kdy chlap sleduje jen jeden cíl a o nic dalšího mu nejde. Jo, sex je metla lidstva. Na ničem jiném nezáleží. A chlapi se dokáží sakra dobře přetvařovat, jen aby toho dosáhly. A my hloupé ženy jim to žereme, protože si myslíme, že je to láska, po které toužíme.
Bylo mi z toho smutno. Ano, byl to hajzl, jinak se to prostě nazvat nedá, ale zároveň je mi líto, že strávím ten den zamilovaných sama. Těšila jsem se, že si ho užijeme spolu. A všechny ty obrázky, srdíčka, milka vzkazy... Chtělo se mi z toho brečet. I když to byl už skoro měsíc.
K něčemu mě to ale přecijen vybičovalo. Když jsem ho načapala, jak si užívá se svojí kamarádkou, jednou z věcí, která v následují konfrontaci padla, bylo, že jsem tlustá. Od něj to fakt sedí. Sám má deset kilo nadváhy, které se s mými dvě a půl kily nedají měřit. Navíc, na mě to na rozdíl od něj nebylo ani moc vidět. Celý následující den jsem pak jen seděla doma a litovala se. Neplakala jsem pro něj, protože si moje slzy nezaslouží, to ne. Litovala jsem sebe, protože jsem byla taková naivní kráva, která mu věřila a odmítla kvůli němu kluka, který by býval byl lepší. Býval byl... No, to je jedno. Následující den jsem si koupila permanentku do posilovny. Říká se, že zlomené srdce je nejlepší motivace. Myslím, že mají pravdu. Nikdy jsem nedokázala cvičit víc jak tři dny v kuse. A do posilovny jsem vkročila asi třikrát. I přesto, že jsem si několikrát koupila permanentku. Byly to jen vyhozené peníze. Nikdy jsem to neodchodila.
Pracovala jsem v knihkupectví, a prosadila jsem nápad, že bychom mohli zabalit nějaké zamilované knižní tituly a prodávat za jednotnou cenu. Lidi by to měli jako králíka v klobouku. Netušili by, co se tam skrývá. Krom toho jsem navrhla, že by na svatého Valentýna mohla být 30% sleva na všechny romány. Po chvilce dohadování to moje šéfová schválila. Dnes večer jsem to musela zabalit.

------------------------------------------------------------------------

Ta svině valentýn... Nebo ne?

12. února 2017 v 10:30 | Snílek |  plky, pindy, bláboly, úvahy na druhou
Valentýn je pro citlivé dušičky těžký. Můžete si stokrát zapřísahat, že se vás to netýká, že se tím nenecháte ovlivnit, že je to jen komerční svátek, ale stejně nakonec skončíte s bonboniérou a s lahví vína u nějakého romantického filmu a říkáte si, proč právě já. Proč já nemůžu mít takovýhle vztah jako je u nich. A pokud jste navíc zadané a váš přítel je vůl, protože udělá nějakou botu těsně před tímhle svátkem zamilovaných, navíc vám i nějak (netaktně) naznačí, že ho tohle fakt nebere, protože má jiné důležitější starosti, je to o to horší. Protože vy byste si přála dostat od něj tu pitomou růži, nebo aspoň blbou milku za 15 korun (teď je v albertu v akci), anebo by vám stačila i je ta trocha snahy, bohužel utřete nos. A vám tak zbydou v ten převelice zamilovaný den akorát oči pro pláč, víno a bonboniéra, kterou jste si koupily samy.

Valentýn je mnohými zatracován, jako typický americký svátek a komerční blbost. Jenže všimli jste si někdy, že spousta párů, hlavně když jsou spolu už delší dobu, nedej bože bydlí, tak si lásku nevyznávají. Neudělají si jen tak pěkný večer. Nesednou si k televizi a nepřitulí se k sobě. Ano, sice vedle sebe žijí, mají se rádi, a jistě je to v mnoha drobnostech vidět, ale přesto. Snad každou ženu potěší, když dostane od milého květinu. Je to smutné, ale v dnešní době je už jen málokterý kluk dává (pokud o nějakém víte, dejte mi na něj číslo!). A kdy jindy by teda ta holka měla dostat tu kytku, když ne na valentýna? Kdy jindy by se měly páry snažit si udělat hezkou chvilku? Kdykoliv, ano, to je správná odpověď. Ale neudělají to. Tak proč teda neuvyžít toho "blbého amerického svátku", když už je to tak pěkně v tom kalendáři napsané.
Češi, jakože ti správní (he?), se strašně snaží propagovat první máj. No, ale kolik si skutečně udělá pěknou chvilku? A navíc, takovýhlech věcí je potřeba dělat co nejvíc. Co možná nejčastěji si připomínat ten první rok, dva bláznivé zamilovanosti. A v kalendáři na to máme vytyčené dva dny. Tak proč toho teda nevyužít.
Obzvláště kluci mají problém s romantikou. Neumí to dávat najevo, je jim to trapné a já nevím co. Jenže holky jsou sentimentální bytosti, které to potřebují. Až na pár výjimek to potřebuje každá, i když se navenek tváří drsně. Nemusí to být vždy podle šablony - čokoláda, růže, svíčky. To byste vy kluci měli na té své polovičce vypozorovat, co má ráda. A v ten den jí to dát. Pokud je to těžká metalistka, ocení asi spíš lahváče a metalový náramek, než růži a jemný řetízek se srdíčkem. Ale i kdybyste jí dali tohle, snaha se cení. Ano, jsme na tom už tak špatně, že i to co je úplně mimo, se vysoce cení. Byť to vypovídá o jistém nezájmu, když jste na druhé straně rovnice toho, co by skutečně ocenila. Ale potěší to, protože tím dáváte najevo, že je pro vás důležitá a jste rádi, že ji máte ve svém životě. A mám pro vás i další motivaci kluci, ta holka vám pak mnohem ochotněji a raději dá (a víc si to užívá) a třeba splní i to, co předtím odmítala, ale vy byste to rádi.

Nakonec článku bych asi správně měla dát pár rad, jak ho přežít, když jste single, nebo když je váš přítel vůl. A tím myslím skutečně to, že se chová jako idiot, ale vy jste tak naivní, nebo zamilované, že to nějak nevnímáte a dáváte tomu naději, protože někdy předtím se na chvíli projevil jako kluk snů. Mohla bych, to ano. Mám s tím bohaté zkušenosti. S oběma verzema, což je asi víc než jasné. Ale neudělám to. Na internetu je na to milion pět článků, takže se k nim nebudu přidávat. Teda krom jediné. Nesnažte se svému okolí dávat najevo, jak jste strašně "free", jak vás to nebere, jak si to užijete koukáním na dramatickou komedii, nebo sdílením pitomých (vtipných.. eh?) obrázků. Nikoho to nezajímá. Vážně ne. Ostatním je úplně jedno, jestli ten večer strávíte ubulená u romantické slaďárny, pařbou v klubu, nebo celý večer natřená na oranžovo sedíc v koutě a předstírají, že jste mrkev.

Další články