# 40 Duolingo

Úterý v 10:24 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Taky máte problém s cizím jazykem? A teď nemám na mysli s tím jazykem souseda, který se vám dobývá mezi nohy, ale v tom přeneseném smyslu. Já jo a dost. Hlavně s angličtinou. Každý kdo mě trochu zná ví, že mi angličtina nejde a i když se jí učím už od první třídy na základce (což znamená víc jak 15 let - to je dost děsivé, když si to tak uvědomím, budiž mi ale omluvou to, že za ty dvě až tři povinné hodiny týdně se toho nedá moc naučit...), pořád mluvím jako mírně retardovaná opice. No, dobře, skládám věty asi jako cizinec ve filmech v dabingu (jak mluví originál, to jsem nikdy nezkoumala). Čím se od sebe já a ona postava lišíme je to, že já na rozdíl od něj jsem spíš schopná stvořit větu, ale nerozumím. Nerozumím, když na mě někdo mluví a ne, opravdu mi vůbec nepomáhá sledování filmů, vážně ne, zkoušela jsem to.
Ale nebojte, tímhle plakáním opravdu někam mířím ;-) Asi před půlrokem mi sestra ukázala duolingo a moje angličtina se od té doby zlepšila o 150 %. Pořád nemluvím, a pořád nerozumím, ale tak nějak míň. V duolingu jsou různá cvičení - jednak klasický překlad vět ajčj, slovíčka, pak poslech věty a lze tam i mluvit - to mám ale kvůli absenci mikrofonu vypnuté, takže výslovnost nepiluju. Ale poslech jo a to je to hlavní. Není to tak, že si řeknete, že chcete cvičení jen na to, ono vám to systém hází sám. Jediné, co je dost nevýhoda, tak to jsou překlepy - některé to uznává, některé zase ale ne a nelze nikdo odškrtnout, že to víte, později vám to tu větu dá znovu.
Není tam jen angličtina - je tam mnoho jazyků, takže ideální místo na to začít se učit nový jazyk. Až přijdu na to, jak rozběhnout současně dvě studia, mám v plánu si k tomu ještě jedno přibrat. Nebo až se naučím anglicky aspoň trochu, mám takový dojem, že čeština->cizí jazyk tam moc není.

Ještě mám jedno upozornění - není to vhodné pro lidi, kteří daný jazyk už ovládají - vážně, nic vám to nedá. Tohle je vhodné jen pro ty, co mají znalosti vařené brambory.

 

# 39 Prodej knih

10. července 2017 v 10:17 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Myslím, že v životě každého knihomola nastane chvíle, kdy bude muset své milované knížky prodat. Důvody mohou být různé od stěhování přes potřebu získat místo na nové kusy až po potřebu peněz. U mě tato potřeba nastala právě dnes...
Popravdě, nemyslela jsem si, že ta chvíle někdy nastane, jsem něco jako vášnivý sběratel - ať už vyloženě protože tu knihu chci, nebo proto že je to klasika a pro to ju chci. Je to smutný okamžik, ale jelikož můj stále ztenčující účet (jo, holt škola ani život není zadarmo a brigáda zdaleka nevynáší tolik, kolik bych potřebovala) může zachránit maximálně prodej orgánů (jako, uznávám, že to by vyřešilo spoustu věcí, ale zároveň už by mi ty peníze byly jaksi k ničemu, když bych byla mrtvá, že jo) případně nějaká ta sexuální službička (na to zase nemám koule, teda vlastně odvahu, ty koule by se dostavily brzy samy), a jsem retardované tele na ruční práce, musela jsem přejít k tomu nejdrastičtějšímu opatření - prodeji některých mým knih (když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně být společnicí na pár nocí se nezdá být tak špatné). <- Mimochodem, nemá někdo zájem? Jsem mladá žena, mám dvě prsa, vagínu... holím se... sprchuju... No, a hmm, víc asi nemám, co nabídnout. Ani to panenství, co se dřív považovalo víc než cokoliv jiného. Tak asi nic. Zůstanu u svého asi ne zrovna úspěšného prodeje knih.

Nebudu tu celý ten článek ale lamentovat nad zlým osudem, který mě dohnal k tomuto činu (haha). To že si projdete svojí knihovničku, zvlášť pokud čítá okolo stovky knih, může být i něco očistného. A zároveň zajímavého. Pokud jako já jste už před hodnou dobou odložili část knih do sklepa/na půdu, můžete i objevit netušené poklady. Já třeba už dávno stihla zapomenout, že vlastním knížku podepsanou od Věry Řeháčkové. Nebo jsem objevila knížku, ze které mi jako malé maminka četla. Je na tom něco magického, pěkného a tajuplného. Nikdy netušíte, co můžete objevit. Dá se narazit i na knížku, kterou jste jako malí nenáviděli, protože vás maminka nutila ji číst nahlas, abyste si splnili úkol do školy a teď si ji i oblíbíte (jo, mluvím z vlastní zkušenosti). A kdyby nic jiného, můžete si doplnit seznam knih na databáziknih.

Co z toho plyne? No, nemusíte nutně začít přeprodávat knížky, ale knihovničku si projděte určitě. Může to být dost zajímavé ;-)

# 38 Noční prohlídka zámku Rosice

26. června 2017 v 10:33 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Jen výjimečně píšu o věcech, které mají teprve nastat. Tohle je jedna z nich. Už dlouho jsem chtěla na nějakou noční prohlídku zámku, bohužel vždycky to bylo buď ve špatnou dobu, nebo na špatném místě (jako že bych se nedostala dom). Až teď se tyto dva kruhy protly. Zámek Rosice je jen kousek od Brna, takže se lze dopravit zpátky do Brna i v pozdější hodině než v sedm. Naštěstí pro mě.
Dobře, uznávám, že zámek je takový, no, má ještě hodně co dohánět, ale pořád je to noční prohlídka. Nebo spíš teda večerní, noční je pro mě v noci, ale vždycky se to tak nazývá.
Takže tohle je pozvánka pro stejné lidi jako já (co mají rádi noční prohlídky, nebo po nich touží), a pro případné mé fanoušky (ha ha), kteří by snad toužili mě potkat (ještě větší ha ha), byť by to bylo i trochu na tajňačku, protože neřeknu, na kterou z těch dvou prohlídek půjdu (tak teď už po tom touží snad každý z těch mých asi dvou fandů, že?). Akce probíhá 30. 6. 2017 od 19:00 a 20:00.

Odkaz na stránky zámku http://zamek.rosice.cz/. Na akci je potřeba se registrovat předem. I když, podle toho, co mi v emailu naznačovali, tak zvláště pokud jste z Rosic, dost možná se tam dostanete i bez registrace protože bude dost místa. Ale jeden nikdy neví.
 


# 37 Dobrovský a jeho Harry Potter vitrína

23. června 2017 v 13:47 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Nevím, jak to mají na jiných pobočkách, ale ta co je v Brně ve Vaňkovce pěkně reaguje na nová vydání Harryho Pottera.
Na jedné straně dveří je to jako všude jinde, ale na té levé se dostáváme do jiné dimenze. Předně je tam cedule Příčné ulice. Pak je to vítací tabule v Krucáňkách a Kaňourech. Cedule o galeonech a srpcích. Plakát hledaného Siriuse. Socha v živé velikosti Voldemorta! A taky, oni tam hledají posilu (zakazuju se komukoliv hlásit, to místo chci já! :D), kde je napsáno, že někoho hledají, ale nesmí to být mudla ani moták.

Pokud na to nezapomenu, zítra tam seběhnu znovu a pokusím se to nějak inteligentně vyfotit, protože to je prostě boží.
(No to víte, že jsem na to zapomněla, málem úplně. Bohužel lepší fotky se mi nepodařilo udělat, ono nekvapitní foťák a blbé osvětlení člověk prostě nezmění.)

Celá vitrína

Jen Voldy

Je mi třicet a jsem single - Julie Červená

19. června 2017 v 19:57 | Snílek |  knihy které milujeme (nebo nenávidíme)
Být single neznamená utrácet za drahé oblečení, trávit večery v barech a noci v náručích milenců. Když je vám třicet a jste single, musíte platit nájem jen z jednoho platu a jste sama na všechny starosti i radosti. O tom, co všechno musí vytrpět, než jí Vesmír konečně pošle do cesty toho Pravého, vypráví Julie Červená s lehkostí a humorem.

Sloupky Julie Červené vycházely pět let v deníku Metro. Autorka Ilona Kleníková v nich popisovala útrapy single života, když je vám třicet a všichni kolem vás jsou šťastně zadaní. Nedává návod, jak to změnit, ale na příběhu inspirovaném vlastními zážitky ukazuje, že to možné je.

# 36 Bytevní selektivní slepota

3. června 2017 v 11:10 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Ano, opravdu tam má být tvrdé y - jde o bytevní jako od bytu, ne jako od bitvy anebo óda na náš byt pokračuje. Pokud jste četli předchozí štěstíčko, tak už víte, že s úklidem to na bytě není zrovna terno. A ano, uvědomuju si, že slovíčko selektivní (=výběrové) nepoužívám úplně správně.
Za tu dobu co tu bydlím, jsem si vypěstovala ignoraci vůči bordelu, který není můj, tj selektivní slepotu. Sice ten nepořádek pořád vidím, ale snažím se ho nevnímat a tak ho taky ani neuklízím. Není to můj bordel. Já si po sobě vždycky uklízím, tak proč bych to měla dělat po ostatních?
Jsem trochu jako ty 3 buddhistické opičky - nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo. Po mém několikátém upozorňování, díky kterému se to zlepší na pár dní, ale zakrátko se vše vrátí do zajetých kolejí, už ani to zlo nemluvím. A víte, co je na tom všem nejsmutnější? Že ani když se ty holky všechny protočily a z původního osazenstva jsem tu zbyla už jen já, bordel přetrvává. Jen se teda trochu změnila jeho skladba, ale většina zůstala stejná. Podezírám je, že se to od sebe naučily.
Takže jsem si musela vypěstovat tuto selektivní slepotu, abych se nezbláznila. Má to ale i své výhody, už jsem připravená na život s chlapem :D

# 35 Umyté a uklizené nádobí na bytě

31. května 2017 v 9:30 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Možná si teď říkáte, co to safra blábolí, jaké umyté nádobí? No, to protože neznáte naší situaci na bytě. Jeden by řekl, že když tu bydlí samé holky, bude to v pohodě, ale není. Spíš naopak. Bych snad i řekla, že kdybychom tu měli kluka, bylo by uklizeněji. Když si tak ale vzpomenu, jako to měl ex s kamarádem na koleji, hmm, dost možná, že taky ne.
Takže, u nás na bytě je věčně nepořádek. Jednou jsou to nevynesené koše, jindy vlasy ve vaně, a dost často nádobí, které buď překáží na lince, nebo ve dřezu. Což je docela problém, protože obojí je dost pidi. Linka má velikost hranatého talíře na pizzu (ten větší průměr), dřez většího hrnce (vlastně střední velikost) a dvou skleniček. Takže ve chvíli, kdy se tam něco dá, nelze si ani natočit vodu bez skleničky praktikující jógu. A že jich existuje!
Když už se ale teda milostivě osoba, která to použije, uvolí to umýt, vězí to pak týden na odkapávači. Takže když si chci umýt svůj hrneček, lžičku a misku, nemám šanci si to tam odložit. Musím hezky postupně si omýt hrneček - utřít, umýt misku - utřít, lžička - utřít. Je to dost otrava. Nehledě na to, že když už chci použít nějaký talíř či hrnec, buď je to špinavé a já si to musím sama umýt, nebo zkusit na nádobí mikádo. (Jestli nevíte, co je to, tak se jedná o takovou hru s tyčinkama, které jsou na sobě náhodně pohozené, a vy se je snažíte postupně po jedné vzít a nesmíte pohnout žádnou z ostatních, pokud se tak stane, hraje soupeř.) Možná si teď říkáte, jestli by nebylo jednoduší to nádobí uklidit. Nebylo. Po roce a půl už se vám to znechutí dělat věčně práci za ostatní, kterou ani nikdo neocení, a nejspíš si toho ani nevšimnou. Tím spíš, když z erárního neustále recykluju jen tři stejné věci.
Takže jistě chápete, že mě ta vzácná chvíle, kdy je umyté a uklizené všechno nádobí, potěší. Je to jako malý svátek. Ta chvíle kdy přijdete do uklizené kuchyně je prostě nádherný.

Další články