# 37 Dobrovský a jeho Harry Potter vitrína

Pátek v 13:47 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Nevím, jak to mají na jiných pobočkách, ale ta co je v Brně ve Vaňkovce pěkně reaguje na nová vydání Harryho Pottera.
Na jedné straně dveří je to jako všude jinde, ale na té levé se dostáváme do jiné dimenze. Předně je tam cedule Příčné ulice. Pak je to vítací tabule v Krucáňkách a Kaňourech. Cedule o galeonech a srpcích. Plakát hledaného Siriuse. Socha v živé velikosti Voldemorta! A taky, oni tam hledají posilu (zakazuju se komukoliv hlásit, to místo chci já! :D), kde je napsáno, že někoho hledají, ale nesmí to být mudla ani moták.

Pokud na to nezapomenu, zítra tam seběhnu znovu a pokusím se to nějak inteligentně vyfotit, protože to je prostě boží.
(No to víte, že jsem na to zapomněla, málem úplně. Bohužel lepší fotky se mi nepodařilo udělat, ono nekvapitní foťák a blbé osvětlení člověk prostě nezmění.)

Celá vitrína

Jen Voldy
 

Je mi třicet a jsem single - Julie Červená

Pondělí v 19:57 | Snílek |  knihy které milujeme (nebo nenávidíme)
Být single neznamená utrácet za drahé oblečení, trávit večery v barech a noci v náručích milenců. Když je vám třicet a jste single, musíte platit nájem jen z jednoho platu a jste sama na všechny starosti i radosti. O tom, co všechno musí vytrpět, než jí Vesmír konečně pošle do cesty toho Pravého, vypráví Julie Červená s lehkostí a humorem.

Sloupky Julie Červené vycházely pět let v deníku Metro. Autorka Ilona Kleníková v nich popisovala útrapy single života, když je vám třicet a všichni kolem vás jsou šťastně zadaní. Nedává návod, jak to změnit, ale na příběhu inspirovaném vlastními zážitky ukazuje, že to možné je.

# 36 Bytevní selektivní slepota

3. června 2017 v 11:10 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Ano, opravdu tam má být tvrdé y - jde o bytevní jako od bytu, ne jako od bitvy anebo óda na náš byt pokračuje. Pokud jste četli předchozí štěstíčko, tak už víte, že s úklidem to na bytě není zrovna terno. A ano, uvědomuju si, že slovíčko selektivní (=výběrové) nepoužívám úplně správně.
Za tu dobu co tu bydlím, jsem si vypěstovala ignoraci vůči bordelu, který není můj, tj selektivní slepotu. Sice ten nepořádek pořád vidím, ale snažím se ho nevnímat a tak ho taky ani neuklízím. Není to můj bordel. Já si po sobě vždycky uklízím, tak proč bych to měla dělat po ostatních?
Jsem trochu jako ty 3 buddhistické opičky - nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo. Po mém několikátém upozorňování, díky kterému se to zlepší na pár dní, ale zakrátko se vše vrátí do zajetých kolejí, už ani to zlo nemluvím. A víte, co je na tom všem nejsmutnější? Že ani když se ty holky všechny protočily a z původního osazenstva jsem tu zbyla už jen já, bordel přetrvává. Jen se teda trochu změnila jeho skladba, ale většina zůstala stejná. Podezírám je, že se to od sebe naučily.
Takže jsem si musela vypěstovat tuto selektivní slepotu, abych se nezbláznila. Má to ale i své výhody, už jsem připravená na život s chlapem :D
 


# 35 Umyté a uklizené nádobí na bytě

31. května 2017 v 9:30 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Možná si teď říkáte, co to safra blábolí, jaké umyté nádobí? No, to protože neznáte naší situaci na bytě. Jeden by řekl, že když tu bydlí samé holky, bude to v pohodě, ale není. Spíš naopak. Bych snad i řekla, že kdybychom tu měli kluka, bylo by uklizeněji. Když si tak ale vzpomenu, jako to měl ex s kamarádem na koleji, hmm, dost možná, že taky ne.
Takže, u nás na bytě je věčně nepořádek. Jednou jsou to nevynesené koše, jindy vlasy ve vaně, a dost často nádobí, které buď překáží na lince, nebo ve dřezu. Což je docela problém, protože obojí je dost pidi. Linka má velikost hranatého talíře na pizzu (ten větší průměr), dřez většího hrnce (vlastně střední velikost) a dvou skleniček. Takže ve chvíli, kdy se tam něco dá, nelze si ani natočit vodu bez skleničky praktikující jógu. A že jich existuje!
Když už se ale teda milostivě osoba, která to použije, uvolí to umýt, vězí to pak týden na odkapávači. Takže když si chci umýt svůj hrneček, lžičku a misku, nemám šanci si to tam odložit. Musím hezky postupně si omýt hrneček - utřít, umýt misku - utřít, lžička - utřít. Je to dost otrava. Nehledě na to, že když už chci použít nějaký talíř či hrnec, buď je to špinavé a já si to musím sama umýt, nebo zkusit na nádobí mikádo. (Jestli nevíte, co je to, tak se jedná o takovou hru s tyčinkama, které jsou na sobě náhodně pohozené, a vy se je snažíte postupně po jedné vzít a nesmíte pohnout žádnou z ostatních, pokud se tak stane, hraje soupeř.) Možná si teď říkáte, jestli by nebylo jednoduší to nádobí uklidit. Nebylo. Po roce a půl už se vám to znechutí dělat věčně práci za ostatní, kterou ani nikdo neocení, a nejspíš si toho ani nevšimnou. Tím spíš, když z erárního neustále recykluju jen tři stejné věci.
Takže jistě chápete, že mě ta vzácná chvíle, kdy je umyté a uklizené všechno nádobí, potěší. Je to jako malý svátek. Ta chvíle kdy přijdete do uklizené kuchyně je prostě nádherný.

# 34 Jen pro zvědavce - Cinema city

25. května 2017 v 10:28 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Už týdny slintám po Pirátech z Karibiku 5 (ano, uvědomuju si, že čtyřka byla taková... taková), a když jsem se minulý týden ve čtvrtek chtěla podívat, že bych si třeba rezervovala lístek na ně, když jsem si všimla plakátu "Jen pro zvědavé". Tohle je jako cílené na mě, rozhodně jsem na to musela jít. A navíc to bylo zadarmo, no neberte to.
V čem to spočívá? Jdete na film, ale nevíte na jaký a jen doufáte, že tam nepustí nějaký béčkový horor. Ihned jsem si vzpomněla na Teorii velkého třesku. Tam na to přeci taky šli. Tiše a tajně v koutku své duše jsem doufala, že by tam třeba ty piráty mohli promítat. Což by bylo strašně super, protože zároveň už rok čekám na Wonder Woman. A ono je to docela finančně náročné, přecijen to stojí nějaký ten peníz, a když potřebujete šetřit, počítá se každá koruna.
Nebudu vás dlouho napínat, mělo to šťastný konec, opravdu je tam promítali. Bylo jsem z toho nadšená. To ale není všechno. Víc takových akcí! :-)
Shrnu to do několika plus:
+ bylo to zadarmo
+ vyřeší to vaše problémy, když nevíte na co se podívat
+ žádné reklamy, jako vážně, ono to opravdu začalo v sedm a ne až po půl hodině reklam a ukázek na jiný film
+ příjemné a dost nečekané překvapení v podobě nápoje - v místě, kam si můžete odložit koupení pití (nebo pokud jste socky jako já, které zrovna colu nemusí, tak svojí flašku vody) na nás čekala malá plechovka jakéhosi nápoje

Uznávám, že kdyby se to konalo nějak častěji, tak by to ztratilo na atraktivitě, ale kdyby taková akce proběhla tak dvakrát ročně, nebo aspoň každý rok, bylo by fakt super a rozhodně palec nahoru pro Cinema City. Tohle se jim fakt povedlo.

# 33 Animefest

22. května 2017 v 12:10 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou
Tento víkend (19. - 21. 5.) se konal již 14. ročník (aspoň doufám, píše se to na festzinu) animefestu. Pokud nevíte, co to je, pak jste o hodně přišli a měli byste to pro příští rok napravit. Pro ty co AF znají, mohou přeskočit následující odstavec, pro ty z vás, kterým to je neznámý a nový pojem, zde je krátké představení:
Animefest je největší setkání pro fanoušky anime konané každý rok v Brně. Trvá to tři dny, od pátku cca od čtyř do neděle do cca čtyř. Jsou tam různé přednášky a promítání. To je asi tak to základní. Ale krom toho to může být prosté setkání pro kamarády, kteří nemají jinou možnost se potkat. Bývá tam mnoho stánků, všechny zaměřené na anime (/jídlo v Japonsku), letos vládly hrnky, jak jsem tak koukala. Můžete přijít v nějakém kostýmu (cosplayi), ale není to podmínkou.

Proč je AF super? Můžu se potkat s novými lidmi, poznat nové věci, zjistit zajímavosti o Japonsku a rovnou vyvrátit i nějaké mýty, které o něm mám. Musím se přiznat, že osobně už jezdím akorát jako pomocný org a jsem za to strašně ráda, protože mi to dalo něco, co jako návštěvníkovi ne. A teď nemluvím o vstupném zadarmo, sobotním obědu zadarmo a přednostním právu na přednášky, i když, co se budeme nalhávat, rozhodně je to super. Ale dává mi to ten pohled do zákulisí, vhled do toho všeho jak to funguje a to i když jsem na té "nejnižší" příčce žebříčku. Lepší možnost poznat nové lidi, protože prakticky všici orgové jsou velmi přátelští, takže i když jsem přišla nedávno, oni mě mezi sebe v pohodě přijali. Seznámení s novými lidmi je takhle mnohem snazší, než když jste tam s jednou kamarádkou/partou. Přiznávám, že mám trochu pocit, jako když se někam vtírám, ale buď jsem sociální negramot a nevšimla jsem si nenápadných signálů, nebo jsou prostě v pohodě a já mám tento pocit úplně zbytečně. I když, já jím trpím vždycky, takže asi tak.
Může vás to naučit novým věcem - musíte být k lidem milí, ale zároveň dostatečně důrazní, pokud páchají nějakou neplechu. Nebát se zodpovědnosti. Křičet, protože když si máte zorganizovat bandu lidí, nebo potřebuje na ně dokřiknout přes půlku rotundy, no, není to úplně snadný úkol. Jistému druhu odvahy a sebedůvěry - pokud jste nesmělí, považujete se za neschopné a nechcete jít nikdy do žádného konfliktu - někdy aspoň s jednou věcí budete muset bojovat. Minimálně při nahnání a poskládání lidí do sálu. Pokud máte dalšího člena, který je schopný (a minimálně jeden tam vždycky je), máte to od koho odkoukat a sami se to tak naučit. Máte jistou šanci, že se aspoň trochu naučíte být míň nesmělí.
Pokud máte zájem příští rok vypomáhat, nebojte se a klidně napište, buď na jejich stránky, nebo pokud se jich bojíte, tak přímo mě a já to předám dál.

Odkaz na stránky: https://animefest.cz/

Pokud to mám shrnout do několika slov, které ho vystihují... Proč je AF super? Cosplaye, jídlo, přednášky, zábava, málo spánku, nová přátelství, nečekané zážitky a hlavně ta atmosféra všeho.

# 32 Knihovna na Křižovatce

16. května 2017 v 10:41 | Snílek |  1000 věcí, které mě dělají šťastnou

Celkem nedávno se můj život od základu změnil, neboť jsem narazila na Knihovnu na Křižovatce.
Potom co jsem odešla studovat do Brna, jsem dlouho hledala knihovnu, která by splňovala mé náročné domácké požadavky. A letos, po x letech hledání, se to podařilo. Jistě, je tu MZK (moc odborné, nepřehledné a podivně studené) nebo KJM (moc rozlehlé a zelené a tak nějak divné), ale ani jedno se zdaleka nepřibližovalo mé kmenové knihovně. Pocházím z menšího města, takže je tomu i knihovna přizpůsobená a na mě osobně tak díky tomu působí takovým domácím a sympatickým prostředím.

Knihovna na Křižovatce je předělaná ze starého bytu. To vypovídá za vše. V tom dobrém smyslu slova. Uznávám, že není uzpůsobená na velké množství lidí, jakmile se jich tam nahromadí okolo deseti, už působí přeplněným dojmem, stejně jako jelikož má omezené prostory, disponuje malým fondem... To nezní jako něco, kam byste chtěli jít, co? :D
I když formálně spadá pod KJM, vedou ji studenti Informačních studií a knihovnictví. Protože tam jsou z vlastní dobré vůle a ne že musí, o to jsou milejší a ochotnější než bývá průměrný knihovník.
Sem tam se tam (krásné spojení, že?) dělají různé akce, především zaměřené na děti. Druhou asi nejznámější věcí jsou cestovatelské pátky, které pokud jsem si správně všimla, probíhají jednou za 14 dní. Zrovna teď v pátek bude jedna (odkaz na fb událost).

A kde že ji hledat? Vystupte na zastávce Poříčí, přejděte k té pizze a ujděte pár kroků směrem Mendlák. Jakmile budete míjet takové pomalované dveře, dojeli jsme na místo určení.

Odkaz na webové stránky: http://nakrizovatce.knihovna.cz/
Odkaz na FB (neboť ten vládne světu!): https://www.facebook.com/nakrizovatce/?fref=ts
A co třeba insta?
Měla by mít i twitter, ale to už si musí každý dohledat sám, jelikož já takovou věc nevlastním a odkaz z fb stránek je nefunkční.

Další články